Po šesti měsících na cestách Jižní Amerikou zase stará, dobrá Kolumbie ...

Přijeli jsme z Venezuely.

11.11.2013 Maicao, Kolumbie
A jsme po 6ti měsicích na cestách Jižní Amerikou zase v Kolumbii. Kolo se začíná uzavírat!! Do Bogoty to máme tak 1500 km. Tam jsme začali naší cestu po Jižní Americe a jeli na jih, teď přijíždíme od severu. To je nádhera! Okamžitě za hranicí Venezuely se mění nálada lidí. To je neuvěřitelný !!! Najednou jsou zase všichni příjemní, usměvaví, přejí nám šťastnou cestu, mávají nám z aut, vojáci se s námi fotí, prostě paráda. Kolumbie je ze všech 13ti jihoamerických států nejpříjemnější co se týká lidí. V Paraguay, Argentině, Chile, Brazílii atd. jsem potkal také super lidi, ale tady jsou celkově lidi fakt nejlepší. Tak snad to tak bude dál! Ve městě Maicao, které je pár km za hranicemi se ubytováváme v příjemném hotelu, který nemá garáž a nechají nás zaparkovat přímo v hotelu v kongresové místnosti. Ve městě kupodivu žije početná skupina muslimů. Dokonce tu mají mešitu. Večer je potkáváme v hospodě, jak pokuřují vodní dýmku. Maicao by Miss město asi nevyhrálo, ale lidé jsou tu příjemní, což je to nejdůležitější.

12.11.2013 Santa Marta, Kolumbie
Dnešní cesta byla zajímavá tím, jak se měnila příroda. Nejdříve projíždíme pouští podobné té v Mexiku. Písek a kaktusy všude okolo nás. Pak se krajina mění na step a následně po pár desítkách kilometrů je okolo nás nádherně zeleno, vysoké stromy, pastviny atd. Ale nejen jízdou na motocyklu živ jest člověk! Přijeli jsme kousek za město Santa Marta u Karibiku v Kolumbii. Tady se budeme flákat tak dva tři dny. Z našeho bungalowu k bazénu je to 15m. Bazén má bar buď přímo v něm nebo na suchu. Corony tu mají plnou lednici a Cuba libre tu umí skvěle. Tak kam bych se hnal?? Moře je teplý, na pláži písek, tak se tu budeme válet. Kolumbie je skvělá. Jak jsem psal včera, lidé se usmívají, fotí si nás, když zastavíme, je okolo nás shluk lidí, kteří jsou fantastický. S Venezuelou se to fakt nedá srovnat!! Sice je tu vše dražší než ve Venezuele, ale to je úplně jedno. Ty lidi co tu žijí nám to miliónkrát vynahradí!!! Stejní lidé, jen jiná zem, politika, historie a jsou totálně, ale totálně jiní. Jak říkal Venclovský, když přeplaval kanál, “kurva ja su tak šťastné !!!” (To kurva jsem si tam dobásnil, on to řekl bez kurvy, ale mě se to líbí víc s kurvou.)

13.11.2013 Santa Marta, Kolumbie
Neděláme nic. Koupeme se, vysedáváme v plážovém baru, internetujeme, čteme a válíme se.

14.11.2013 národní park Tayrona, Kolumbie
Z města Santa Marta jedeme do nedalekého Národního parku Tayrona. Je to jen 50 km a tak ráno nikam nespěcháme a ještě se dopoledne koupeme v moři a užíváme si tepla. U vstupu do parku platíme vstupné asi 1000 Kč za oba a parkem projíždíme téměř až ke Karibiku. Ubytováváme se v krásném bungalowu na kopci a zůstaneme tu 3 noci. Není tu téměř nikdo. Ubytovací kapacita je malá a zdaleka není naplněná. Podle českého cestovatelského servru je to tu jedno z deseti nejkrásnějších míst na světě. Tak uvidíme. Povečeříme v jediné restauraci která tu je a jsme spokojení. Kuchař umí svoje řemeslo. Internet funguje jen v restauraci, tak posedíme u pivka a brouzdáme po webu. Mimochodem vůbec nechápu, kde se tu v té džungli internet bere.

