On the Road Again!

Přijeli jsme z Belize...

10004067_764688093541643_128101959_n

20.3.2014 Choluteca, Mexiko
Opustili jsme nádherný Belize, nakopli Liberatora a přesunuli se do Mexika. První noc jsme spali těsně za hranicema ve městětě Chetumal. Očividná změna začala hned na hranicích. Mexiko má tady moderní hranice, žádný fronty a všechno odsejpalo až neuvěřitelně rychle. Nejsme tady v Mexiku na motorce poprvé, tak známe celní procedůry a papíry máme vyřízený za míň než půl hodiny. Mexiko máme hodně rádi. Za prvé, je tu nejlepší jídlo v Latinský Americe a je fakt perfektní snad v každý hospodě. Zapomeňte na pražský alá mexický hospody, tady to je trocu jinej příběh. V Evropě bych Mexiko přirovnal k Itálii, tam se vám taky nestane, že by jídlo stálo za hovno. Možná jedině na Bibione pokud budete vymetat plážový hospody v masoturistickejch restauracích. Za druhý, lidi jsou tady perfektní, za třetí místní hudba je skvělá, za čtvrtý atmosféra tady v Mexiku je úžasná. Když jsme tu byli před 15ti měsíci poprvé, tak jsme sem přejížděli z USA. A díky tomu, že jsme byli před tím dva měsíce ve státech, tak nás ty Amíci náležitě vystresovali, protože oni jsou z Mexika úplně vysraní. To už není davová psychóza, to je národní diagnóza. Každej den několikrát nás někdo strašil Mexikem, každej se křižoval a loučil se s náma, protože byl přesvědčenej, že pokud vjedeme do týhle země na Harley tak to nemůžeme přežít. Tenkrát nás tak vystresovali, že jsem normálně volal na českou ambasádu do Mexiko City a ptám se jich. “Je to tam v tom Mexiku vopravdu tak nebezpečný, jak mi ty americký případi říkají, nebo to je zase hovadina??” No a moudrá Češka z velvyslanectví mi řekla, že to tak je!!! Ať sem vůbec nejezdíme a pokud se opravdu rozhodneme, tak se musíme každej den hlásit ambasádě, nahlásit trasu atd. Podle hlasu v telefonu to byla mladá holka, tak se jí ptám, jak tam kurva žijete vy?!? Když je to tam tak nebezpečný a všude se střílí, vraždí, unáší fetuje atd? To jezdíte obrněným transportérem s armádou za prdelí, nebo jak jako??? A reprezentant mého státu, v tomto případě ta mladá evidentně zkušená dáma mi sdělila, že dodržuje bezpečnostní pravidla:

1. nejezdí s taxikem z ulice, jen s taxi na zavolání
2. nechodí do nočních podniků, kde se moc chlastá
3. vyhýbá se společnosti mužů, které nezná
4. raději nechodí vůbec nikam
5. vyhýbá se tmavým ulicím
6. pije jen balenou vodu
7. stále hlásí svojí polohu

