Tak jsme tu. V 65té zemi, kterou jsme navštívili na naší cestě kolem světa na Harley Davidson.

Přijeli jsme z Brazílie.

DSC_0442

7.10.2013 Cayenne, Francouzská Guyana
Celnice je prázdná, ofotí si jen papíry od motorky a je hotovo. Jedeme do přístavu, kde po mě chtějí techničák a brazilský papír k motorce. Mám několik techničáků ofocených a zalaminovaných, tak jim jeden z nich dávám. Nemají šanci poznat, že to není originál. Kolem půl desáté se naloďujeme a za půl hodiny už loď vyjíždí. Cena za trajekt byla vcelku rozumná, 30EUR. Jedeme necelou půl hodinu a jsme ve Francouzské Guyaně. Na první pohled je to tu jiné. I když jsme zase v přístavu, není tu zdaleka takový bordel jako v Brazílii. Přemýšlíme, jestli vlastně potřebujeme jít na nějaký úřad, když jsme doma v Evropské unii, ale nakonec najdeme pro jistotu celnici. Sedí tam francouzský úředník a má v ruce můj techničák a papír. Úplně jsem na to zapomněl! Zřejmě mu doklady donesli rovnou z lodi, aby jim lidi neutíkali bez registrace. Všechno nám vrátí, řekne že nic nepotřebujeme (ani razítko do pasu) a popřeje nám šťastnou cestu.
Tak jsme tu. V 65té zemi, kterou jsme navštívili na naší cestě kolem světa na Harley Davidson. Francouzská Guyana je už na první pohled jiná než Brazílie. Kromě toho, že všude jezdí auta s francouzskou SPZ, benzínové pumpy vypadají jako pumpy v Evropě a mají i stejné zboží, je tu posekaná tráva, všude uklizeno, lidé jsou normálně evropsky oblečeni. Po dlouhé době zase vidíme u domů popelnice, jsou tu i chodníky a veřejné osvětlení. Okolo cesty jsou domy a ne chatrče jako v Brazílii. Hlavní silnice jsou asfaltové a velmi dobré kvality.
Jak to tak vidím, ti co se zbavili kolonizátorů mají sice samostatnost, ale chudobu a nízkou gramotnost a tady, kde si je nechali se lidé alespoň na první pohled mají mnohem lépe a životní úroveň je rozhodně mnohem vyšší. Dokonce se tu dá domluvit anglicky, což i v samotné Francii je velký problém.

1382784_677360115607775_914637552_n

8.10.2013 Cayenne, Francouzská Guyana
Dneska se procházíme po městě, filmujeme a rozhlížíme se kolem. Většina místních obyvatel je černošského, nebo indiánského původu. Potomků původních bílých francouzských přistěhovalců je tak 10%. Město Cayenne s 60ti tisíci obyvateli by asi “Miss Město” nevyhrálo,ale je tu vcelku čisto a staré koloniální budovy jsou po froncouzsku krásné. Novější budovy už ztrácí architektovo řemeslo, ale ještě se to dá. Auta na přechodech dávají přednost chodcům, což je v Jižní Americe anomálie, nemůžeme si na to zvyknout. Většina obchodů je vlastněna a provozována asijskými majiteli a tak nám to připomíná pražské večerky, zelinářství, tržnice apod.. Platí se tu eurem a ceny všeho jsou opravdu vysoké. Řekl bych, že cenově je to tu tak úroveň Paříže. Ve městě je obrovské vedro a vlhko a tak dloho turistování nevydržíme a schováváme se ve stínu restaurace.
Kousek od hotelu jsme objevili vynikající francouzskou restauraci (jmenuje se Hyppo), kde to kuchař opravdu, ale opravdu umí. Ceny jsou sice vysoké, ale vzhledem k vynikající kvalitě odůvodnitelné. Několik chodů, dobré víno, prostě tak, jak to Francouzi v dobrých restauracích umí. Byla to příjemná změna, po všem tom víceméně podprůměrném jídle v lidových hospůdkách, které se sice dá jíst, někdy i chutná, ale nedá se to jíst dlouhodobě (pokud máte jinou možnost). Večer na hotelu slyším češtinu tak vylézám z pokoje a potkávám tři Čechy, kteří sem do Guyany jezdí pracovat. Jsou to letečtí mechanici a servisují tu česká letadla “Turbolet”, která jsou v Jižní Americe hodně oblíbená pro svoje vlastnosti. Dolet, cena, kapacita, jednoduchost a možnost přistání na nezpevněném letišti. Chlapi jako mechanici zcestovali celý svět. Lítají na opravy do Afriky, Asie, Ruska, Karibiku a mnoha jiných míst. Byla to příjemná parta a večer ubíhal u láhve místního rumu rychle. Bylo si o čem vyprávět. Mě zajímali věci okolo letadel, je zase okolo motorky, tak řeč opravdu nestála a byla sranda. Celou dobu mě tím rumem hostili a já neměl šanci na revanš. Takže pánové, jestli si tento článek přečtete, tak se mi ozvěte, potkáme se v Praze a tentokrát to bude moje kolo!! Dík

