Konečně v Peru jsme viděli jižní Ameriku tak, jak si ji představuje každý Evropan...

Přijeli jsme z Ekvádoru.

15.3. 2013 Sullana, Peru
Dneska motorovačka perfektní, nádherná ekvádorská příroda, jen počasí si s námi hraje. Chvíli je vedro, takže stojím uprostřed města v trenkách a převlíkám se. Pak vyjedeme do hor – 3.300m n.m. a zase jdeme do kožeňáků. Najednou vjedeme do mlhy, co by se dala krájet a protože je mokro, přidáváme ještě nepromoky. Jen co si je oblékneme, sjedeme o pár set metru níž a je zase vedro a vlhko…a tak pořád dokola. Na ekvádorské hranici to jde raz dva…razítko do karnetu a pasu a jedeme dál bez jakýchkoliv poplatků. Na hranicích nikde nikdo, takže i v Peru vyplníme na imigračním jen jeden papír, dostaneme pobyt na 60 dní a je vyřízeno. Na celnici nás posílají vyřídit povinné pojištění na motorku s tím, že pak nám teprve dají razítko do carnetu. Jdu to vyřídit, ale omylem vlezu místo do pojišťovny na druhou celnici, kde vyřizují podezřelé případy k proclení. Díky neznalosti jazyka jim odsouhlasím, že mě sem poslali z normální celnice k nim (myslím si, že vyřizuji pojištění) a tak se chvíli dohadujeme, proč tam vlastně jsem. Úředník je důsledný, objevuje v carnetu, že je datum jeho platnosti prošlé, i když na titulní stránce mám carnet prodloužený o rok. Je tam i razítko Českého automotoklubu, ale zapomněli v Praze přidat podpis. Takže v Peru se jim to zdá neplatné. Chci to podepsat na místě, ale to se jim moc nezdá. Nakonec se nějak dohodneme a já zjistím, že vlastně mám být úplně jinde. Taky chce vidět moje pojištění. Evropská zelená karta mi poprvé neprochází, úředník si přečetl, kde platí. Posílá mě tedy do pojišťovny, kam jsem vlastně původně chtěl jít. Za 35USD je moto pojištěno na měsíc. Pak zpátky a dostávám konečně razítko a můžeme jet.
Krajina se mění, je to rovnina a i na první pohled je vidět, že je to tu mnohem chudší než v Ekvádoru. Všude bordel, poházené odpadky, na silnici chodí osli, krávy, kozy, baráky jsou z vlnitého plechu nebo z vepřovic a vypadá to tady jako ve středověku. Zastavujeme kousek za hranicí a chceme si koupit něco k pití. Nikdo nechce dolary a my nemáme místí měnu, takže máme smůlu. Za tmy přijíždíme do Sullany. Několikrát se ptáme a nakonec najdeme pěkný hotel. Nemáme peníze ani cigarety, tak vekslujeme na recepci. Chlápek co tam sedí se nabídne, že nás odveze do města, abychom si mohli cigára koupit. Vyklube se z něj syn majitele hotelu a ještě nás pak povozí po městě, abychom si ho prohlédli. Nakonec s ním strávíme super večer v hotelové restauraci. Mluví slušně anglicky, takže kecáme o Peru, jídle, životě, rodině, Bohu atd. Vypijeme u toho spoustu místního nápoje Pisco Sour, což je likér z hroznů (něco jako grappa s citrónovou šťávou a bílkem). Necháváme si doporučit i jídlo a dostaneme perfektní místní specialitu ceviche. Je to syrová ryba naložená v citrónové šťávě s cibulí. Moc tomu nedůvěřuji, ale abych neurazil, dávám si to. Pro jistotu si ještě dávám boloňské špagety. Ryba byla excelentní, lepší jídlo jsem tady fakt ještě neměl. Špagety se jíst nedaly. Pak mi bylo trochu blbý, že jsem byl tak nedůvěřivý, ale špagety vracím a dávám si další ceviche.