15.11.2013 národní park Tayrona, Kolumbie
Užíváme si koupání v moři a přírody okolo nás. Taky si užíváme schodů, protože náš bungalow je v prudkém kopci a několikrát za den lezeme nahoru a dolů. Nechápu horolezce! A to je ještě k tomu nečeká většinou na vrcholu hory studené pivo, na rozdíl od nás. Máme totiž na pokoji lednici, tak je to paráda. Dokonce je i osvěžovna v základním táboře pod kopcem. (Krásná dřevěná restaurace se střechou z palmových listů.) Zlehka to nafukuju, je to do toho kopce jen 100 m, ale nohy trochu protestují. Příroda je úžasná, je tu klid a minimum lidí nebo spíš téměř nikdo. Bungalow kde spíme je naprosto perfektní. Dřevěný domek kulatého půdorysu postavený z dřevěných kůlů na kamenném základu, kde celé přízemí zabírá koupelna a horní parto je jen jedna místnost na spaní. Z oken ložnice, koupelny a samozřejmě terasy je nádherný výhled na moře a okolní džungli, která je všude okolo pod námi. Celé to tu musel vymyslet někdo, kdo měl v hlavě mozek, což není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.

16.11.2013 národní park Tayrona, Kolumbie
Celý den jsme u moře a koupeme se. Ve vodě jsou proudy, které nás unášejí směrem od břehu, tak to není úplně příjemný. Koupat se dá jen v jedné části, zbytek pláží je označen symbolem zakazujícím plavání, jak tuším, právě kvůli silnému proudu. Je lepší se držet u břehu a moc neblbnout s plaváním daleko do moře. Na celé pláži je nás dohromady tak šest, což ostře kontrastuje s příměstskými plážemi, kde to vypadá jako v srpnovém Chorvatsku. Je to tu opravdu nádherný a pro ty, kdo mají rádi klid a panenskou přírodu, ideální.

17.11.2013 Santa Marta, Kolumbie
Přesunuli jsme se z NP Tayrona opět kousek za město Santa Marta. Máme čas, tak opět užíváme moře a procházíme si město s kamerou. Ve městě na křižovatce vedle mě vlevo zastavil kluk na mopedu. Vezl si dvě holky. Vpravo pak zastavil kluk co si na mopedu vezl tři holky. No co je tohle za svět?!?! Já na Harley a mám jen jednu ženskou!!! A přitom podle místního schématu bych měl být jak šťopka u hroznového vína obalenej ženskejma!!!! Svět není spravedlivej!!!! Tak jsem alespoň tůroval motorku, aby bylo jasno!! Už se mi tu nelíbí! Podobnou scénku jsem zažil ještě v Thajsku. Šel jsem tenkrát se synkem ráno k moři okolo bungalowů co byly okolo pláže. Synkovi bylo tak 6 let a já ho držel za ruku a v druhé ruce jsem v podpaží držel obrovského nafukovacího delfína. A když si takhle jdeme, tak koukám jak u jednoho z bungalowů sedí dva běloši a čtyři Thajky jen v gaťkách a snídají, evidentně měli pěkný večer. Na chvíli jsme se zastavili, já, synek i delfín jsme na ně koukali. Pak jsem se koukl doprava na synka, doleva na delfína a šli jsme dál. Koupat se.

18.11.2013 Cartagena, Kolumbie
Dnes jedeme do Cartageny po vcelku slušném asfaltu. Míjíme rybářské vesnice, které vypadají dost bídně. Asi jim ten rybolov moc nejde. Ve vesnicích je dost bordel a baráky jsou ve špatném stavu. Asfalt je jen na hlavní silnici a boční cesty do vesnic jsou už jen nezpevněné a prašné. Předjíždíme kolonu aut a na konci je převrácený autobus, který zablokoval celou cestu. Nedá se projet ani na moto, ale naštěstí už tu je jeřáb a řeší situaci. Nečekáme dlouho a můžeme pokračovat. Přijíždíme do Cartageny, což je nádherné město na pobřeží Karibiku. Jsou tu zachovalé koloniální stavby, klasická kamenná pevnost, která v časech minulých bránila město a spousta dalších památek. Je tu velký přístav kam připlouvají nákladní lodě z celého světa i menší maríny pro jachty. Večer se potkáváme s Pavlem Suchým, který jede na Jawě kolem světa. (www.jawakolemsveta.cz) Komunikovali jsme s ním nejdříve přes facebook, tak jsme věděli, že dnes připluje lodí z Panamy. Poseděli jsme v hospodě, probrali cestování a domluvili jsme společnou cestu v příštích pár dnech. On míří na jih do Ushuaia a my jedeme stejným směrem do Bogoty.