No tak to byly rady nad zlato. To mě uklidnilo a už jsme věděli, že nejen Američani, ale i Češi to s tím Mexikem nemají v hlavě zcela v pořádku. (Uvědomuju si, že tu jsou narcos a něco se samozřejmě může stát, pokud máte smůlu a jste zrovna tam, kde nemáte být.) Ale rozhodně stav není tak fatální jak ho popisujou Američani. Tímto bych chtěl poděkovat svojí ambasádě v Mexiko City a slibuju, že už budu volat jedině v případě, že by mi ukradli oba pasy co mám u sebe a doma mi vyhořel barák a s ním by mi tam shořely další dva pasy co tam ještě mám a tím pádem by mi je neměl kdo poslat. Dík Česká republiko. Na naší první cestě vše probíhalo jako v jakýkoli jiný zemi, pominu-li to perfektní jídlo a lidi. Jó, propaganda je mocná zbraň. Když by totiž každej Američan v důchodu začal utrácet svoje prachy tady v Mexiku a ne na Floridě, tak by kurva pro politiky zbylo míň!!! A ještě k tomu, těm všivejm Mexikánům by se začlo žít líp, to přece nemůžou dopustit! Pro průměrnýho Američana je Mexičan míň než žumpa a ztělesnění zla a průměrnej Američan, tu taky samozřejmě nikdy nebyl. Ti nejotrlejší z nich se odváží letecky na Cancún, což není v podstatě Mexiko, ale americká kolonie v Karibiku. (Mimochodem, jsem šťastnej, že Američani jsou z této země tak vystrsovaní, protože díky tomu je jich tu kromě oblasti Cancúnu málo a Mexiko díky tomu není zkurvený a zůstává stále Mexikem a ne globálním amarounem.) No nic, doufám že jsem nic nezakřiknul a že se dneska zase suprově nažeru a že nepotkáme ty lidi, který potkat nechceme a že se nám tu nic špatnýho nestane.
Původní náš plán na tuto etapu naší cesty kolem světa byl, že dojedeme až na Miami. Ale tady je to kurva tak pěkný, že tu zůstanem asi ještě 14 dní, necháme Liberatora v Mexiko City a odletíme domů a v červnu se vrátíme a budeme pokračovat ještě pár tejdnů v objevování Mexika. Fakt není kam spěchat. Poprvé, před 15ti měsíci jsme si dali na Mexiko jen 14 dní. Ale to byla školácká chyba. Musíme jí napravit!!! Nejdřív pojedeme do Playa del Carmen, 60 km jižně od Cancúnu. Zůstaneme pár dní na koupání a potápění v Karibiku a pak budeme pokračovat dál okolo pobřeží do Meridy atd. Prej by jsme tu při potápění měli vidět želvy, tak jsem na ně zvědavej, ale trochu mě ty želvy serou, protože jsou vidět jen po ránu a pak plavou někam pryč, tak musíme vstávat. To je hnus. Co se dá dělat. Dneska už ani ty želvy nejsou normální!!! Za mejch mladejch let mi želva neutekla, ale teď už na ně musím číhat. Svět se sakra strašně zrychluje!!!