DSC_4727

16.3. 2013 Chiclayo, Peru
Po včerejší prokecné noci vyrážíme až kolem poledne. Navigace nefunguje, jak by měla, takže se při výjezdu z města trošku motáme. Garmin má mapu jižní Ameriky značně popletenou. Kousek za městem začíná poušť. Naštěstí je silnice velmi kvalitní, a protože je to vesměs rovina, jedeme zase po dlouhé době na šestku. Počasí klasicky pouštní, asi 37C. Písečné duny střídají zakrslé stromky a občas je vidět i fata morgana. Místní řidiči jsou zatím nejhorší z těch, co jsme potkali. Křižovatky jsou většinou dost nepřehledné a nelogicky uspořádané. Značení je dost zoufalé, takže to nějak dáváme dohromady s navigací. Ve městech jsou některé úseky úplně bez asfaltu, takže prach, bordel, špína a krátery. Všude jezdí tuktuky a troubí jako o život.
Město Chiclayo je čistší a normálnější než Sullana. Je sobota večer a všude na ulicích jsou až do pozdního večera lidé. Cukrárny i hospody jsou plné, na ulicích až do 23hod živo, což jsme ve všední den neviděli.

DSC_3704

17.3.2013 Chimbote, Peru
Vyrážíme brzy, abychom něco ujeli. Dneska je cesta fakt děsná. Vypadá to, jako kdybychom projížděli obrovskou skládkou. Všude podél silnice jsou hromady odpadků a suti. Nechápeme, kde všude se ta suť bere. Baráky nevypadají zrovna tak, že by je nějak často opravovali nebo stavěli nové. Ještě ke všemu je všude zase jen poušť, takže ani krajina nám nemůže zvednout náladu. Po pár hodinách z toho dostáváme regulérní depku a doufáme, že se to brzy změní. Ještě ke všemu, jak jsme u moře jsou tu všude továrny na zpracování ryb, které taky zrovna nevoní. Končíme už kolem 16.30hod, protože jsme ve městě Chimbote a do dalšího většího s hotelem, bychom za světla už nestihli dojet. Hotel je tu jeden a jako na potvoru nemá garáž. V recepci mě tentokrát zaparkovat nenechají, tak co se dá dělat. Necháváme stát motorku na parkovišti před hotelem a jsem ujištěn, že v hotelu je celou noc hlídač a vedle v casinu taky, takže se nic nestane. Město je podobné jako všechna tady. Na ulici plno lidí, prodávají, nakupují, jedí, korzují a s úderem 21hod je vylidněno. Chodí asi brzy do práce.

DSC_3571

18.3. 2013 Lima, Peru
Ráno tam motorka naštěstí byla, což jsme si dost oddechli. Dneska je cesta už hezčí, ale na Kolumbii ani Ekvádor to pořád nemá. Jedeme neustále pouští, která se změnila v suché hory a lidé vlastně žijí v oázách u vody. Je to zajímavé. Odpoledne vjíždíme do hlavního města a po pár minutách tady se jen utvrzuji v tom, že Peruánci jsou zatím nejhorší řidiči, které jsme od USA dolů potkali.

19.3. Lima, Peru
Neměli jsme bookovaný hotel, tak jsme si nějaký sehnali, ale nic moc. Prohlížíme město, který je fakt pěkný, koloniání. Zapadneme do jednoho baru a zase si dáváme Pisco Sour, který nám fakt zachutnalo. Ještě zkusíme nějakou místní německou hospodu, kde mají fakt německý jídlo i dobrý pivo. Jinak dneska to bylo klasický chození a koukání po městě, prostě turistika.

DSC_3772

20.3. 2013 Nazca, Peru
Dopoledne vyrážíme opět za strašnýho provozu a jedeme směrem na jih. Cesta je zase hezčí než včera, pár kilometrů za městem začínají pláže s hotely a kempy, tobogány apod. a tohle pokračuje desítky kilometrů. Jižně podél moře jsou všude satelitní městečka domů ke koupi nebo pronájmu. Fakt pěkný, architektura hezčí a modernější skoro než u nás.
Je vedro jako blázen, kolem poušť, planina a vítr fičí, že to naklání motorku. Pak začnou hory, ale pořád sucho. Když je město, tak u nějaké vody a to pak člověk na jedné straně silnice vidí suchý písek poušťě a z druhé strany silnice pěstujíc polích rýži a to je podle mě světový unikát to se určitě jinde na světě vidět nedá.
Asi 20km před městem Nazca vidíme najednou ceduli, že jsou tu Nazca Lineas. Tak koukáme kolem dokola po nekonečné suché pláni a vidíme hned u silnice železnou rozhlednu. Zastavujeme, kupujeme pro oba lístky asi za 30Kč a lezeme nahoru. Je vidět pár obrazců, ale celkem jich je tu asi 300, tak by to chtělo vidět z letadla. Tyhle obrazce a důvod, proč vlastně existují, motají hlavu všem ufologům a záhadologům, ale N. říká, že je to úplně jasný. Nic jiného než přistávací dráha to být nemůže. Vypadá to totiž jako kterýkoliv dnešní letiště na světě. Pro mě je spíš záhadou, jak mohly tyhle obrazce přežít staletí. Jsou v poušti, tak nevím, že je písek nezavál nebo lidé nezničili.
Hotel jsme dneska našli super, spíš motel je to motel amerického stylu s nízkými baráčky s terasou a parkujeme přímo před vchodem.

