Pokračujeme dál na sever!

Přijeli jsme ze Spojených států...

20.5.2015 Vancouver, B.C.
Dopoledne je v Seattlu mlha a zataženo, ale než sbalíme a vystojíme frontu u recepce na check out je zase horko jako včera. Na hranice to není daleko a dost nás překvapí fronta. Zrovna jsme si stoupli do nějaký lajny, co šla nejpomalej. Asi po 20ti minutách se dostaneme k imigračnímu úředníkovi. Vyptával se na všechny možný hovadiny včetně toho, jestli vezeme zbraně, drogy a dárky pro někoho v Kanadě.
Do Vancouveru jsme přijeli večer, tak jsme akorát rychle prohlídli město a velkou místní atrakci – parní hodiny. Orloj jsme sice nečekali, ale hodiny co houkaj jak parník kažejch 15 minut, taky ne.
V hotelu nám doporučili hospodu co vaří vlastní pivo. Jak jsme čekali, ani tady se to jejich vlastní pivo nedalo pít. A to jsme zkusili něco, čemu říkali Pilsner. Hrůza!

11392855_994676480542802_5812162761221929_n

21.5.2015 Whistler, B.C.
Chtěli jsme zůstal ještě jednu noc ve Vancouveru, protože jsme včera nic nestihli natočit, ale v našem motelu nemají místo. Okolní hotely chtějí tak okolo 300 kanadských dolarů za noc, tak jim na to pečem a jedeme dál. Město natočíme během dopoledne a nocujeme asi 100 km ve Whistleru. Je to parádní horský město, kde v roce 2010 byly i nějaký disciplíny během zimní olympiády ve Vancouveru a i teď, v květnu, potkáváme lidi s lyžema a snowbordama.
Návštěva místní restaurace byla balzámem na evropanův žaludek. Jídlo o třech chodech, to co mělo být slané bylo slané, to co mělo být sladké bylo sladké a víno, to nebylo víno, to byla balada z vinařství v Saint Emilion. Fantazie!!! Minimálně v gastronomii tu mají Francouzi blahodárný vliv!!! (doufám jen, že to nebyla náhoda).

22.5.2015 Kamploop, B.C.
Ráno je stejný dusno jako včera a my jedeme dál na sever. Dneska ještě lepší motorovačka než včera – hluboký lesy, hory se zasněženými vrcholky a všude řeky, jezera a potoky. Akorát potok tady v Kanadě je širokej asi jako Sázava a vody v něm teče skoro jako v Niagáře.
Máme to dneska něco kolem 350 km, tak nespěcháme a užíváme si to. Najednou Nadžúha uviděla medvěda. Zastavíme a točíme. Byl u lesa, kousek u silnice a vožíral tam nějaký borůvky. Byl to jen medvěd hnědý, ne grizzly a zdál se mi docela malej, tak jsem vzal kameru a šel k němu blíž. Když mě zbystřil, přestal žrát, chvíli mě pozoroval a pak utek do lesa.
Asi v půlce cesty se krajina mění. Hory zmizely, přibyly farmy a sem tam je vidět i indián. Na týhle planině dost foukalo, že jsem měl chvílema co dělat, abych udržel motorku rovně. Nocujeme dneska v Kamploop což je první velký město, co jsme dneska viděli.

11168516_994677003876083_472890200110716984_n

23.5.2015 Golden, B.C.
Je krásně teplo, tak si cestu užíváme. Cestou točíme jezera, hory, zvířata, prostě je to tady paráda. Chtěli jsme dojet až do města Banff, ale protože nikam nespěcháme, nocujeme v malým městě Golden. U místního Řeka si dáme dobrou Retsinu a tradiční řecký jídlo a jsme spokojený.

24.5.2015 Banff, Alberta
Stoupáme na sever kanadským nekonečnem a dneska jsme ve městě Banff, ve stejnojmenným parku, kde jsme se setkali s našimi kanadskými přáteli Johnem a Fredem, které jsme potkali při naší cestě Mexikem zhruba před dvěmi lety. Tenkrát nám tito bajkeři pomohli v situaci, kdy jsme měli porouchaný alternátor v našem Liberátorovi a tak jsme se dobíjeli o jednu z jejich motorek. Pak jsme společně strávili večer v jednom mexickém zapadákově no a teď jsme se potkali v NP Banff. Přijeli za náma ze 400 km vzdáleného Edmontonu, kde bydlí. Následoval nádherný večer u piva a my nasávali nejen pivo, ale také informace o Kanadě. Moc děkujeme!!!

11391334_994677053876078_7749469920983111611_n

25.-26.5.2015 Jasper, Alberta
Ráno vyrážíme i s Johnem, který se od nás ale po cestě odpojuje a jede domů do Edmontonu. My pokračujeme dál do NP Jasper. Po cestě potkáváme italský pár na motorce, který jede z Argentiny. Chvilku s nimi kecáme a jedeme dál. Tentokrát zůstáváme ve městě Jasper dvě noci a točíme nejen město, ale samozřejmě i krásný jezero Maligne Lake atd.