10001457_764688540208265_1375530345_n

21. – 24.3.2014 Playa del Carmen, Mexiko
Zůstáváme čtyři dny na Playa del Carmen a užíváme si nemexickýho Mexika. Podobně jako Cancún, kterej je od nás jen pár kilometrů, je to tady v podstatě USA. Milión restaurací a obchodů snad všech světovejch značek. Korzující turisti po hlavním bulváru, hospody narvaný přežírajícíma se Američanama, kterejm za prdelí hraje partička Mexikánů v tradičním oblečení a sombréru jen pro ně hraje tu pravou, exotickou a oblíbenou a nejmexičtější píseničku Kuku ruku ků. No a opět je tu všechno awesome, amazing a unbelievable. No šaškárna ukrutná!!! Dokonce tu Američanům postavili adventure park, kde ti nejodvážnější z nich prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Třeba jízdu na kanoe mezi kulisama skal, s helmou na hlavě a samozřejmě s safety livejacketem, jízdu na čtyřkolce s omezovačem rychlosti a v brnění, chození po provazovým mostě a jízdu, kdy jsou zavěšení na laně mezi dvěma věžema. Dle prospektu co máme v hotelu, je tenhle park v kategorii safety level – MAX. Jo a taky je tam real mexican food. No paráda, tam to musí bejt super. Je tu prostě sranda a dobrodružství vod rána do večera. Byli jsme se i potápět a stálo to za to. Viděli jsme želvy, rejnoka, atd. Moc pěkný. Jeden večer jsme zašli do jedný z těch turistickejch hospod a užívali si toho pravýho real mexika alá USA a pak jsme objevili v zapadlý uličce neuvěřitelnej podnik. Je to bar, kterej patří chlapíkovi z bejvalý DDR. Je mu 60 a žije tu už 20 let. Do tohodle baru se stahujou existence různejch možnejch i nemožnejch lidí, více méně cizinců, co tu dlouhodobě žijou a nezapadaj tak úplně do toho světa, kterej se žije na hlavním bulváru. Byli jsme tam už dva večery a je to fakt neuvěřitelná směska lidí, většinou s velmi kladným vztahem k alkoholu. Dnes jseme se tam bavili s chlapíkem taky z DDR, kterej vypadá jako Vinetou a živí se tady jako šaman. A musím říct, že je to první východoněmeckej šaman, kterýho jsem kdy viděl. To si nedovedete představit tu srandu, co tam byla. Ten chlap to se svým šamanováním myslel vážně a po pár pivech nás začal léčit. Dlouho jsem se tak nezasmál, jako v týdle hospodě. Škoda že šaman z DDR nemluvil anglicky. Moje němčina je dost slabá, měl jsem ji jen dva roky ve škole. Ale po pár pivech už jsme společně pěli ruský písně jako např. Pusť vsjegdá bůdět sólnce, pusť vsjegdá….. V jednu chvíli jsem nerozuměl vůbec co říká, načež on povídá že hned u vedlejšího stolu sedí jeho žena s kámoškou která je z Čech a že mi to přeloží. No to jsem vyvalil voči. Říkám si to není možný, vždyť mě slyšela mluvit s Naďou?!? No byla to Češka. Pravá Češka. Velmi neochotně mi přeložila, co mi šaman říkal a na moje otázky co tam dělá mi řekla, že se se mnou nechce bavit. (Baba tak k šedesátce). Tak si říkám OK Češka, co se dá dělat. Od šamana jsem se dozvěděl, že žije střídavě tady v Mexiku a v Kanadě. Po nějaký době okolo mě prošla a já sem se jí zeptal. Můžeš mi vysvělit proč se nehlásíš k Čechům? A ona mi začala odpovídat žižkovskou angličtinou. Tak říkám…sakra proč na mě mluvíš tou svojí šílenou angličtinou, když se tě ptám česky a ty si taky z Čech nééééé!!! A ona mi už česky odpověděla, že v zahraničí se s Čechama nebaví a v Kanadě se baví jenom s Kanaďanama. Proč?!?! Na to mi odpověděla už zase anglicky, protože cizinci jsou lepší než Češi. Co se dá dělat, mě to pobavilo. Jedno slovo to vystihne. P..a!
Ale dál….s těma exotama s DDR byla taková sranda a díky Sovětskýmu svazu máme tolik společnýho, že bylo celej večer o čem kecat. Probrali jsme všechno od Trabanta přes MZ, Simsona, Škodovky, Tatry, až k družbě, a na zdaróvje. Tenhle bar by se měl jmenovat Blázen svět!!! Kde jinde potkáte indiána z DDR, Kanaďana co neumí anglicky, českou p..u, vožralý, ale příjemný Mexikány a awesome Američany!

1517445_765423666801419_215318339_n

25.-26.3.2014 Cancún
Dnes jsme měli naplánovanou trasu z Playa del Carmen, přes Cancún, pak jsme se chtěli podívat na nejslavnější pyramidy Mexika Chichen Itzá a pak až do Meridy, nějakejch 380 km. Jenže, jak jsme vjeli po 70ti km do Cancúnu a viděli ty úžasný pláže s modrou vodou, tak se plán změnil. Zůstáváme tu dva dny a budeme se koupat a válet na pláži. Oni ty pyramidy neutečou. Naše cestovní tempo není fakt nejrychlejší, o to víc si to ale užíváme. Cancún připomíná Las Vegas, a jak už jsem psal, s Mexikem to nemá nic společnýho. Ale pár dní se tu dá vydržet bez problémů. Máme super hotel, k moři pár metrů k baru ještě blíž, tak paráda. Film o centrální Americe, co tu smolím, má v tuhle chvíli už něco málo přes hodinu a ještě něco přibude. Stříhám to tu každej večer, a když se to dělá takhle za pochodu, tak to jde jako po másle. Tak když se nic nepodělá, bude hotovej velmi brzo po našem návratu domů. Ležíme na pláži, koupeme se, popíjíme moji oblíbenou Coronu a čteme, internetujeme, filmujeme, žereme, no tak. Prostě se flákáme.

