Už podruhé v Kostarice...

Přijeli jsme z Panamy...

25.2. 2014, Puerto Viejo, Kostarika
Opustili jsme nádhernou Panamu a dorazili do Kostariky. Opět perfektní cesta pro motorku tropickýma Andama, serpentiny, banánový a ananasový plantáže, džungle atd. Fakt úžasný poježdění. Jsme asi 60 km jižně od Limón ve městečku Puerto Viejo u pobřeží Karibiku, kde pár dní chceme zůstat. Je to sice turistická destinace, ale nádhera. Pláže, modrý moře, spousta hospod, hotelů a vůbec. Prostě je to tu dobrý a je na co koukat. Zítra vyrazíme na výlet do džungle, šnorchlovat, na pivko a tak. Zkrátka se budeme flákat, filmovat a dělat hovadiny. Je to tu nádherný. Hotely jsou tu všech typů i všech cenových kategorií, ale problém je, že plný. Hledáme, objíždíme na motorce co se dá, ale bez úspěchu. Nakonec zastavíme v jedný hospodě, dáme pivo a zjistíme přes booking.com, kde mají volno. Je to hned vedle, tak nechám Nadžúhu v hospodě a jdu se tam podívat. Je to menší hotel, spíš takový lepší hostel a recepční je mladá Němka. Sice jim tam neteče teplá voda a pokoj má jen větrák což nevím, jestli bude v tomhle vedru stačit, ale zůstáváme. Mezi hotelovými hosty jsme s přehledem nejstarší, protože zbytek jsou Rakušáci, Holanďani a Izraelci těsně po pubertě, ale to nám vůbec nevadí. Večer kecáme s německou recepční, která sem přijela před rokem na pár týdnů na prázdniny a už zůstala. Pracuje tu na černo, jako všichni Evropani co tu jsou, ale prý se to tu moc neřeší a je spokojená.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

26.2.2014, Puerto Viejo, Kostarika
Od rána se poflakujeme po městě plným baťůžkářů, sufařů a podobných exotů. Trencle Quiksilver nebo Billabong jsou tu asi povinnou výbavou, stejně jako korále na krku a dredy. Nějak sem nezapadám, nemám ty pravý trencle a místo dredů mám pleš a taky nehulím trávu. Prostě pro zdejší holky jsem jenom tlustej, plešatej fotr na Harley, kterej protože nesurfuje, tak musí žít naprosto nudnej konzumní život. Jinak to tu je úplně parádní. Plno barů, hospod, kaváren atd. Zůstaneme tu ještě další dvě noci. Chceme mrknout na indiánský vesnice, trochu si zaplavat a užít fantastický moře a taky něco ještě nafilmovat. Nový film, co tu plodím, každý večer rovnou stříhám a dopisuju k němu komentáře, který následně i přidávám do filmu. Pokud v tomto tempu vydržím makat celou dobu a nikdo mi to nakonec někde neukradne, tak budu mít po příletu v podstatě film hotový. Akorát nějaký herec dodatečně přemluví ve studiu komentář a bude hotovo. Tím bych se mohl stát druhým Chuck Norrisem, protože možná vydám druhý DVD dřív než to první!

1779786_753346434675809_1457185736_n

27.2.2014, Puerto Viejo, Kostarika
Dnes jsme měli úžasnej den. Toulali jsme se indiánskýma vesničkama a pozorovali život v džungli. Žádná masoturistika… jen my, jeden průvodce a překladatel v jednom a indiáni. Úplná paráda!!! Koukali jsme, jak dělají kakao a čokoládu, prošli jsme džungli a indián nám trhal ze stromů a keřů různý druhy ovoce, ukazoval, co se z jakýho stromu dá vyrobit, co která rostlina dokáže vyléčit atd. Nějakou černou barvou z kytky namalovali Nadě na ruku čáru a že prej jí to tam vydrží dva měsíce a nepude to umýt. Je neuvěřitelný, co v džungli roste. Do teď to pro nás byl jen zelenej zakomárovanej bordel, ale některý z těch věcí co jsme tam snědli, byly chuťově úžasný a nikdy před tím jsme je samozřejmě ani neviděli, natož jedli. Byli jsme i u nich doma v dřevěný chatrči. Na podlaze kůra, střecha z palmovýho listí a tři místnosti: malá kuchyň, jedna místnost plná hamaků a jedna hlavní místnost, kde všichni byli a s nima kuřata a psi. V kuchyni na pánvi opražili kakaový boby, který pak následně Indiánka rozdrtila mezi dvěma kameny na prášek. Osladila to cukrovou třtinou, zalila vodou a z kokosový misky nám to dali vypít. Chutnalo to výborně, jen jsme doufali, že ta voda není z potoka. Taky nám dali ochutnat čokoládu, co vyrábějí. Udělají z toho takový kuličky, který sladí cukrovou třtinou a přidají třeba zázvor nebo pomeranč. Fakt to chutná výtečně. Jednomu z indiánů bylo 113 let, tak jim ty byliny asi fungujou.

