Belize poprvé...

Přijeli jsme z Mexika.

2.12.2012 Belize City, Belize
Kvůli včerejší návštěvě baru vyrážíme až v poledne, ale na hranice to máme jen asi 20 km. Máme trochu smůlu. Na mexický straně hranice potkáváme autobus francouzských důchodců. Platí všichni poplatek, který my platili při vstupu do Mexika. Úřednice každý pas přepisuje do PC a jde jí to tempem dva lidi za pět minut. Takže si tam hodinu postojíme. Je to zase Banjercito a nám by tu měli vrátit kauci 400 USD, kterou jsme zaplatili při vstupu do Mexika za motorku. Když se na nás konečně dostane řada, úřednice vyleze z boudy a jde osobně vyfotit a zkontrolovat motorku. Peníze údajně pošlou zpátky na účet, ze kterého je dostali. Tak uvidíme. Celá procedura trvala 5 minut. Nebýt fronty Frantíků, jsme hned. Přejíždíme do Belize a tam nám za 5 USD desinfikují motorku, což je povinnost. Postříkají její spodek čímsi a dostaneme papír s razítkem. Pak na imigračním předbíháme celý francouzský autobus a dostáváme od nepříjemného úředníka razítko do pasu a povolení k pobytu v Belize na 2 dny. A to máme s nimi bezvízový styk na 90 dnů. Carnet nechtějí, jen mi dají do pasu razítko, že mám svoji motorku a zaplatím 22 USD. Pak ještě povinná pojistka na moto – 3 dny za 10 USD, ale aspoň máme po dlouhé době zase moto oficiálně pojištěné a barák pojišťovny je na hranicích, takže to žádný problém nebyl. A jsme v Belize. A poprvé od půlky září bez navigace, protože tu nefunguje.
Lidé jsou tu úplně jiní než v Mexiku. Hodně černochů a mulatů, kteří jsou potomci otroků, které sem dovezli Britové. Úředním jazykem je angličtina, ale všichni umí i španělsky. Vesnice jsou o poznání chudší než byly ty mexické a krajina je už tropická. Všude vysoká tráva, spousta palem a všechno zelený. Před každým domem ve vsi leží několik dospělých v houpací síti a to je teprve odpoledne. Tak se tu asi moc nemaká. Silnice docela ujdou, jen retardéry bohužel znají i tady. Cesta z hranic je dlouhá a i když nebloudíme, přijíždíme do Belize City, hlavního města, až za tmy. Veřejné osvětlení je tu stejné jako všude v těhle zemích….na náměstí tři lampy a v postranních ulicích jen světlo od nich…
Bez navigace se začínáme trochu motat, i když se snažíme ptát kolemjdoucích a najednou se ocitáme uprostřed nějaké evidentně dost chudé čtvrti. Ale proti Mexiku, máme stejně nějaký větší pocit bezpečí. (Pravděpodobně falešný pocit většího bezpečí). Lidé se tu víc usmívají a komunikují a i po cestě na nás všichni mávali a halekali, což v Mexiku nebylo. Ve městě jsou domy většinou ze dřeva, bohužel v dost bídném stavu. Je tu hodně vidět chudoba a město je zanedbané.
Nemůžeme nějak najít žádný hotel a ani jsme doteď neviděli žádnou hospodu ani pouliční stánky s jídlem. Nakonce na nábřeží najdeme snad jediný hotel. Pokoj nic moc, jdeme se najíst do vedlejší restaurace s výhledem na moře. Žádná sláva, co se dá dělat.

Pokračujte s námi do Guatemaly.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com