10152407_767787979898321_1371944501_n

27.3.2014 Mérida
Opustili jsme cancúnskej Disneyland a začali jsme se zase trošku hejbat po planetě. Liberátor je ve stavu nejvyšší pohotovosi a lítáme na něm po Yukatánu. Zastavili jsme se na nejslavnějších pyramidách Mexika Chitchen Itzá. Docela pěkná podívaná, ale těch turistů je tam fakt moc. Natáčení památek v Mexiku má poměrně zvláštní pravidla pro videokamery. Fotit můžete co hrdlo ráčí, to není problém, ale na videokameru potřebujete povolení. To taky není problém, stojí jen pár korun a nechápu proč to vůbec účtujou, když fotit můžete zadarmo. Ale OK, to by mě tak nevadilo. Sice ty hlídači co lítaj po pyramidách a honěj turisty s videokamerama musej stát víc, než ty poplatky, který vyberou a o kterejch nikdo z turistů neví, ale to je jejich boj. Velmi snadno by to mohli připočítat do vstupnýho a nepotřebovali by ty blby co tu vopsíraj, ale možná potřebujou uměle zaměstnat lidi. V Mexiku asi dodnes netušej, že téměř každej foťák má v dnešní době v sobě i video a tak naháněj jen ty, co v ruce očividně držej videokameru. Nevadí, hovadský pravidla nevidím poprvý. Co mě ale točí je to, že za použití stativu chtějí zaplatit další povolení a to 6 000Kč !!! To už mi přijde jeblý. Podle Mexikánů je totiž stativ známkou profesionality a tak je potřeba solit. Když mi řekl hlídač ve španělštině cenu za použití stativu, tak jsem mu na to odpověděl esperantem: Ky ky ry kýýýýýýý debile ! To víž že jo ! Stativ jsme nechali v motorce a koupili jsme si ve stánku se suvenýrama za 300 Kč bambus, kterej byl skoro metr dlouhej a v průměru měl tak 8 cm. Prostě provizorní stativ. Bambus krásně stál, na něj jsme položili kameru a spokojeně si filmovali. Samozřejmě to nebylo tak pohodlný jako se stativem a furt jsem to musel různě podkládat, buď mincema, peněženkou, prostě tím, co bylo po ruce, ale výsledek je perfektní. Obraz se ani nehne. Asi si nedovedete představit meje ego v danou chvíli. To se totiž rozpínalo tak, že nešlo udržet v týhle galaxii ! To jsem s nima vyjebal ! Jéééééh !
Pak jsme jeli dál, do města Merida. Tam jsme si udělali fajnovej večer v zahradní hospodě přímo v centru. Měl jsem luxusní, ale luxusní fajita a byl jsem naprosto unešenej. Ty Mexikáni jsou fakt neuvěřitelný kuchaři. Vždycky, když se najím nějak výjimečně dobře, tak se mi spustí rýma. Nechápu co je to za hovadinu, ale je to tak. Tady v Mexiku to je každou chvíli. V Čechách v restauraci se mi to ještě myslím nestalo. Tak snad jednou si posmrkám i u nás, až se tam objeví nějakej opravdovej kuchař. (Opravdu se mi nespouští rýma z chilli, mám to vyzkoušený s tím jídlem po celým světě a opravdu nerozumím jak rýma souvisí s výjimečným jídlem a proč to takhle mám, ale prostě to tak je.)

1798558_767787899898329_832303498_n

28.3.2014 Ciudad del Carmen
Z Méridy pokračujeme dál 400 km krásnou cestou okolo Karibiku do města Ciudad del Carmen. Cestou jsme sežrali parádní krevety, vočumovali okolí a užívali života v rytmu Harley Davidson. Po cestě jsou kilometry bílejch pláží, modrý moře a všude úplně prázdno. Ani jeden hotel, ani jede turista, jen sem tam místní dělaj na pláži piknik a koupou se. Nechápeme. V Ciudad del Carmen jsme spali i v roce 2012, když jsme byli v Mexiku poprvý. A zase se nám to tady zdálo jiný Mexiko než jsme viděli tenkrát . Asi jsme byli vystrašený z americkejch historek o týhle zemi a tak jsme to všechno prostě viděli jinak než teď.