19.11.2013 Sincelejo, Kolumbie
Ráno vyzvedáváme Pavla v přístavu, kde mu vyložili motorku a společně se díky navigaci poměrně snadno vymotáme z města. Nabíráme jižní kurz a uháníme celkem slušnými cestami do města Sicelejo. Cestou trochu zmokneme, ale žádné drama. Naštěstí nepršelo dlouho a nejhorší déšť přečkáme v přístřešku společně s oslem, který byl u něho přivázaný. Hledáme si hotel a nacházíme jeden dobrý a levný, ale nemá garáž. Jeden z pokojů byl původně garáží, ale potřebovali asi kapacitu lůžek, tak garáž předělali na pokoj. Majitel byl perfektní chlapík, příjemný, jako většina Kolumbijců. Vynosil postele z tohoto garážopokoje a protože vjezdová vrata naštěstí při přestavbě nezrušil mohli jsme zaparkovat HD a Jawu přímo v pokoji. Dokonce nám tento pokoj obsazený motorkami neůčtoval. Dobrý servis by neměl zůstat neoceněn, tak jsem majiteli dal o dost víc než chtěl. Byl rád a já také. Večer u piva probíráme s Jawistou cestovatelské příhody. Máme všichni co vyprávět. Nás zajímá cesta přes Rusko, kterou Pavel projel a my se na ní v budoucnu chystáme, jeho zase cesta do Ushuaia, kterou jsme projeli my.

20.11.2013 Caucasia, Kolumbie
Dnešní cesta nebyla žádný šlágr. Spousta kamionů a silný provoz. Zastavujeme u cesty a kupujeme si vynikající čerstvý džus z pometančů u mrňavého usměvavého dědy. Jeden vychází na 10 Kč. U retardérů, kde musíte chtě nechtě přibrzdit, se ometají prodavači různého ovoce a dalších většinou nepochopitelných věcí, jako například nabíječek na telefon, chlupatých potahů na volant a jiných bizarních produktů z Číny. Kupujeme si od nich zelené mango, které tady podobně jako v Thajsku posypou solí, cukrem a chilli. To je naprostá paráda. Tento způsob manga zdá se nám býti geniálním. K večeru už je jasné, že dnes do města Medellín nedojedeme a jak se později ukáže ani zítra se do Medellínu neprobojujem. Bereme si obstojný hotel dokonce s bazénem a večer trávíme v příjemné restauraci hned vedle bazénu. Pozorujeme místní, kteří mají v hotelu teambuildingovou akci. A jako při většině těchto akciček ze sebe zaměstnanci musí dělat blbce, hrát infantilní kolektivní hry, aby se správně stmelili a zároveň šéf poznal ty pravé teamové hráče, popřípadě sólisty a individuality. Jedna z her spočívala v tom, že leader teamu zavázal svým podřízeným oči šátkem. Ti se pak postavili do řady za sebe a drželi se jeden druhého. Děti této hře říkají vláček. Pak zkušený šéf, který samozřejmě oči zavázané nemá provádí svůj team po restauraci, různě se motají mezi stoly a je to asi strašná sranda, protože jsou všichni veselí a moc se u toho baví. Poselství této blboviny bude zřejmě v tom, aby team slepě následoval svého leadra. Je to docela sranda to pozorovat. Hloupostí si jejich hry nijak nezadají s hrami jejich vzorů z vyspělých a úspěšných Spojených států, kde jsou v této disciplíně mistři.