DSC_3810

21.3. 2013 Antabamba ,Peru
Hned po ránu je dost vedro, tak kolem 30C a během dopoledne stoupá teplota až na 35C. Za městem začínají hory, které jsou úplně suché, bez vegetace a po pár kilometrech se začínají zelenat. Máme pod sebou panorama holých kopců, které přecházejí v zelené, trávou porostlé vršky. Konečně projíždíme krajinou, kterou jsme si představovali. Zelené kopce, pastviny a pole rozdělené kamennými zídkami, volně se pasoucí lamy a krávy, indiáni v kloboucích a barevných šatech. Cesta nás vede až na náhorní plošinu do 3992m n.m., kde se nám trochu blbě dejchá, ale motorka i když má v sobě jen 90 oktanový benzín, funguje dobře. Halt injection není karburátor a umí si s touhle výškou poradit.

DSC_4315

Dneska hodně fotíme a filmujeme, protože je fakt co, takže ujedeme do 15 hod jen 150km. Ale taky v těch serpentinách po cestě se nedalo jet víc jak 60km/hod. Odpoledne potkáváme švýcarského motorkáře Hanse na Hondě Africa Twin a povídáme si. Je mu 62 let a na cestě je od roku 2008. Má v Bolívii přítelkyni a doma byl za tu dobu jen 4x. Dostáváme rady kde a co vidět, jaké jsou cesty a taky, že další město, kde se dá přespat je 4 hod jízdy. Takže zůstáváme dneska tady a aspoň něco vidíme ještě za světla. Bydlí tady jen indiáni, ale jsou docela příjemní. Mračí se sice jako v Mexiku, ale když je člověk pozdraví a usměje se na ně, tak začnou mluvit a smát se taky. Jídlo je dobrý, i když zase grilovaný kuře s hranolkama. Ale ty jsou udělané čerstvě z brambor. Jíme plody z kaktusu a koukáme kolem. Pak v restauraci/jídelně pijeme argentinský krabicový víno, který zřejmě vyvážejí do Ruska, protože má etiketu v azbuce.

DSC_3857

22.3.2013 Abancay, Peru
Po ránu je ještě trochu mlha, ale nakonec začne svítit sluníčko. Jsme rádi, že jsme to nejeli včera, protože jednak to bylo ještě dost daleko, místy i šotolina a pak cesta je pěkná, kolem řeky, takže fotíme a točíme. Krajina je úžasná. Hory, pole, na kterých indiáni sbírají brambory, široká údolí plná pasoucích se lam, který se courají i po silnici, prostě bomba.

DSC_4112

23.3.2013 Ollatayamba, Peru
Chceme dneska dojet do Ollatayamba, což je město, odkud se jezdí na Machu Picchu. Cestou se zastavíme ve městě Cusco, který má bombastický koloniální centrum, skvělou atmosféru a je plný turistů. Předměstí už takový není, to je typicky peruánský, tedy bordel apod.. Odpoledne dojedeme do cíle a máme trochu problém sehnat ubytování. Je tu všude mraky cizinců, co se chystají na „Starou horu“, ale nakonec seženeme fajn hotel a večeříme na náměstí v hospodě, co nám doporučil Hans. Silnice ve městě jsou z velkých kamenných kostek, tak za deště se asi jeden smíchy neudrží, když po tom jede a zvlášť na motorce. Začne lejt jako z konve, tak doufáme, že zítra bude bez deště. Že bude zítra slunce na Machu Picchu ani nedoufáme, protože tam je prý vždy mlha a zataženo. Je to v pralese a poměrně vysoko, ale hlavně, ať neleje!