27.5.2015 Prince George, B.C.
Dopoledne je proti předpovědi pěkně, tak vyrážíme 380 km do Prince George. Cesta byla pěkná, ale…380 km jenom lesy. Ani jedno město, ano jedna vesnice, jen hory a nekonečný lesy. Na Aljašku to teď máme už jen asi 3 000 km, ale ty lesy nás teď čekají už pořád….
Prince George je dost ošklivý město. Teda nám se to tak aspoň zdá… Nemůžeme najít žádnej normálně motel, samý blešárny a pak se dozvíme, že je tu zrovna nějaká zlatokopecká konference a promoce studentů místní univerzity, tak proto je všechno obsazený. Nakonec něco seženeme a dáme si luxusní večeři v místním steakhousu. I tady se nám potvrzuje, že Kanaďani jsou lepší kuchaři než Američani.

11221528_994676757209441_3822277689951433342_n

28.5.2015 Chetwynd, B.C.
Kanada je ráj pro motorky, prázdné silnice a nádherná příroda plná zvířat je tu fakt úžasná. Když dáte do navigace nějaké město na Aljašce tak vám navigace řekne, “po 2500 km zahni doleva” To je mazec!! Dnes jsme zůstali v motelu jen 100 km od města Dawson Creek, kde začíná slavná Alaska Highway. Původní plán byl dojet až do Dawson Creek, ale silnej liják a kroupy nás zahnaly do motelu. Slušně jsme promokli a zmrzli. Nadžúha mi dokonce upíjela po cestě železnou zásobu Jacka Danielse, aby rozmrzla. Mimochodem liják přešel až po tom, co jsme si už úplně durch navlíkli nepromok. (myslel jsem že to bude jen přeháňka a tak jsem tvrdošíjně odmítal zastavit a převléknout se do nepromoku.Po 150 km jsem musel uznat, že to přeháňka asi nebude).
Jinak Alaska Highway je fantastická cesta. Vede v podstatě jen lesem mezi městy Dawson Creek a Delta Junction. Je dlouhá zhruba 2500km a nabízí neuvěřitelné scenérie a ještě neuvěřitelnější množství zvířat, které je možné pozorovat přímo z cesty. (mimo cestu se moc nepouštíme, kvůli těm pacholkům grizzly).

17188_996073637069753_5971257370483819730_n

29.5.2015 Fort Nelson, B.C.
Nejen v národních parcích, ale prakticky všude tady v Kanadě potkáváme na našich cestách medvědy, jeleny, losy, dokonce rysa a vůbec spoustu téhle lesní havěti. Hlavně medvědi mají v tomhle období snad rojení. Viděli jsme spoustu medvědů černých s mláďaty a hlavně dva překrásný a obrovský medvědy grizzly. Černýho medvěda by jste po drobném osmělení mohli kopnout klidně do prdele, ale grizzliho, toho ne. Toho fakt ne!!! To je neuvěřitelnej gigant. Největší problém je, že ti medvědi jsou ve všem lepší než vy (včetně těch černejch). Cítí vás na stovky metrů, utíkají až 60km/h, rychleji vylezou na strom, rychleji plavou, atd. Prostě nemáte proti nim šanci, snad jen Chuck Norris by to dal, ale zapotil by se. Tak snad nás nechaj napokoji i když jim s tou kamerou jim občas musíme lézt na nervy.

30.5.2015 Watson Lake, Yukon
Od rána je krásně a teplo a máme to asi 450 km do Watson Lake. Po cestě stavíme u Muncho Lake, kde jsme před dvěma lety spali. Akorát na jezeře přistává jejich hydroplán, co s ním vozí turisty. Bohužel zítra má na tomhle místě pršet, což nám potvrzuje i pilot, takže nezůstáváme a ženeme to dál na sever za lepším počasím.
Na tachometru se nám objevilo krásné kulaté číslo 150 000km a z toho máme radost. Doposavad jsme neměli na našem HD žádný závažný problém a vždy nás náš Liberátor dovezl tam,kam jsme potřebovali. Ve 120ti tisících jsme pouze měnili alternátor a preventivně také hnací řemen. Jinak je vše původní vč. tlumičů!!! To je po projetí tisíců km offroadu jihoamerických cest a přejetí snad milionu retardérů v Mexiku naprosto neuvěřitelný!!! Paráda
Cestou vidíme asi 9 medvědů černých a tři velký stáda bizonů. Každý mělo tak 10 kusů zvířat. Nocujeme ve Watson Lake, což je malý město s pár barákama. Přijeli jsme až ve 21 hod a všechny tři hospody, co tu ve městě jsou už maj zavřeno. Tak jdeme do jediný místní sámošky a modlíme se, aby měli pivo. Měli! Kupujeme si Coronu a chleba s něčím k večeři a jdeme do motelu.