1901962_753347968008989_472544535_n

28.2.2014, San José, Kostarika
Jsme v hlavním městě Kostariky v San José a zůstáváme tu na tři noci. Celý den jsme turistovali a natáčeli město a zítra uděláme výlet na sopku, která je asi 50 km za městem. San José je město fastfoodů. Snad 90% restaurací je tohohle druhu. Jsou tu rozlezlí hlavně Američani se sítěma jako je McDonald, Burger King, Taco Bell, KFC atd. Byl poměrně problém tu najít normální hospodu, i když tu samozřejmě jsou. Ještěže je ten internet, jinak se tu uchodíme k smrti než by jsme něco našli. Město je poměrně špinavý i na latinskoamerický poměry. Povinná zastávka u dealera HD byla mírným zklamáním, protože tam toho moc neměli. Na recepci v hotelu, když jsem domlouval ubytování s recepčním, stála ve frontě za mnou jedna holka tak našeho věku. S Nadžúhou jsem mluvil česky, tak musela vědět odkud jsme. Pak vidím přicházet kluka co patřil k tý holce a na triku má nápis Pilsner Urquell. Tak se ho ptám: “Ty jsi Čech?” A on jen že jo. Nic víc. Ta jeho baba ani nepozdravila a stála od nás metr. Tohle nechápu. Proč se Češi k sobě ve světě nehlásí?!? To přeci není normální! Tuhle situaci jsem zažil už tisíckrát a potisícátý se ptám … proč?? Rusové se spolu baví, Němci se spolu baví, Američeni se spolu baví, prostě všichni se spolu baví a všichni se baví i s námi. Kromě Čechů. Asi to, jakýho máme prezidenta odráží to, jaká jsme banda kreténů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

1.3.2014, San José, Kostarika
Dnes jsme si udělali HD výlet ze San José na sopku Irazú. Na moto se dá vyjet až nahoru, do výšky 3400 m n. m., takže se nemusí šlapat do kopce pěšky nebo jako minule v Guatemale na koni. Ten kůň si se mnou tenkrát dělal co chtěl, kretén. Nadžúha, jako všechny ženský na koni jezdí, tak jí to nedělalo problém. Dnes jsme měli naprosto perfektní počasí a mraky byly pod vrcholem sopky. Byla to nádhera. Škoda, že si sopka trochu nevodfrkla, byla by lepší do filmu. Serpentiny, který tam vedou jsou na harleyování úplně ideální. Žádný provoz, panoramata, že by Homolkovic čuměli, no prostě fantazie. Odpoledne jsme se vrátili do města přetočit to, co jsme filmovali včera, protože dnešní počasí se s tím včerejším nedalo srovnat a bylo by škoda mít to natočený s šedivou oblohou, když to může být krásně nasvětlený. Večer jsme povečeřeli na místním tržišti. Kuřecí polívka je tu jako hlavní jídlo se spoustou zeleniny vcelku a snad půlkou kuřete. Chuťově naprosto perfektní, žádný vývar ze školní jídelny nebo český putny. No a ještě pro jistotu jsme se dorazili pečeným vepřovým s fazolemi a nachos. Teď praskáme a zalejváme to pivem místní značky Pilsner. Takhle by měl vypadat každý den. Vstát až se člověk sám vzbudí, pojezdit na Harley, něco pěknýho cestou vidět, něco suprovýho sežrat a pořádně se tím nacpat a pak to zalejt pivem. To je ráj! Pak ještě nějaký ty blbiny s ženskou a krásnej den je kompletní!!

1982298_754770187866767_616376804_n (1)

2.3.2014 Puntarenas, Kostarika
Popojedeme jen 150 km a zůstáváme ještě na atlantickém pobřeží Kostariky v přímořském městě Puntarenas. Je neděle a pláž je natřískaná lidmi. Grilují, piknikují a popíjejí pod palmami na pláži. Atlantické pobřeží není tak pěkný, jako to karibský, ale moře je teplý a relativné čistý. Blbneme na pláži s kamerou a natáčíme si scénku z filmu Vesničko má středisková o tom, jak se Turek koupal a Šafránková nemohla. Pak ještě Davida Hasselhoffa z Pobřežní hlídky v akci.

15125_753347031342416_1508176629_n

a dál jedeme do Nikaraguy...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com