Kanada...to je nádherná příroda a nekonečný prostor...

Přijeli jsme z Aljašky.

DSC_0485

19.9.2012, Chicken, Aljaška – Dawson City, Yukon, Kanada
Ráno v Chicken bylo fakt chladné až nám šla pára od pusy, bylo kolem -2C. Sice jsme vstávali už v půl osmé, ale o moc tepleji nebylo ani v 9 hodin, když jsme vyráželi. Zajímavé je, že na motorce nebyla ráno vůbec žádná rosa ani námraza. Prostě byla suchá. Nabíráme kurz směr Dawson City, což je asi 160 km a po cestě není žádné jiné město. Cesta – až na kanadské hranice, což je asi 100 km je ze šotoliny. Jedeme tak 30 km/hod a koukáme, z jaké strany na nás vyběhne grizzly. A protože dokáže běžet až 60 km/hod, tak přemýšlím, jak mu na tý šotolině ujedeme. Stavíme na mostě, kde se aspoň trochu cítíme bezpečně, že na nás nevyběhne z boku a dáváme si cigáro. Na protějším kopci, asi 200 m nad námi vidíme něco, co vypadá jako medvěd a čumí to na nás. Nehýbal se, tak nevíme, co to bylo, ale je to velmi pravděpodobné, že to byl medvěd.
V hlavě si počítám, jak dlouho mu bude trvat, než k nám doběhne a hlava to vyhodnocuje tak, že bude lepší vypadnout hned.

DSCN3127

Místy míjíme traktory s radlicí, které opravují lesní cestu po které jedeme a tím pádem hlínu na cestě ještě nakypří a díky tomu si připadám, že řídím motorový člun, protože mi střídavě do boku ujíždí buď přední nebo zadní kolo. Na hranicích Aljašky s Yukonem řešíme s kanadským celníkem to, jak se objeví americké výstupní razítko v našem pasu, protože americký celník na výjezdu není. Kanaďan tvrdí, že stačí kanadské vstupní razítko, že to znamená, že jsme opustili USA, jenže problém je v tom, že oba máme dva pasy – v jednom americké vízum a v druhém kanadské. Tzn., že vstupní kanadské razítko budu mít v jiném pase a jsem zvědavý, jak tohle budu později Američanům vysvětlovat. Nakonec dokopeme amerického úředníka, který je ve stejné boudě jako Kanaďan, ale dává razítka vstupní do USA, aby nám aspoň dal razítko na karnet, ale do pasu dát nechce, že má jenom vstupní. Jsem zvědav, jestli kvůli nim při příštím vstupu do USA zůstaneme trčet někde v lochu, než si páni úředníci ověří, že jsme USA legálně opustili. Karnet je psaný v angličtině a přesto mi američtí celníci dali razítko do kolonky výstup místo vstup. Že se mi to stalo v Kambodži jsem chápal, ale tady tomu nerozumím. Za hranicemi se cesta mírně lepší, místy je i asfalt, který se střídá se štěrkem, což není pro HD úplně ideální. Jedeme v nadmořské výšce okolo 1200m n.m., fouká silný vítr a je tak kolem 0C. Celníci říkali, že minulý týden už sněžilo a cesty byly úplně zapadlé sněhem. Zapínáme vyhřívané oblečení naplno a je mi takové vedro, že začínám usínat. Musím to chvílemi vypínat, abych trošku vychladl a probral se. Okolo 15 hod přijíždíme k řece Yukon, kde jezdí 24hod denně trajekt, který nás zdarma převeze na druhý břeh do Dawson City. Je to nádherné westernové město postavené koncem 19. století. Město se stalo symbolem zlaté horečky a dodnes vypadá v podstatě stejně jako tenkrát. Bary, hotely i krámy dodnes fungují a dokonce i zlatokopové v dnešní době tady na Klondike hledají své štěstí. Ubytováváme se v krásné dřevěné chatce za neuvěřitelných 160USD. Jdeme se najíst do čínské restaurace, kde jídlo stojí kolem 15USD. Pak skončíme v místním baru, do kterého chodí jen domorodci, popíjíme pivo bez pěny a seznamujeme se s místními ožraly. Je zvláštní si představit, kdo všechno v tomhle baru seděl v dobách největší slávy Dawson City. Je to totiž nejstarší bar v tomhle městě. Řádně opiveni jdeme spát.

