Po 3 letech cestování severní a jižní Amerikou se kruh uzavřel zase na Aljašce...

...přijeli jsme z Kanady

6.-7.6.2015 Chicken, Aljaška
Ráno je krásně a tak jsme se rozhodli jet off road do Chicken. Přes řeku Yukon nás převáží malej trajekt a za řekou si ještě užíváme kousek asfaltu. Po pár kilometrech začně šotolina. Naštěstí je tvrdá a suchá, takže se jede v pohodě a je to krásná motorovačka. Ani se nám ta cesta nezdá tak strašná jako před třemi lety, jenže to byl náš úplně první off road na HD a od tý doby jsme už projeli horšíma cestama. Taky na americký straně postavili asi 20 km nový asfaltový cesty.

10646755_1000596606617456_634200888367307853_n

Chicken je daší z měst které vzniklo díky zlaté horečce. Není to ani tak město jako spíš osada u potoka Chicken, kde se do dnes hledá zlato a my, už zkušení zlatokopové jsme si tu narejžovali zase nějaký to nádherný žluťoučký třpitivý mámení. V místním bárečku jsme díky tlaku na pilu ožrali barmana i s kuchařem čím jiným než Jackem Danielsem. Chtěli zavírat už ve 22 hodin, ale netušili, jaký karbouskové jim do hospody vlezli. Okolo třetí ráno jsme se všichni vymotali ke svým domovům. V našem případě ke krásné dřevěné chatce bez elektriky a s topením na butan. K chatce rovněž náležela dřevěná kadibudka na které už jsem si dlouho neposeděl. Při ranním vylučování jsem si vzpoměl na film Černý baroni nebo Tankový prapor, kde bylo na záchodě napsáno: “tady se to príma sere, vítr fouká doprdele”. Poměrně nezvyklej pocit!

11535847_1000601029950347_8376462974893694062_n

8.-9.6.2015 Fairbanks, Aljaška
Za osadou Chicken už začíná zase asfaltka. Zastavujeme se ve městě Delta Junction, kde je končí Alaska Highway a pak ještě na Severním pólu. Ne na tom opravdovým, ten je ještě pár set kilometrů nad Fairbanks, ale je tu město, co se North Pole jmenuje. Největší a zřejmě jedinou jeho atrakcí je dům Santa Clause. Je to velkej barák, kde jsou Vánoce i s živým Santou celej rok. Prostě velkej byznys a velká turistická atrakce.
Nocujeme ve Fairbanks, které je největší v centrální Aljašce. Město samotné je poněkud nevábné a je zajmavé tím, že jsou tu snad největší rozdíly teplot mez létem a zimou na této planetě. V létě 30 a v zime až -50 to je dost. My tu sice bohužel těch 30 nemáme ale podle předpovědi bude zítra přes 25 tak paráda. O víkendu se tu koná Alaska HOG Rally na kterém pochopitelně nemůžeme chybět a tak doufáme že vyhrajeme cenu za motocykl, který přicestoval z největší vzdálenosti na tuto Harley akci.

IMG_4927

10.6.2015 Národní park Denali, Aljaška
Na ráno jsme byli objednaný do servisu, kde nám vyměnili olej a pro jistotu brzdový destičky. Pak jedeme do NP Denali, ale ve čtvrtek se sem vracíme na HOG Rally.
Po 200 km přijíždíme do NP Denali, ale asfaltová silnice je jen cca 20 km dovnitř parku. Dál se může jen pěšky, na kole nebo jejich busem. Tak zůstáváme ve vesnici před parkem, kde je pár hospod, suvenýr shopů a jinak samý hotel a zítra se pojedeme do parku podívat tím jejich busem. Snad vyjde počasí….

11.-13.6.2015 Fairbanks, Aljaška
Ráno hrozně prší, tak čekáme až do 14 hod a jedeme zpátky do Fairbanks. Sem se ještě vrátíme až bude lepší počasí. Stejně to máme při cestě do Anchorage. Silnice co spravujou, je dneska v tom dešti úplně rozbahněná a mám plný ruce práce, abych udržel motorku v tom bahně. Nadžúha jde pěšky, ale hned jí zastaví nějaký auto a těch pár kiláků jede s nima za mnou. Ve Fairbanks už neprší a my se jdeme podívat na rally, který dneska začalo.
Alaska HOG Rally je pravděpodobně nejsevernější HOG rally na naší planetě. Rozdíl oproti evropským srazům je citelný. Věkový průměr jezdců a spolujezdců je 60+. V Americe, jak se zdá totiž začíná život po šedesátce. To se netýká jen HD akcí, ale v podstatě celé oblasti turistiky a cestování nebo prostě volného času. Mladí makají a dědkové a báby se na stará kolena konečně začnou bavit a jezdí buď na HD nebo obytným autem, výletní lodí atd. U nás a zejména ve východní Evropě je situace zcela jiná. Důchodci bohužel bojují o kus žvance a ti nejšťastnější se rejou v zahrádce bydlíce v podomácku stlučené chajdě podobající se obydlím ve slamech na předměstí Rio de Janeira.

