Jedna cesta roku 2012 do Thajska, Malajsie a Singapuru...

20.2. 2012
V pondělí okolo poledne přilétám do Bangkoku beru taxi a jedu k dealerovy HD, kde mám ustájenou mojí Glajdu, kterou jsem tam nechal od mého minulého povánočního výletu se synkem po severním Thajsku. Schválně jsem přiletěl v pondělí a ne v neděli, aby měli otevřeno. Neměli. HD zřejmě spadá pod muzea a tak mají jediný den v týdnu zavřeno a to v pondělí. Dělají nějakou drobnou rekonstrukci a tak v prodejně pobíhají dělníci a na parkovišti před prodejnou je ochranka s výrazem tváře našincům známá z oduševnělých výrazů české ochranky v Tescu, s tím rozdílem že v Tescu se domluvíte, (tedy česky) tady ne. Uniformovaný chlapík anglicky neumí a thajsky zas neumím já. Naštěstí v prodejně sedí účetní, která dodělává resty, a po telefonu chytám majitele a domlouvám si převzetí motocyklu. Nejprve to vypadalo, že to dnes nepůjde, ale pak se zadařilo a moto jsem po zaplacení parkovného mohl převzít. Podle domluvy měla být zaparkována uvnitř s tím, že mi budou dobíjet baterii. No moto bylo venku na parkovišti sice pod střechou, ale totálně zaprášená jako by tam stála od roku 1903 a k tomu totálně podělaná od ptáků. Nevadí, měli vapku a tak si ji pěkně umyju, vyleštím a pozdě odpoledne vyrážím směr jih tak abych se dostal hlavně pryč z tohoto města někam, kde je větší klid. První noc strávím v malém městečku asi 150km od Bangkoku. Dávám si vynikající večeři v levné restauraci, kde mám na stole vařič s hrncem plným vývaru a na mističkách mi nosí různé zeleniny a masa a rýžové nudle, které ve vývaru povařím a zblajznu. Naprostá pecka. Akorát výběr toho co chci musím dělat tak, že obcházím stoly a ukazuju na to, co mají ostatní hosté na talířích. Menu je jen thajsky a bez obrázků, a nikdo anglicky nemluví. Pak jdu ještě do jiné hospody na pivo, kde majitel asi 150ti kilový Thajec říká, že má taky HD a tak kecáme co kde vidět a kam jet. On si k mému stolu přinesl litrovku Johny Wolkera a pije to se sodou a ledem, což je v tomhle vedru super pití. Pomáhám mu vydatně. Ke svému zaměstnanci, který nás obsluhuje, se chová jako k otrokovi a tak pikolík okolo nás lítá a pokaždé, když se napiju tak mi dolévá. Jeho plat je 80kč na den. A lítá fakt jak šus.

21.2.2012
Po ranním rituálu mířím podél východního pobřeží stále na jih do města Chumphon. V Thajsku se jezdí nalevo na což se dá poměrně rychle zvyknout a v Thajsku také není nic divného, když proti vám na vaší straně v protisměru jede auto, nebo lépe dvě auta vedle sebe. Ze začátku jsem z toho byl trochu nervózní a řval jsem po nich a ukazoval jim jako Topolánek že jsou jedničky, ale když to máte 10x za den tak když to přijde tak se prostě pokorně uklidíte do krajnice a vůbec to s vámi nic nedělá (pokud to stihnete). A pokud to nestihnete tak to s vámi taky nic nedělá, protože už nejste. Večer ve městě zase perfektní jídlo v pouliční levné restauraci, což jsou asi čtyři plastové stolky k tomu přiměřeně židlí a vozík přidělaný k motorce, na kterém se vaří ve vokpánvi. A kuchař to fakt umí. Anglicky se opět domluvit nejde a tak číhám, kdo si co dá, abych si dal to samé. Dal jsem si asi tři různá jídla a vše úplná bomba. Akorát jsem byl trochu za blba, když jsem si do rýže nalil sojovku, pro kterou jsem si přišel ke kuchaři a ten vytřeštěně koukal, co to s tou jeho lahví dělám a proč to boha leju do rýže. Já si říkám to je vůl neví jak je dobrá rýže se sojovou omáčkou. No nebyla to sojovka. Kuchař měl pravdu. Jíst se to nedalo, bylo to šíleně slaný a odporný, ale barvu to mělo podobnou. Celý personál na mě koukal, jestli to sním a tak jsem chvíli dělal hrdinu jako že je to pohoda a že takhle přesně jsem si to představoval. Nakonec, rozum zvítězil nad ješitností (byl to ale krutý boj) a musel jsem přiznat, že to byl omyl. Kuchař se rozzářil jako slunce (blbec) a přinesl mi novou rýži a k tomu tentokrát tu správnou lahev sojové omáčky. Po večeři jsem obcházel stánky s ovocem a ochutnával všechny druhy ovoce, co jsem neznal a ani v životě neviděl. A to je paráda, když nevíte, co od toho čekat popřípadě nevíte, jestli se jí pecka a dužina se vyhazuje nebo obráceně. U broskve to zvládám, ale tady u těch jejich divnoovocí to fakt někdy nevíte. Takže z vás mají náležitou srandu.