21.11.2013 Yarumal, Kolumbie
Ráno se koupeme a docela pozdě, tak okolo 11 hodiny startujeme stroje. Cesta vede horami, ale kvalita asfaltu je po dlouhé době katastrofální. Všude jsou hluboké díry, silný provoz, milióny kamiónů, prudké a ostré serpentiny. V zatáčkách musíme silně přizpůsobovat rychlost povrchu, protože často není vidět díky ostrým zatáčkám víc jak 15 m před sebe a v náklonu vletět do někdy i 30 cm hluboké díry, by mohlo znamenat konec cestování. Kilometry tady v horách moc neubíhají a v Medellínu, kam jsme chtěli dnes dojet, nemáme šanci být před setměním. Zajíždíme do městečka Yarumal, které leží v horách a celé město je posazeno v prudkém kopci. Zastavujeme na hlavním náměstí a hned se nás chytá tak osmiletý kluk a pomáhá nám sehnat hotel. Vybere nám docela dobrý hotel za 250 Kč s funkčním internetem dokonce až na pokoji. Pokoj máme ve druhém patře, tak klukovi a jeho dalším dvěma kamarádům nakládám na hrby naše zavazadla ať se kluci trochu prohnou. Každému dám pak 20 Kč a kluci jsou šťastní a já taky, protože jsme to nemuseli tahat. Jsme v nadmořské výšce okolo 2 600 m n. m. a to je při lezení do schodů s báglem docela znát. Pak jdeme do města vyřešit prasklý stojánek, který se Jawákovi Pavlovi už podruhé za poslední dva dny urval z jeho třistapadesátky. V nedalekém zámečnictví mu to přivaří a do hodinky je hotovo. Večeříme u stánku párky v rohlíku, dáme dvě tři malá piva a zalejzáme na pokoj něco si přečíst na internetu.

22.11.2013 Medellín, Kolumbie
Dnešní den není naštěstí cesta už tak děravá a užíváme si krásné cesty horami ve výšce okolo 2 600 m n.m.. Díky elektronickému vstřikování na motorce není znát žádný úbytek výkonu. Serpentiny už nejsou tak ostré a prudké jako včera, takže zatáčky jsou dnes pozvolnější, ideální pro HD. Jedeme jen 120 km a přesto to i s focením zabere 4 hodiny. Nikam nespěcháme, letadlo z Bogoty nám letí až 1.12. a zbývá nám něco kolem 500 km. Medellín je obrovské město v horách, kde žije asi 1,5 mil obyvatel. Na ulicích jsou tisíce lidí, což se v Evropě nevídá. Měl by tu být pohřben nechvalně proslulý šéf drogového kartelu Pablo Escobar. Zítra se chystáme na prohlídku jeho hrobu.

23.11.2013 Peňal, Kolumbie
Po ránu se zastavujeme na hřbitově, kde je pohřben Pablo Escobar, boss narkomafie, který byl zavražděn v roce 1993. Na českém cestovatelském portálu Hedvábná stezka, jsme se dozvěděli, že se absolutně nedoporučuje návštěva hrobu, protože leží v nebezpečné čtvrti. Stejně tam jedeme a opět zjišťujeme, že je to naprostá kravina. Hřbitov leží u dálnice v naprosto normální části města, dokonce bych řekl, že spíš v lepší čtvrti. Na motu se dá hřbitovem projet a zastavit tak 20 m od náhrobku. Když jsme stáli u hrobu a fotili, přijel autobus cestovní kanceláře plný Američanů včetně průvodce. Tak jsme to měli i s komentářem. A když už se sem nebojí ani Američané, kteří jsou většinou připosraní ze všeho, tak sem opravdu může každý. Nechápu, kdo píše tyhle průvodce, protože téměř vždy vidíme uplně jiné věci než tito spisovatelé. Je snad lepší ty průvodce nečíst, protože je pak člověk zbytečně vystresovaný nebo zklamaný v případě, že průvodce vychválí nějaké místo a v reálu to není nic extra. Dvacet let po Escobarově smrti láká jeho legenda turisty i místní, kteří chodí k jeho hrobu a jeho příběh žije dál. Pak se vymotáváme z města a jedeme asi 80 km do horského městečka Peňal, které vypadá naprosto skvěle. Je to takový pravý jihoamerický zapadákov, lidé jsou vesničtěji oblečení, chlapíci chodí v sombrérech, občas projede nějaký na koni a nebýt aut a motorek tak si tu připadáme jako před 150ti lety. Procházíme trh, kde mají vše od čínského braku až po visící vykuchaná prasata ve stánku. Celý tento kraj kdysi spadal do území ovládaném právě Escobarem a tady rekrutoval z místních lidí nové síly do svého narco byznysu. Lépe si vybrat nemohl, protože většina místních vypadá, že ve škole dlouho nebyli, jestli vůbec někdy v nějaké byli. Jsou chudí a věřím, že za pár pesos udělali cokoliv co po nich chtěl. Bereme si hotel za 300 Kč a moto parkujeme v hotelovém baru. Majitel je příjemný chlapík a jeho hotel vzhledem k ceně docela ujde. Večer, když píšu tyto řádky, je venku slyšet střelba. Nikdo neječí, žádní policajti tu sirénama nehoukají, tak je to asi normální a nikoho to nevzrušuje. Asi jen vyjma toho po kom zrovna střílí. Střelba je slyšet s pauzami dobrou hodinu. Postupně se rány ozývaly blíž našemu hotelu, tak jsem z okna vykukoval, jestli někoho uvidím, ale byly vidět jen záblesky od výstřelů. Raději jsem moc dlouho neočumoval, abych nějakou nekoupil.