1453341_1002112906465826_13793899303110899_n

Jednak díky věkovému průměru bajkerů, druhak kvůli nepoměrně vyšší kulturnosti obyvatel US (poměřováno s mou vlastí) se lidé na srazu chovají jinak než jsme z domácích bajkerských akci zvyklí. Nikdo není ožralý už v poledne. Nikdo není ožralý ani večer.(nějaký ti mladší, které by to mohlo napadnout se tam přeci jen najdou) Záchody nejsou podělané, exkrementy nejsou namatlané po zdech kadibudky a přítomnost toaletního papíru zaskočí zřejmě jen nás z východní Evropy. Nikdo netůruje motorku jako magor, všichni se usmívají, baví se i bez litru vodky v žíle atd. Přes den babičky a dědoušci urputně bojují v bajkerských soutěžích alá kousání zavěšeného párku spolujezdkyní za vytřeštěného pohledu dědouška ovládajícího burácející půltunový stroj pohybující se minimální rychlostí tak, aby babča měla čas ze do párku zahryznout a zároveň nezanechat svůj umělý chrup houpající se na již zmiňovaném zavěšeném párku.Další ze soutěží byly např motání se na HD v kruhu malého průměru, kutálení sudu tlačeného motorkou atd. Chvíli jsme na to zírali, ale nakonec díky protagonistům samotným nás tato show bavila. Poklidný průběh této bajkrspárty nachvíli rozptýlil drsný čekatel jednoho velmi známého MC klubu, který zřejmě chtěl šokovat a vyděsit seniory. Vyřítil se ze servisu HD mezi nadšené soutěžící na plný plyn a co to šlo tak gumoval. Dvakrát sebou plesknul o zem za užaslých výkřiků účastníků rally typu Ó maj gáááááš a pak s pořádnou ostudou zmizel, aby si olízal utrpěné rány kdesi v nedohlednu.
Dále na programu byla projížďka na kolesovém parníku krásnou přírodou s obědem muzikou atp. Parádní zážitek. Mimochodem na srazu se neprodával alkohol, páč prodejci provozujícímu občerstvení v retro autobusu chyběla licence. Vyřešeno nákupem piva v nedaleké sámošce.
Účast byla okolo 300 lidí takže nic velkého, ale to nám rozhodně nevadilo.
Náhodně jsme se seznámili s chlapíkem, který měl na své vestě nášivku že najel 850 000mil na HD. To mi trochu upustilo moje ego HIML. Natočil jsem s ním rozhovor a z chlápka se vyklubal regionální manager HD, který sem přiletěl z Milwaukee na vizitu. Pokecali jsme o našich filmech a vypadá to, že naše filmy předá do ruky přímo p. W.G. Davidsonovi jestli by to nějak nevyužili. To by samozřejmě byla obrovská paráda dostat se s našimy filmy na americký trh, to by mi to ego zase pořádně dofouklo!!
V každém případě se nám na srazu líbilo a odvezli jsme si cennej odznak Alaska HOG Rally a hlavne krásnou cenu pro návštěvníky kteří přijeli na tento sraz z největší vrdálenosti. Tahle krásná cena se bude na stěně naší domácí HD Pilsner Urquell hospody určitě vyjímat!

11011240_1002112513132532_1354236755943661939_n

14.-15.6.2015 Národní park Denali, Aljaška
I dneska je teplo a jedeme zpátky do Denali. Ubytujeme se ve stejným motelu jako minule, protože tam byl super velkej pokoj i se zařízenou kuchyní a objednáváme zítra autobus do parku. Vybrali jsme jednu z nejkratších tras a stejně je to na 9 hodin, tak doufáme, že to bude stát aspoň za to. Strávíme v autobuse 9 hodin s pár přestávkama na čůrání a za celou domu jsme viděli 2 medvědy a 3 soby. A to ještě asi ze vzdálenosti 1 km. Americký důchodci, co jsou s námi v autobuse, jsou nadšený a pořád volají óóóóó máj gáš (Oh, my God) a přebíhají z jedný strany autobusu na druhou podle toho, na který straně autobusu se tečka – vzdáleně připomínající živýho tvora – nachází. Tak tenhle park mezi naše favority rozhodně patřit nebude, protože kromě pěknejch panoramat jsme mnohem víc zvířat viděli např. v Kanadě. Trochu to zachránila nejvyšší hora severní Ameriky Mount McKinley, která je vysoká něco přes 6 000 m n.m.. Není sice vysoká jako hory v Himaláji, ale po Nanga Parbat je druhou nejvyšší na světě, měřeno od paty po vrchol. Takže pocitově je vyšší než Mount Everest.