DSCN3140

20.9.2012 Dawson City – Carmacks, Kanada
Po včerejší noci vstáváme trochu rozlámaní a jdeme nakoupit do místního grocery shopu jídlo na jeden den, abychom měli zásobu pro případ, když budeme mimo civilizaci. V místním fotokinu kupujeme malý foťák, protože ten náš zřejmě nevydržel prašné cesty Aljašky a neotvírá objektiv. Vyrážíme kolem 13 hod odpoledne a je nádherně. Slunce a kolem 16C. Jedeme směr Whitehorse, které je 530 km. Krajina je místy nudná…lesy. Potkáváme tak jedno auto za půl hodiny a celkově je dost malý provoz. Později se krajina zase mění…kopce, barevné lesy a jedeme podél řeky Yukon.

DSCN3169

Okolo 18 hodiny nacházíme krásný kemp v Carmacks se srubem přímo u řeky Yukon za 80 USD.

DSCN3196

Kupujeme maso k večeři a jdeme grilovat. Po setmění sedíme u ohně a najednou něco slyšíme. Asi 1m od nás stála liška, která se přehrabovala ve zbytcích našeho jídla. Nebyla téměř vůbec plachá, a i když jsem na ni řval, velkou starost z toho neměla. Sebrala kost od kotlety a mastila pryč. Pak jsme šli s N. umýt nádobí… svítíme si baterkou na cestu a vidíme svítící liščí oči. Jdeme k ní blíž a vidíme na zemi svítit nějaký světýlko. Myslel jsem si, že je to malá solární lampa v kempu, ale liška najednou bere světlo do huby a utíká pryč. V tu chvíli mi došlo, co to bylo. Byla to naše videokamera, kterou ta mrcha sebrala ze stolu, když jsme myli nádobí. Chvilku jsme lišku honili, ale nedohonili. Když jsme se vrátili k chatě, tak nám pro změnu liška seděla na stole a sebrala vajíčka na tvrdo co jsme si uvařili k snídani. Byla od nás tak 2 m a nevypadala, že by se nás nějak moc bála. Místo toho jsem se začal bát já, jestli ta mrcha nemá vzteklinu, protože normální liška by se přece měla lidí bát. Vytáhl jsem pepřový sprej na medvědy a začal po ní pálit. Utekla, ale stejně nám jedno vejce sežrala a ostatní popadaly na zem. Všechny věci, kterých se mohla dotknout desinfikujeme vařící vodou. Plánujeme cestu do Whitehorse, kde musíme koupit novou kameru i foťák, protože i ten, co jsme koupili dneska, začíná díky prachu na cestách blbnout. Nikdy bych nevěřil, že lišky žerou videokamery. Zmizely krásné záběry z Dawson City a z motorovačky v Kambodži.