1601500_767787793231673_1905275113_n

29.3.2014 Coatzacoalcos
Dnes jsme opět trochu popojeli asi 350 km do města Coatzacoalcos. Ze začátku to byla celkem nudná cesta, ale druhá polovina už stála za to. Cesta vede okolo pobřeží, tak je na co koukat. Ve vesničkách po cestě, je jako všude v Mexiku, snad každejch sto metrů retardér. To je fakt na nervy. Dnešní skóre, tak tisíc retardérů přejetejch z toho dva přeletěný. Nadžúha měla zrovna v ruce kameru a v druhý odevřenou flašku s džusem a v tom jsme si díky tomu šmejdskýmu retardéru udělali vyhlídkovej let nad Mexikem. Naštěstí džus polil jen jí a ne kameru, nebo mě. Mě totiž bohatě stačilo, že mě polilo horko. Píšu to už po několikátý, ale ty jantaři dost často retardéry vůbec neoznačej značkou a tady je ani nenatíraj na žluto, takže jsou neviditelný. A to je překvápko, když najednou letíte vzduchem. V Kolumbii byli taky retardérový mistři, tam jsou schopní ho švihnout do zatáčky v horský serpentině tak, aby člověk vůbec neměl šanci s tím nic dělat, protože ho nejen neoznačej a nenatřou na žluto, ale ještě ho schovaj v zatáčce. Pro motocyklistu je to opravdová lahůdka. Naklopená motorka, která letí tak stovkou v ostrý zatáčce a v tom retardér to je paráda. V náklonu to nedáte. To je jasná držka. Takže jedině narovnat motorku, ztratit tím pádem směr a jen se modlit, aby naproti nic nejelo a aby to ještě vůbec šlo pak vybrat nazpátek. Jinak samotný město Coatzacoalcos, kde dnes spíme a který leží u Karibskýho moře je zajímavý snad jen tím, že tu mají Mexikáni ropný rafinerie. To mě tak úplně nebere a celý město podle toho vypadá. Prostě průmyslová zóna, hnus, a zase hnus. Zajímavý to tady je akorát pro Američany, protože je tu ropa. Teda ne pro ty Američany co se váleli na Cancúnu, ale pro americký byznysmeny a různý jejich zaměstnance, který sem posílaj, aby dohlíželi na to, jestli ta ropa teče správným směrem. U vedlejšího stolu v hospodě jsem viděl takovouhle partičku, tak jim říkám, vy jste z Texasu coo? A oni vyvalili oči, jak jsem to poznal. To ale není tak těžký, když vidím chlápky obutý v koních, mluvící anglicky a ve městě, kde je ropa. Na to člověk nemusí bejt Sherlock.
Zítra pokračujeme dál, směrem k Mexico City. Zbejvá nám už jen 700 km. Tam necháme moto a letíme domů. Pokračovat dál Amerikou budeme zase v červnu. Akorát řešíme, kde moto necháme, tak jsme oslovili HD dealera a mexickej HOG. Už se nám z HOGu ozvali, tak snad to klapne a motorka bude někde v bezpečí zaparkovaná. No o tom ještě určitě budu psát.

1979540_768274393183013_249736969_n

30.3.2014, Cordoba, Mexiko
Před pár tejdnama nám v Guatemale odešel regulátor napětí 30 km od dealera HD a za půl hodiny byl vyměněnej a teď v samém závěru cesty nám 300 km před Mexiko City umřel alternátor. Asi 14 dní se loučil a fungoval jen v otáčkách nad 2500 a to bohatě stačilo, aby se baterka dobila, ale předevčírem vydechl naposled a už prostě nefunguje vůbec. Naštěstí má glajda na palubní desce voltmetr tak jsem to zjistil včas. Pak jsme na silnici potkali dva Kanaďany na Victorkách, který ten den pak jeli s náma. Baterka ubejvala a bylo vidět, že do nejbližšího města nedojedeme, tak jsem zastavil a asi půl hodiny se dobíjel o Kanaďanovu Victorku. Vyšlo to úplně přesně a do města jsme dojeli snad na poslední Volt. S Kanaďanama byla ten večer velká sranda, něco jsme popili v hospodě a pak ještě na hotelovým pokoji, kde jsme u toho pěli všechny možný americký písničky. Chlapíci totiž sebou vezou kytary a uměj na ně, tak to byl suprovej večer, o kterej se nám zase postarala náhoda. Díky Johne, díky Frede.