24.11.2013 Guatapé, Kolumbie
Přejíždíme pouhých 15 km do městečka Guatapé, které leží u vysoké skály čnící nad okolní krajinou plnou jezer. Na skálu vede 740 schodů a ze shora je krásný rozhled na okolní krajinu. Máme kliku na počasí, protože když jsme nahoře na skále, tak ještě svítí slunce, ale za půl hodiny se zatáhne a začne pršet. Zajíždíme vedle do městečka a bereme si levnou chatku s výhledem na skálu. Odpoledne trávíme v hospodě, protože prší a tak nemáme kam jít ani co dělat. Pavel Jawák si v restauraci tréninkově dává rozborku a sborku svého motocyklu, který má obsah motoru jako malý pivo. Večer v chatce se na spaní radši ani nesvlíkáme, protože deky už mají nejlepší léta za sebou a nechceme chytnou nějaký svrab.

25.11.2013 Honda, Kolumbie
Spouštíme se serpentinami z výšky kolem 2 000 m n.m. do údolí, které má kolem 200 m n.m. a okamžitě se oteplí. Pavel Jawák má defekt zadní gumy, tak si opře u silnice motorku o kámen a zkouší to vyřešit na místě. Smaží do nás slunce a jak to tak pozoruju, bylo by lepší motorku odtáhnout do nejbližsí vesnice do gumyservisu. Kolemjedoucí náklaďák mu kompresorem dofoukne zadní gumu a naštěstí to jakžtakž drží, takže se na tom dá pár kilometrů dojet. Pneuservis je, jak jinak, jihoamerický model, takže mají akorát montpáky a svěrák. Ale dá se to u nich spravit a za zhruba hodinu vyrážíme dál.