DSCN3211

21.9.2012 Carmacks – Whitehorse, Kanada
Ráno se probouzíme, svítí slunce a je fakt teplo. Přes noc lišky vyrabovali popelnice v kempu a roztahaly odpadky po celém okolí. Přichází k nám správce, tak mu vyprávíme historku s liškami a ukradenou kamerou. Ptá se, kudy lišky odběhly, zapaluje si cigáro a povídá, že se jde po naší kameře podívat. Za chvíli se vrací a….světe div se!….v ruce drží naší kameru! A ta dokonce funguje! Prý zná v lese místo, kde ty mrchy odhodí všechno, co si nechtějí odnést do nory. A na tomhle místě byla i naše kamera! Je sice trochu poškrábaná, jak ji liška nesla v zubech, ale funguje a hlavně máme zpátky naše záběry! Je krásně, nikam nespěcháme, děláme si pohodu. Snídáme vejce se slaninou usmažená na Trangii, dáváme si kafe, kecáme se správcem, což je mladý kluk, který vypráví, že v tomhle kempu je jen přes sezónu, protože ho to baví a vydělá si tu jen 16 CAD/hod a na zimu jede domů na jih, kde pracuje u ropné společnosti, která mu platí na hodinu 25 CAD. Vyrážíme až odpoledne směr Whitehorse, což máme jen 180 km. Po příjezdu se ubytujeme v nic moc hotelu za 140 CAD a jdeme se podívat po městě. Na to, že je to hlaví město provincie Yukon, je Whitehorse poměrně malý. Večeříme žebra a rybí polévku – místní specialitu, což je v podstatě taková hrachová polévka, ve které plavou kousky lososa. Ale byla dobrá. Restaurace byla místní, vyhlášená. Byl poslední otvírací den sezóny a hospoda byla totálně natřískaná. Večer jdeme do místního baru, kde je taky úplně plno. Lidé jsou oblečeni trochu vesnicky. Je vidět že New York to tady není.

DSC_0030

22.9.2012 Whitehorse – Tezlin, Kanada
Tím, že jsme v Anchorage koupili vyhřívané oblečení, které teď momentálně nevyužíváme, protože je přes den kolem 20C, rozhodli jsme se nějaké věci poslat domů. Ve Starbucks jsme si vzali velkou krabici, naplnili ji vším, o čem si myslíme, že už nebudeme potřebovat a za 130 CAD jsme ji odeslali do Evropy, kam by prý měla dorazit asi za 2 měsíce! Uvidíme. Opět za neuvěřitelného slunečného a teplého počasí vyrážíme směr Watson Lake, ale dnes končíme asi po 200 km, protože jsme vyrazili pozdě a do Watson Lake bychom přijeli stejně až za tmy. Končíme v díře jménem Tezlin, což jsou 4 baráky, muzeum, krám, pumpa a naštěstí motel. Vedle motelu je kemp pro karavany hned u jezera, kde si vaříme prima večeři – brambory, lunchmeat a salát a k tomu samozřejmě obligátní pivo a dnes i červené víno za 25 CAD. V Kanadě prodávají jen místní cigarety. Je to jediná země světa kterou jsem viděl, kde se neprodává Marlboro. Taky v Dawson City, než Marlborky došly, nás měl každý za frajery, kteří mají americké cigarety a rád si vždycky vzal, když jsme nabídli. Krajina je neskutečná! Díky podzimu je všechno barevné, převažují odstíny žluté, což ladí i se žlutým pruhem na silnici. Slunce svítí a je tak akorát teplo na motorku. Ani moc, ani málo. Jezera se střídají s horami, rovné a široké lesnaté úseky s úzkými zatáčkami. Žádní turisti, žádný provoz, žádné davy na turisticky zajímavých místech. Prostě ideální čas!

DSC_0108

23.9.2012, Tezlin – Muncho Lake, Kanada
Vstáváme v půl desáté a jedeme po Alaska Highway na východ směrem Watson Lake. Watson Lake je zase jen pár baráků, ale místní rarita je les z kůlů, na kterých jsou přibity plechové cedule z celého světa. Sháníme rybářský prut, ten náš se nám, rozsekal při přepravě letadlem, ale nemůžeme sehnat teleskopický, mají jen děličky a ten se nám na motorku nevejde. Povolení k rybolovu pro celou oblast Yukonu stojí 10 CAD/den, 20 CAD na týden a 30 CAD na celou sezónu, což je vzhledem k ostatním místním cenám zadarmo. Kousek za Watson Lake přejíždíme hranice do Britské Kolumbie a vzápětí hned u silnice vidíme našeho prvního divokého bizona. A protože je první, fotíme ho ze všech světových stran. Leží a nehýbá se, tak na něj troubíme, aby předvedl nějakou akci, ale on nic. To jsme ještě nevěděli, že za dalších pár metrů uvidíme další a další bizony. Dokonce projíždíme celým stádem, které mělo asi sto kusů a couralo se přes celou silnici. Fotíme a filmujeme, ale pak už ani u dalších bizonů nezastavujeme, protože jsou všude a my už máme jejich fotek dost.