11429696_10203475035831438_1259483470121161396_n

16.-17.6.2015 Anchorage, Aljaška
Jedeme do Anchorage a trvá nám to o dvě hodiny dýl než normálně, protože před pár dny začal u města Willow lesní požár. Už se tudy dá projet, ale je to smutnej pohled. Doutnající lesy, černý ohořelý stromy a na prach spálený domy a stodoly. Lidi se naštěstí podařilo včas evakuovat. V Anchorage máme problém sehnat hotel, protože je sezóna a všechno je plný. Nakonec jeden najdeme, ale ceny jsou dvojnásobný než normálně. Točíme trochu město a pak si jdeme do HD domluvit zabalení Liberátora na cestu domů. V HD nám dají akorát číslo na nějako firmu, která údajně motorku zabalí a připraví na odvoz a víc je světový cestovatelé nezajímaj! Firma byla naštěstí v pohodě a dokonce jsme viděli i zabalený motorky, který tam už měli připravený. Dávají to na kovový palety a balí buď do bedny dřevěný nebo papírový – originál od HD. Tak snad to za tejden klapne.

10995498_1009407385736378_4120329112319731000_n

18.-20.6.2005 Seward, Aljaška
Cesta z Anchorage do Sewardu je snad nejkrásnější, co jsme viděli – hory se zasněženými vrcholky, moře, zatáčky, prostě perfektní motorovačka. Vypadá to, že i v Sewardu bude problém s ubytováním… je prostě sezóna, kdy všichni jezdí na Aljašku a ještě k tomu je víkend. A bylo to tak….ve městě jsme nenašli žádnej volnej hotel, jen kus za městem. Ale stál za to! Úžasnej výhled z chatky jen majitel byl trochu ujetej. Nesmělo se kouřit nikde na jeho pozemku (ani venku), takže jsme chodili někam, asi 500 m, po silnici. Nicméně druhej den bereme motel ve městě a jdeme si koupit rybaření na platýze. Mají jen celodenní od 6 do 17 hod, tak uvidíme….
Vyrazili jsme v 6:30 ráno a jeli asi 2 hodiny podél nádhernejch fjordů. A dokonce jsme viděli i dvě velryby a nějaký delfíny. I rybaření bylo perfektní! Sice jsem takhle brzy už dlouho nevstávali, ale stálo to za to. Na lodi nás bylo celkem 12 lidí a 3 členové posádky a tahali jsme jednoha platýze za druhým. Ty naše házeli zpátky, protože je holt na motorce vézt nemůžeme. Ostatním lidem ryby nafiletovali ještě na moři po cestě zpátky, takže domů si každej odnes úhlednej pytel čerstvýho rybího masa.

11350531_1009407482403035_5726779702638405842_n

21.-24.6.2015 Homer, Aljaška
Aljašky si užíváme maximálně co to jde a tak dneska jedeme do města Homer. Odsud dál už nevede silnice, jen moře. Počasí nám zatím přeje a máme tu, na Aljašku, extrémně vysoké teploty, které tu dle místních nepamatují za posledních 50 let. Stejná anomálie je i to, že tohle léto nejsou žádný komáři! A z toho jsou místní taky úplně hotový. Holt strážní andělé! První den se flákáme po městě, točíme a objednáváme si na druhý den chytání lososů. Je to zase na celej den, ale už po těch halibutech víme co čekat a těšíme se. Jen ten zájezd začíná zase v 6:30 hodin! Hrůza!!! Na lodi jsme jen čtyři a kapitán a jedeme asi hodinu od přístavu. Kapitán připraví čtyři pruty a my se po dvojicích po dvaceti minutách střídáme. Nejdřív taháme samý tresky, tak jsme trochu votrávený, ale pak to přijde! Losos! A ten první na palubě byl můj! Dál už to lítá….jeden losos za druhým a já vytáhnu i lososa královskýho. Dal mi docela zabrat, bojuje statečně a už při zaseknutí se pozná, jestli má člověk na háčku lososa nebo “jen” tresku. Ryb jsme nachytali tolik, že se nám ani nevešly na společnou fotku. Byl to dneska zase parádní den!