26.11.2013 Bogota, Kolumbie
Dámy a pánové, kruh se uzavřel!!!!! A jeden z našich snů se stal skutečností!!! Jsme neskutečně sťastní!!! Po šesti a půl měsících na cestách jižní Amerikou se nám ji podařilo objet kolem dokola. Vyráželi jsme z Bogoty na jih a vrátili se do ní od severu. Navštívili jsme všech 13 států co tu jsou. Jen po jižní Americe jsme najezdili 38 250 km a z Alasky do Panamy, což byly další 3 měsíce, jsme ujeli 25 000km tzn. celkem cca 63 000 km za devět a půl měsíce v obou Amerikách. Dohromady jsme navštívili 23 států, což jsou všechny kontinentální státy obou amerických světadílů. Byla to neuvěřitelně krásná cesta, která ještě nekončí a doufám nikdy neskončí! V únoru by jsme měli pokračovat, jak už jsem psal včera, opět přes centrální Ameriku do USA. Chceme projet v USA to, co jsme cestou dolů na jih neviděli. Harley za celou dobu neměl žádné vážné závady. Jednou umřela baterie, (po třech letech provozu), dále jsme měnili ložiska předního i zadního kola, jednu žárovku na osvětlení palivoměru a anténu alarmu. To je vše. Vše ostatní je původní! Vč. tlumičů, které fungují jako nové a i rozvodový řemen je původní!!! Jo a ještě jsem měnil zadní bednu tzv. tourpack, který rupnul díky mojí blbosti v době,když jsem cestoval měsíc sám, protože Naďa musela domů. Jezdil jsem jako magor po offroadové cestě Ruta 40 v Argentině a bedna chudák nepřežila zběsilou jízdu a zespoda rupla. Ale sloužila dál, dokud jsem nepřivezl novou z Prahy. Náš Harley má dnes najeto přes 113 000km v 67mi zemích světa, kromě asfaltu i těmi nejšílenějšími silnicemi a offroady a po celou dobu věrně slouží a nikdy nás nikde nenechal, vždy nás dovezl tam, kam jsme chtěli. (Nepočítám defekt zadní gumy, tam jsme odtah potřebovali, ale za to HD nemůže, to byla moje chyba, že jsem si nevšiml podhuštění kola a jel jsem jako jantar dokud nevybuchlo). Od teď už nikdy nikdo nemůže říci, že Harley je sračka pro snoby, na které se dá akorát jezdit na na kafe do Pařížské ulice. Hovno, vážení přátelé!!!!! Můj Harley dokázal víc než většina super endur, které často jen stojí v garáži !!! Projel s námi všechny obávané offroady jižní Ameriky. Šílené cesty v Bolívii, Rutu 40, Careterru Austral i běsnou cestu Guyanskou džunglí, bahnem, pískem, polňačkama, roletama, štěrkem, kamením, atd. Harley je ten nejskvělejši motocykl na světě!! A zvlášť ten můj!! Ten je nejlepší z nejlepších!! Jestli někdy budu starej a nebudu už moci jezdit, budu se na něj chodit dívat do garáže, pohladím ho a řeknu mu, my jsme toho spolu zažili parťáku, coo,?! To bejvaly nádherný časy. Jedna věc je jistá, tento motocykl nikdy neprodám!
Po celou dobu našeho cestováni jsme měli štěstí na lidi, počasí a vůbec vlastně na úplně všechno. Neměli jsme žádné nemoci, snad až na moji brazilskou sračku, která mě knokautovala asi na 2 dny nám nebylo vůbec nic. Pády na moto vpodstatě nebyly. Jen několik v písku nebo bahně, ale vždy ve velmi nízké skoro nulové rychlosti. Jednou jsem spadnul blbě a dostal jsem pecku do žeber, jinak se nikdy naštěstí nic nestalo ani nám ani motu. Musím uznat, že Nadžúha je držák! Asi málokterá ženská na téhle planetě, jestli vůbec nějaká, by se mnou vydržela to co ona. Užila si hlavně na offroadových cestách, kde často šla pěšky, držela balanc motorky, brodila se bahnem, tlačila moto, když jsme zapadli, to vše většinou v úmorném vedru a šílených podmínkách. Takže díky Najah, za to že jsi a že jsi tady byla se mnou. Bez tebe by to tady bylo těžší. Mnohem těžší! Děkuju! No a dál bych chtěl poděkovat strážným andělům, kteří nás ochránili od všeho zlého (myslím, že si fakt mákli) a v neposlední řadě Vám co jste sledovali naší cestu prostřednictvím FB a našeho webu, psali jste nám komenty, posílali lajky, sms maily atd. DĚKUJEME VÁM!!!!! Máme radost, že Vás to baví číst a třeba naše cesta někoho inspiruje a udělá něco podobného, nebo stejného. To by nám udělalo obrovskou radost. Není potřeba se takovéhle cesty bát, chce to jen zdravý respekt k přírodě a lidem. Nejsme žádní hrdinové a když jsme to zvládli my, tak VY to zvládnete také!!!!!!! Na webu jsem našel jeden takovej hemz:
V životě je potřeba se pro něco zapálit, v krematoriu už bude pozdě!!
A tak to je! K tomu není co dodat. Hned jak se vrátím tak se vrhnu na dokončení filmu o naší cestě, tak abych ho stihl dodělat, než zase sedneme na Harley a budeme pokračovat v objevování světa. Dámy a pánové ještě jednou, DĚKUJEME VÁM!!!!!!


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com