DSC_0204

Najednou jsem si všimnul medvěda! Byl hned u silnice, tak 20 m od nás a něco tam žral. Zastavujeme v uctivé vzdálenosti a připravujeme si kameru a foťák. Vracíme se zpátky a parkujeme tak kosek od něho. Respektive nechávám puštěný motor, mám zařazenou jedničku a fotíme, filmujeme a koukáme, jestli po nás nevyběhne. Nadžúha slézá z motorky a fotí mě, protože přece musím mít fotku s motorkou a s medvědem a ještě k tomu jí možná sežere a budu mít klid. Medvěd si nás vůbec nevšímá a dokonce ani nereaguje na tůrování ani troubení. Okem pokukuju, jestli nemá někde bráchu, který nás ze zálohy slupne. Tohle byl medvěd černý, ne grizzly. Krajina se změnila…smíšené lesy vystřídaly listnaté a přijíždíme na začátek Rocky Mountains. Silnice se víc klikatí a není už tak široká, kopce jsou oblejší a porostlé stromy skoro až k vrcholům. Míjíme dálniční ukazatele na kterých jsou vzdálenosti fakt drsné. Nejbližší město 500 km, další 1 000 km a jinak nic, jen samé lesy. Máme už od začátku cesty za sebou přes 2 200km a v podstatě pořád jedeme lesem. A zřejmě i příštích 2 000 km to bude lesem pořád. Z Dawson City, což bylo na naší cestě nejseverněji, se dá jet ještě dalších cca 2 000 km nahoru k oceánu a zase jen samé lesy. To znamená minimálně 6 000km lesa, což je jako z Prahy do Dubaje….a to je prostě neuvěřitelný. Nocujeme v The Northern Rockies Lodge, což je ohromný srub, který tady postavil Švýcar a je jediný v této oblasti otevřen celoročně. Jídlo nic moc, i když měli řízek, guláš, spazle a houbovou omáčku, ale pivo mají super německé. Takže po týdnu konečně vidíme na pivě pěnu. Většina ubytovacích zařízení má už zavřeno, protože sezóna tady kočí v půlce září, takže je někdy obtížné něco najít a nejde si moc vybírat.

DSC_0290

24.9.2012 Muncho Lake - Fort Nelson, Kanada
Ráno si prohlížíme lodge a okolí a je to tam fakt super. Mají vlastní vyhlídkový hydroplán a ještě k tomu patří další tři chaty v divočině, tak cca v okolí 150 km od hlavního baráku, kde jsme spali my. Turisty posadí do letadla a na tři dny je dovezou do divočiny, kde chytají ryby apod. a to celé za 1 200USD/osoba. Ale podle fotek je to určitě super zážitek. Krajina je pořád nádherná a počasí taky. Jedeme a na silnici se prochází stádo jelenů karibu neboli po našem – sobů.
Ve Fort Nelson sháníme rybářský vercajk a zároveň kupujeme rybářský lístek, což bylo za pár minut na internetu a udělali nám to přímo v tom krámě. Cena byla 50 CAD/5 dní, což je o něco víc než v Yukonu, ale furt dobrý. Zkouším, jestli mi neprodají i pušku, ale moc se na to netvářili. Spíme v levném motelu, takovém klasickém přízemním a okolo jsou ubytováni samý dělníci. Večer sedíme venku před pokojem a máme o zábavu postaráno, protože se k nám trousí jeden ožrala za druhým s jednou kurvou a neustále si chtějí povídat. Nejvíc neodbytný byl chlapík, který byl úplně na prach a ještě měl chudák rozštěp patra, takže mu nebylo rozumět absolutně nic. Ale o to měl větší potřebu si povídat.