1381345_1009407009069749_868866829474831649_n

25.-26.6.2015 Anchorage, Aljaška
Dámy a pánové kruh se uzavřel!!
Před třemi lety jsme vyráželi na naší cestu po severní a jižní Americe z města Anchorage na Aljašce a dnes jsme přesně na tom samém místě co tenkrát a to před totemem dealerství HD Anchorage. Objeli jsme jižní i severní Ameriku kolem dokola a to je naprostá fantazie!!!! Najeli jsme na této nádherné cestě více než 100 000km a podařilo se nám navštívit všechny státy obou amerických světadílů. Velmi pravděpodobně jako první lidé na motocyklu Harley Davidson Ultra Classic Electra Glide v našem případě zvaném Liberátor.A z toho máme pochopitelně obrovskou radost. Ani ne tak z toho jestli jsme první, desátý nebo tisícátý, ale z toho, že se nám to prostě povedlo, že se nám cestou nic špatného nestalo, že jsme neměli žádné technické problémy s motocyklem a že jsme získali mnoho nových přátel v zemích, které jsme projeli.
Náš Liberátor projel všemi obávanými nezpevněnými silnicemi jižní Ameriky, které do té doby byly určeny jen pro drsoně na endurech.
Když jsme začínali, tak se nám všichni posmívali, že to na HD nejde. HOVNO!!!!!!!! JDE TO!!!!!! A dnes už si dokonce můžu dovolit tvrdit, že mnohem pohodlněji než na enduru.Pánové enduristi, v rajónu vám jezdí HARLEY DAVIDSON!!!!!
Právě teď, když to píšu, tak se moje ego nevejde do hotelového pokoje kterej tu máme, tak jsem musel otevřít okno abych mohl vůbec mačkat klávesy svého jabka!!!
Tato cesta nám dala hodně. Zjistili jsme na ní, že čas na cestách běží jiným tempem než doma. Čas tu běží mnohem pomaleji a zážitky z předešlého měsíce nám připadají jako někdy dávno před lety. Každý den na cestách je totiž naplněn neskutečným množstvím zážitků, které doma za pecí lze jen stěží docílit.Udělali jsme si vlastní názor na tento kontinent a na jednotlivé státy nezatížený propagandou a neznalostí, jak z médií nebo prostě jen od obyčejných lidí, či nedej bože cestovatelů.Vidíme Ameriku prostě jinak. Vysvětluju si to tím, že jsme ji prostě viděli, nikoliv o ní jen slyšeli nebo četli. A je to rozdíl kurevskej!! To mi věřte!!
Motocykl jsme dnes předali přepravní společnosti a tak doufáme, že se zase brzo uvidíme, tentokrát v rodné vlasti do které se nám ani moc už nechce vracet. Co to jde, čteme na cestách zprávy z domova, příspěvky, co lidi perou na FB atd. a říkáme si… opravdu se tam máme vrátit? Nic pozitivního jsme z těch zpráv nevyčeli. Zejména FB kopíruje negativní vlny nálad našeho českého občanstva. Cigáni, ptačí chřipka, Ebola, Rusáci, přistěhovalci, Zeman, Sobotka atd. atd. Ach jo…Tak do toho se teď zase vracíme.
Možná je to správně. Alespoň nás to brzo nakopne k další cestě.

Jinak bych chtěl poděkovat zejména našim strážným andělům, kteří se o nás celou cestu starali a uhlídali nás, aby se nám nic špatného nestalo. Hlídali i počasí, protože tak báječný počasí co jsme tu za celou dobu měli my, to se asi nikdy v dějinách nemohlo stát. Andělé toho pro nás dělali ale pochopitelně mnohem víc a když bych to měl všechno vyjmenovávat tak bych mohl na něco zapomenout a tak to napíšu raději takhle:
DĚKUJU VÁM ANDĚLĚ ZA VŠE CO JSTE PRO NÁS UDĚLALI! DĚKUJU!!!!!!
Díky také Vám, že jste četli ty nače cestohemzy a psali nám krásné zprávy.
Dík Najah, že jsi to zase vydržela! Stejně ti nic jinýho nezbejvalo (smajlík)
Mějte se všichni krásně a na brzkou shledanou v ČR!!

1972433_1009406675736449_3105849435906620820_n


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2017 www.worldismine.com