22.2.2012
Z města Chumphon vyrážím směr Phuket a mám to asi 500km. A protože nejsem úplně ranní typ a obvykle vyrážím okolo 11 a světlo je tak do 18 30, tak mám co dělat. Chumphon je na východním pobřeží Thajska u jihočínského moře a Phuket na západním u Andamanského moře. Jedu asi 100km jižně do města Lang Suan a odbočuju doprava a křižuju Thajsko k druhému pobřeží. Cesta nádherná a tak fotím zastavuju u hospůdek okolo cesty a požírám a popíjím, co kde mají. Čas nějak dnes rychle letí a já přijíždím na Phuket v uplné tmě kolem 21h. Na Phuketu je večer šílený provoz a další tři čtvrtě hodiny kličkuji městem. Je vedro jsem totálně zpocenej a unavenej tak, že na semaforech mám pocit, že mi motorka spadne. Už se modlím, ať jsem v hotelu, mám toho fakt dost. Kousek od centra projíždím okolo příšerné autonehody kde betonmixovýnáklďák sejmul holku na skůtru která skončila pod jeho koly. Otřesný pohled. Nacházím hotel sprcha a pakirská hospůdka s Ginesem. Sedím, popíjím a u vedlejšího stolu sedí týpek tak mého věku a je taky sám. Podle oblečení a účesu typuji na východní Evropu nebo Rusko. A tak se ho zeptám, „where are you come from?“ A on“ Czech Republic“. No a pak já.“ And where the hell is that hole? Is it Russia?“ A on“Nééééééitisnear to Germany!! No Russia.“ No a pak zase já už česky“Ty vole já jsem z Prahy“ a měl jsem kámoše k pivu. Dali jsme pár piv já zaplatil a šli jsme do baru na drink pak jsem zase zaplatil, pak do dalšího baru a znova jsem platil já a pak ještě do jednoho a světe div se zase jsem platil já. Pak mi Roman říká, že už musí jít spát a šel do řiti. Žádné dík, nebo tak podobně. Podotýkám, že to nebyl žádný chuďas. Pracoval v Německu na vysoké pozici analytika u významné světové firmy. No prostě jsem potkal Čecha i s českými vlastnostmi.

23.2.2012
Po včerejší propité noci dlouho chrápu a pak jdu na pláž zaplavat si a válet se. Pojídám jen ovoce, protože je mi ze včerejška blbě a na jídlo nemám chuť. Moře má tak 30C, úplná paráda. Večer v baru potkávám dva kámoše z Austrálie a tak kecáme o problémech tohoto a jiných světů. Prolezeme pár barů a jdu spát. Na rozdíl od včerejšího Čecha s nima musím bojovat, aby mě vůbec nechali zaplatit.

24.2.2012
Vyrážím z Phuketu směrem k hranicím s Malaysií. Cesta je úplně perfektní, krásná příroda a okolo Krabi je to naprostá bomba. Nádherné kopce, nebo spíš skály, které rostou v okolní rovině. Jedu si to k hranicím po rovné cestě dva pruhy tam dva zpátky. Z dálky vidím auto, které stojí u krajnice a když jsem od něj kousek a valím si to tak 120Km/h tak blb bez blinkru vyrazí a začne se otáčet přes 4 pruhy. Vypadá to na jasnou bouračku, řítím se do jeho boku. Brzdy jedou na plný obrátky ABS dělá co může, ale stále jsem rychlej. Motorka drží dokonale směr žádný náznak smyku nakonec dobrzďuju asi půlmetr před nim. Jsem jako opařenej a řvu na něj česky. Muslimský klučina v typické čapce to nebral nějak těžce a dokončil svojí obrátku přes 4 pruhy a odjel. Nevím, jestli mě zachránil Budha, Aláh, nebo ABS, ale děkuju všem. Z nohavic vyklepávám exkrementy a vyrážím dál o poznání pomaleji. Zajímavé je co se vám prožene hlavou, když se řítíte do auta a počítáte s tím, že to do něj naperete. Mě tam prolétlo: tak tady se zabiju? Dneska? Takhle blbě? Neeeee!!!

dál jedu do Malajsie...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2019 www.worldismine.com