DSC_0457

25.9.2012 Fort Nelson – Wonowon, Kanada
Hned od rána nádherně svítí slunce. Nemáme velké cestovatelské ambice – tak plánujeme jen 250 km. Hledáme jezero nebo řeku, kde by se dalo rybařit. Ale jako naschvál nikde nic. Obědváme v hospodě uprostřed ničeho a tam potkáváme kanadského šílence, který jede na kole do Nového Mexika. Není oblečený v uniformě cyklisty a vypadá spíš, jako když si odběhl jen na pivo. Povídal, že za tři měsíce je tam. Končíme v pěkném mobilheimu opět za 100 CAD/noc. V okolí není nic zajímavého, co by stálo za zmínku, snad jen to, že v liquer shopu kupujeme balení Plzní. Když je vypijeme, jdeme spát.

DSC_0470

26.9.2012 Wonowon – Dawson Creek, Kanada
Kolem 11 hodiny odjíždíme z Wonowon směr Dawson Creek, což je jen 160 km. Zastavujeme u jezera Charles Lake a chytáme ryby a vaříme si na Trangii chilli con carne. Chytneme úplný prd, ale nevadí, protože jezero i okolí je krásné. Asi po třech hodinách vyrážíme od jezera do města a končíme u Číňana ve smradlavém motelu za 80 CAD/noc. Krajina se dost změnila…hory zmizely, divočina taky a dostáváme se do civilizace. Podél cesty je už víc domů – farmy, pastviny, ohrady, koně a krásná divoká příroda je fuč. Večeříme v KFC a objednat si jídlo byl zážitek pro nás i pro prodavačku. Když jsme objednávali hot wings a wrap, tak zírala, jako bych objednával ventilky do gum. Objednat si coleslaw, bylo téměř nemožné. Zkusili jsme to vyslovit asi 20x, pokaždé s různou výsovností, ale prodavačka se chytla až na slovo „salát“. Buď neměla fantazii, nebo my děsivý přízvuk. Nebo oboje.

27.9.2012 Dawson Creek – Jasper, Kanada
Dnes máme před sebou 530 km. Prvních sto je naprostá nuda. Samá rovina, jen pole a farmy. Začínáme se děsit, že přesně tohle nás čeká i v Americe. Naštěstí se to pak změnilo a zase začaly hory a lesy, takže bylo na co koukat. Dokonce nám přeběhl přes cestu los. Byl to první los, kterého jsme viděli, ale byl tak rychlý, že jsme ho nestihli ani vyfotit. Asi 50 km přes městem Jasper, začíná národní park a platíme vstupné na 2 dny 40 CAD za oba. Očekáváme, že teď se tedy ukoukáme k smrti. Příroda je hezčí, ale Aljaška se nám zdála lepší, i když tam nebyl žádný národní park. Jasper je malé, hezké město připomínající alpské horské středisko. Jdeme do hospody s evropským pivem a americkou večeří. Po jídle jdeme kouřit před hospodu a potkáváme asi 300 kg jelena. Stojí tam a ožírá křoví. Chvilku si ho prohlížíme a fotíme, ale pak ho to asi přestalo bavit a najednou zatroubil a vyběhl po nás. Netušil jsem, jak rychle ještě dokážu utíkat. Schovali jsme se za auto a jelen toho naštěstí nechal a středem chodníku odešel kamsi do centra města. Jak jsme se druhý den z informačních cedulí dozvěděli, je právě období říje, což zní logicky, když je skoro říjen. Taky tam psali, že je dobré se jelenům zdaleka vyhnout, neb jsou v tomto období zvlášť agresivní a napadají kohokoliv, kdo se jim připlete do cesty. Doslova tam psali, že jeleni jsou teď „under the stress“. A my jsme zrovna jednoho vystresovaného jelena potkali.

DSC_0982

Pátek 28.9.2012 Jasper, Kanada
Počasí nám stále přeje a dnes je fakt vedro, teploměr na ulici ukazuje 24C. Jedeme do Maligne Canyon, kde je krásný vodopád. Je na co se koukat, ale už to smrdí velkou turistikou. Parkoviště je přeplněné auty – a to není už sezóna – chodníky lesem jsou lemované zábradlím, aby si turista nezpůsobil nějaké zranění, jsme obklíčeni cedulemi s varováním, co vše se může přihodit, když se nebudeme držet instrukcí národního parku. Asi 40 km dál je jezero Medicine Lake.