obrázek

9.10.2013 Cayenne, Francouzská Guyana
Jedeme se podívat do města Kourou, kde je od roku 1968 evropský kosmodrom a taky se odsud jezdí na Ďábelské ostrovy. Je to z Cayenne asi 60km, ale cesta po asfaltu utíká rychle.
Poloha Kourou je výhodná pro kosmodrom kvůli blízkosti rovníku a s ohledem na to, že rakety startují nad Atlantickým oceánem a tak při neúspěšném startu nikomu z Evropanů na hlavu nespadnou. Kourou leží asi 500 km severně od rovníku a na téhle zeměpisné šířce přidává zemská rotace raketě rychlost, tím pádem lze snadněji dopravit satelit na oběžnou dráhu. Musí být fantastické vidět start rakety, ale další chystají až na listopad a tak to mineme. Po kosmodromu se dělají exkurze, ale musíte se dopředu objednat a tentokrát měli volno až za týden, takže jsme si prohlédli jen muzeum.
Zjistili jsme, že na Ďábelské ostrovy odjíždí loď v půl osmé ráno. Koupili jsme si lístky na zítra a pojedeme sem znovu.
Jinak jsem byl dnes u holiče nechat si ostříhat pleš. Stálo mě to 20EUR, tak ještěže nemám vlasy, to bych si musel vzít na to stříhání hypotéku. Takhle mě vyšel vlas na jedno euro!

obrázek

10.10.2013 Cayenne, Francouzská Guyana
Ráno vstáváme v 6 hodin, protože do Kourou je to asi hodina cesty a loď nám jede už v 7,30 hod. Jedeme se podívat na Ďábelské ostrovy známé z filmu a knížky Motýlek. V letech 1852 až 1946 tu byla trestanecká kolonie. Po hodině cesty lodí jsme tu. Oficiální jméno těhle ostrovů je Ostrovy spásy, což zejména vězňům muselo znít poněkud hořce. Ostrovy spásy jsou tři: Královský ostrov, Svatý Josef a Ďábelský ostrov, ale všichni tomu stejně říkají Ďábelské ostrovy, aby to znělo pekelněji. Vězni byli v průběhu sta let, kdy tu vězení existovalo, umístěni na všech třech ostrovech a existoval zákon, podle kterého museli po vypršení trestu, na ostrově zůstat stejnou dobu na kterou tam byli posláni, a tak se na zbytku ostrova začali usazovat.

obrázek-1

Je tu obrovské horko a vlhkost snad stoprocentní. Některé zbytky věznic i důstojických domů jsou v poměrně slušném stavu. Na Královském ostrově je i hotel s restaurací a vůbec je toho tam k vidění víc. Na Ostrov Sv. Josefa vás převezou dvakrát za den lodí (v ceně hlavní vstupenky), ale tam kromě důstojnického hřbitova a jedné velké budovy vězení není nic. Takže je potřeba si vzít s sebou zásobu vody.
Protože jsme ve Francii, tak jediný nápis není jinak než francouzsky. Prospekty taky a sehnat mapu ostrovů s popisem co kde je byl horor. Sehnali jsme ji a samozřejmě byla francouzsky. Nebyl tu ani průvodce, tak jsme si museli vystačit s tím, co jsme si načetli předem.
Ostrovy jsou krásné…všude kokosové palmy, modré moře, opice a jiná zvířata, ale ruiny věznic jsou smutné i dnes po těch letech. Když si šáhnete na zeď nebo kliku cely a uvědomíte si, že někdo v místnosti 2×3 metry strávil třicet let, jde člověku mráz po zádech…

obrázek-3

obrázek-2

Jedeme dál do Surinamu.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com