11218998_996074257069691_6351759336421772554_n

31.5.-1.6.2015 Whitehorse, Yukon
I dneska pokračujeme stejnou cestou jako na podzim 2012. Ale furt nás to baví! Zastavujeme se na jídlo v malý vesnici a dá se s námi do řeči nějakej chlápek, co vedle nás zaparkovat svoji Suzuki. Vyklube se z něj univerzitní profesor z Whitehorse původem z Bangladéše. Jen tak se jel dneska na den projet a ujel 1 000 km. Tady žádná velká vzdálenost! Jedeme společně asi 150 km do Whitehorse a profesor nás za každou cenu chce předvést manželce a dětem. Ale dorazíme do města pozdě, takže návštěvu necháváme na jindy.
Druhý den točíme město a taky kupujeme rybářský lístek. Pro celý Yukon na celou sezónu stojí 35 kanadských dolarů a vystaví mi ho za 5 minut v krámě se sportovníma potřebama. Paráda. Pak ještě zajedeme do Walmartu koupit prut a ostatní věci na ryby a začínáme se těšit.

11402813_1000596316617485_7260421061860669446_o

2.6.2015 Carmacs, Yukon
Dopoledne je zataženo, ale aspoň neprší a my vyrážíme směr Dawson City. Cesta je místy bez asfaltu, zřejmě tam budou dělat novou silnici, ale dá se to. Nakonec ujedeme jen asi 200 km a zůstáváme ve vesnici Carmacs v kempu Coal Mine u řeky Yukon stejně jako před 2 lety. Vybereme si i stejnou chatku a ryby můžu chytat rovnou z terasy. Nakonec se přece jen rozhodnu jít radši na molo k řece a na druhý nához se mi podaří chytit nádhernou štiku. Bojovala, ale dostal jsem jí! Pak jsem chytil ještě jednu rybu, sice ne velkou, ale mrskala se tak, že jsem měl co dělat, abych ji udržel, když jsem jí vyndaval háček z huby.
Večer si na ohni uděláme pravý kanadský stejky a v Trangii osmažíme hranolky, protože ten jejich chleba se prostě jíst nedá.

3.-5.6.2015 Dawson City, Yukon
Další naší zastávkou bylo město Dawson City které vzniklo díky zlaté horečce na Klondajku. A tak i my i když o 120 let později než první příchozí navštěvujeme toto město za účelem rychlého zbohatnutí díky všudypřítomnému zlatu, které tu dodnes je a chce to jen trochu toho štěstíčka a bude naše. Naše první pokusy s rýžovací pánví byly dost zoufalé, protože jsme to prostě neuměli. Zdaleka to není tak jednoduchý jak to na první pohled vypadá. Až po zacvičení jedním z matodorů zlatokopectví se začaly dostavovat první úspěchy, které jsme zaznamenali i na kameru a vy až zhlédnete nové DVD, které tu teď právě točíme, puknete závistí až uvidíte kolik toho zlata jsme tu narejžovali. Né že by jsme měli motorku nějak přetíženou díky tomu nalezenému zlatu, ale zlato jsme prostě našli a není ho málo!!! Dokonce jsme rýžovali i na claimu, kde bylo zlato na Klondike vůbec poprvé objeveno a kde se rýžovat nesmí, protože je ten claim stále v soukromých rukou. Jenže ten komu to tam patří si to pořádně nehlídá a tak jsme mu to tam pěkně vybrali. Je to ale dřina himl!!! To se fakt nezdá! V Dawson City jsme byli tři noci nebo vlasně dny, protože tady není v tomhle období nikdy tma a trávili jsme je jako správní zlatokopové. Přes den hledání zlata, večer bary, casino, kabaret atd. Jen ty colty mě chyběly za pasem. V Dawsonu jsme také navštívili hřbitov, na kterém je pochován Jan Eskymo Welzl známý to český cestovatel a dobrodruh. Díky jeho poutavému vyprávění vznikla nejedna kniha, kterou jistě spousta z vás četla. A nemohli jsme si samozřejmě nechat ujít místní nejstarší bar z roku 1878.
Pořád nevím, jestli máme jet stejně jako před třemi lety nezpevněnou cestou přes Chicken nebo se vrace přes Whitehorse. Přes Whitehorse je to zajížďka asi 600 km, ale nechce se nám někde mordovat v bahně, zvlášť když skoro každej den prší. Ptáme se na cestu přes Chicken kdekoho, dokonce i v místním info centru, kde by měli mít informace nejčerstvější, ale každej říká něco jinýho. Tak si to ještě musím nechat projít hlavou….

11257762_1000605096616607_7267540551502292301_n

a po třech letech zpátky na Aljašce!


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2017 www.worldismine.com