DSC_4472

24.3.2013 Ollatayamba, Machu Picchu, Peru
Vlak nám jede v 9hod, ale na nástupišti se musí být už v 8.30. Jedeme hodinu a půl džunglí, podél řeky Urubamba, která se vlévá do Amazonky a sem tam je vidět i domorodce. Cena jízdenky je asi 70USD na osobu a to za jednu cestu! Vlak končí v Aqua Caliente odkud se musí ještě půl hodiny autobusem a stojí to dalších 20USD na osobu, ale už aspoň i za zpáteční cestu. Další vychytávka je, že vstupenky na Machu Picchu se musí koupit tady v Aqua Caliente někde na náměstí v kanceláři ministerstva kultury. Nahoře se koupit nedají a na to tam upozorňuje jen jedna ne moc velká cedule, které jsme si všimli těsně před tím, než jsme vlezli do autobusu. Takže zaplatíme dalších 50USD na osobu za vstup a hurá nahoru na horu. Zaplatíme si za dalších 50USD průvodkyni, ale je jen pro nás dva a to za stejnou cenu, jako kdybychom šli ve skupině. Je to tam fakt zajímavý. Koho zajímají podrobnosti a historie, najde si to snadno na Googlu.
Stojí to za to, i když dostat se tam není rozhodně levná záležitost, ale žádný návštěvník Peru by si neměl nechat uniknout tuhle podívanou. 2,5hodiny chodíme s průvodkyní nahoru a dolů, funíme, protože se ne úplně dobře dýchá a fotíme a točíme. A k tomu nám celý den svítí slunce, což se prý tady stává jen párkrát za rok!

DSC_4939

25.3. 2013 Sicuani, Peru
Snídáme v pekárně na náměstí skvělý kafe a čokoládový dort a zase po těch šílených kostkách vyrážíme směr Titicaca. Až do Cusco je to stejná cesta jako před dvěma dny. Přes město se trochu motáme, navigace blbne, ale nakonec vyjedeme. Cesta už není tak pěkná, hory, barevná pole i zvířata jsou sice pořád vidět, ale krajina je rovnější a už zdaleka ne tak malebná. Najednou u silnice vidíme česky psanou ceduli, že tady působí Nadace Inka, která pomáhá místním lidem.
Přespáváme v super hotelu v Sicuani a to už v 16hod, protože další město je ještě čtyři hod jízdy a nechceme jezdit po tmě. K večeři nám dali poměrně slušný řízek a jelikož jsme byli jediní hosti v hotelu, pěkně se o nás starali.

DSC_4807

26.3.2013, Puno, Peru
Když ráno nakládáme motorku, vidíme v přístřešku na dvoře sedět indiána žvýkajícího koku. Včera jsme si taky koupili pytlík od babky na náměstí, tak se ho jdeme zeptat, co vlastně s tím. Vypadá, že se vyzná, oči mu jen svítí a ve tváři má blažený výraz. Poradí nám, že si musíme nacpat plnou pusu, pomalu rozžvýkat a nechat ve tváři působit asi hodinu. Zkoušíme to, ale buď to děláme blbě nebo si koky dáváme málo. Rozhodně se nám nepodaří dosáhnout stejného pohledu v očích, jako měl ten indián.
K jezeru Titicaca to máme jen 200km. Cesta vede horami v nadmořské výšce 3 600 – 3 900m n.m.. Nádherná motorovačka. A i když jsme tak vysoko, jedeme celkem rovně, protože jsme na náhorní plošině, takže cesta rychle utíká.

DSC_5407

Do Puno přijedeme už kolem 14 hod, a tak ještě stíháme odpolední výlet na plovoucí ostrovy. Je to slabá půlhodina lodí od města. Rozhodně je to zajímavá podívaná, ale připomíná spíš lidskou zoo. Všechno je hodně turistické a organizované. Když indiáni vidí přijíždět loď s námi s turisty, začnou narychlo svlékat děti, aby to vypadlo ještě víc autenticky. Divný. Kupodivu cena za výlet nebyla vysoká, za odvoz minibusem od hotelu, dopravu lodí a průvodce platíme něco okolo 400Kč na osobu, což je oproti Machu Picchu pakatel. Nikdo z cestovky nechtěl žádný bakšiš samozřejmě kromě indiánů a jejich dětí na ostrově. Indiáni mě nepřekvapili, ale cestovka ano.

DSC_5480

Dál pokračujeme do Bolívie.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com