DSC_0854

Fotíme a pokračujeme dál na Maligne Lake. Potkáváme Čechy, kteří tu pracují v prodejně suvenýrů. Domlouváme si s nimi společné večerní pivo. U jezera je společnost provozující lodní výlety. Za 115 CAD pro dvě osoby kupujeme 90 minutovou vyjížďku lodí po jezeře. Za ty prachy očekávám minimálně projížďku Jurským parkem, ale bohužel je to celé o tom, že jedeme půl hodiny lodí na místo, kde se dají udělat pěkné fotky hor se zasněženými vrcholky. Pak nás vzali na jeden ostrov, kde jsme zase všichni fotili ty samé vrcholky hor, které jsou na všech pohledech z NP Jasper. A pak 30 min zpátky a hotovo. Jsem z toho mírně rozčarovaný. Jak se později dozvídám, je tato atrakce provozována soukromou firmou. Současní majitelé jsou potomci původního pionýra, který si postavil na tomto místě srub a začal vozit lidi po jezeře ještě v době, kdy to nebyl národní park. Poté, co národní park vznikl, se tu nesmí samozřejmě nic dalšího stavět, takže tenhle frajer tady nemá žádnou konkurenci a ceny má vysoké. V sezóně mají tržbu za lodě, suvenýry a občerstvení 50.000 CAD denně, což je tedy opravdu masakr. Tzn. Blbec s bufáčem a pár loďkama vydělává stovky mil korun ročně. Večer s Čechy je příjemný a probíráme život v Kanadě. Je jim 26 let a mají roční pracovní vízum, berou 11 CAD/hod a po sezóně plánují výlet na Aljašku.

DSC_0893

29.9.2012 Jasper – Banff, Kanada
Dneska jedeme 350km do Banffu krásnou silnicí procházející národním parkem Jasper a dál do národního parku Banff. Cestou se stavíme na Atabaska Falls a Icefields – ledovce, což bylo 1 700 m n.m. Motorovačka dobrá, ale myslím, že v Alpách jsou i hezčí cesty než takhle. Restaurace a prodejny suvenýrů tady jsou, jak si začínám zvykat, předražené. Za dva nechutné sendviče a dvě limonády platíme 27 CAD. Jinak výběr jídla je po americku katastrofální….hranolky, burgery, hot dog a zvadlý sendviče. Banff je naleštěné turistické středisko plné krásných baráků, obchodů a restaurací se spoustou asijských turistů. Večeříme ve slušné italské restauraci a pak si dáváme panáka v boční ulici v baru, kde zjišťujeme, že tady se nesmí kouřit ani venku na zahrádce. Zahrádka je široká 1,5m od budovy baru a je oddělená řetězem. Za řetězem, na chodníku, se už kouřit může. Beru si tedy panáka do země za řetěz, ale vybíhá na mě nešťastný barman a povídá, že bude mít míň problémů, když budeme kouřit na zahrádce, než když budeme pít alkohol za řetězem. Začínáme si zvykat a už se ani nedivíme.

DSC_1233

30.9. 2012 Banff – Calgary, Kanada
Banff opouštíme dopoledne za slunečného počasí a máme před sebou jen 140 km do Calgary. Jedeme po skoro dálnici, takže cesta nic moc, samá rovina. Na kraji města je hned vidět olympijské městečko a my míříme směr Apple store. Včera jsem totiž utopil svůj telefon ve vaně. Bohužel nový iPhone 5 nemají, snad zítra. Bydlíme v hotelu v centru a procházíme město. Calgary má celkem asi milión obyvatel a hodně z nich je korejského původu. V centru jsou mrakodrapy a na kraji klasické americké dřevěné domky. Večeříme v řecké restauraci, pak si dáme v baru panák a jdeme spát.

DSC_1266

Pokračujte s námi do USA.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com