31.3.2014 Mexiko City, Mexiko
Ráno v 9 hodin měl přijít mechanik dobít nám baterku. Protože jsme už znalý místních poměrů, nečekali jsme ho před jedenáctou. Nezklamal. Chvilku baterii v motorce dobíjel, ale bylo to k ničemu, takže jsme nakonec dojeli koupit autobaterii a kabely a prostě to napojili k motorce. Přidělali jsme ji lepenkou k zadní stupačce a jelo se dál. Těch zbývajících 300 km baterka v pohodě dala a my jsme odpoledne dojeli do hotelu v Mexiko City, jen pár stovek metrů od HD.

1.4.2014 Mexiko City, Mexiko
Dnes jsme Liberátora předali dealerovi. Budou ho ty dva měsíce co tu nebudem skladovat a taky samozřejmě vyměněj alternátor a udělaj běžnej servis oleje atd. Zpátky do Mexika se vracíme 4.6.2014 a jede se dál!!!. V další etapě nás bude čekat ještě velkej kus Mexika a pak USA.
V týhle dvouměsíční části naší cesty jsme podstatně zvolnili tempo oproti předešlejm etapám. A to je moc dobře. Mnohem víc si užíváme jednotlivejch zemí a všeho co ty země nabízej. Místní lidi, koupání, potápění, žrádlo, památky, chlastání, filmování atd. (viz slavná věta Rudolfa Hrušínskýho ml.)
Jsem šťastnej, že se nám nic špatnýho nestalo a že jsme si to tady perfektně užili. Šíleně nás to tu baví a nebejt těch děcek doma a kámošů, tak se snad už ani nevrátíme domů.
Hodně lidí se mě na cestě ptá, jak to jako ta Naďa vydrží furt na motorce lauzrovat světem a že by chtěli taky takovou babu. Ale to je jednoduchý!!
1.Musíte si dobře vybrat!!!
Ženská musí bejt mrňavá, když potáhnete 200 kilovou babu,tak vám bude motorka i vona žrát víc! Zkrátka, když už zlo, tak co nejmenší!!!
2. Musíte ženskou furt trénovat jinak to prostě nejde!!!! Protože jenom tréning z ní udělá šampióna!!!!
3. Musíte mít vocelový nervy!!

No tak teď děkovačky:
Díky Naďo, že jsi to zase dala a že to tu s tebou bylo skvělý!!!
No a samozřejmě děkuju všem, co jste vydrželi číst ty moje cestohemzy a na naší cestě nás podporovali svejma komentářema, lajkama SMSkama a pod. DĚKUJU!!!!
Hned jak se vrátím, tak se vrhnu na dokončení filmů Jižní Amerika na HD a Centrální Amerika na HD, vo kterejch furt žvaním a ještě je nikdo neviděl. Musím je dokončit než zase odjedeme.
Ještě jednou, DĚKUJEME VÁM !!!!

P.S. Motocykly Harley Davidson jsou nejlepší motocykly na světě!!!!!
Vím to!! Já na Harley totiž opravdu jezdím!!!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

3.6.2014 Mexico City
On the road again!
Po dvouměsíční pauze doma jsme zase na cestě kolem světa na motocyklu Harley Davidson. Tentokrát vyrážíme z Mexico City, kde naše minulá cesta skončila a míříme do USA na Miami. Tak snad bude štěstí i tentokrát na naší straně a nic špatnýho se nám nestane. Liberátora jsme vyzvedli ze servisu po výměně olejů a alternátoru, kterej ve 122 000 km odešel. Budeme tu dotáčet konec filmu Centrální Amerika na H-D a v USA začneme točit novej, jak jinak než Severní Amerika na H-D. O prázdninách dokončím už konečně ty dva minulé filmy a konečně je pošlu do světa. Jsou sice skoro hotový a někteří z vás je už viděli, ale chci je ještě dobrousit a tak potřebuju čas. Dělal jsem na nich v podstatě celou dobu co jsem byl v Čechách, ale nezvítězil jsem. Ne proto, že bych na to kašlal, ale trápila mě technika (Apple). V průběhu jsem měnil jak počítače tak střihací program, aby se to vůbec dalo dodělat. Poměrně pakárna, ale já to nevzdám!! Apple nade mnou prostě nemůže vyhrát!!
Držte nám palce a další prodloužená jízda právě začíná!! Zítra jedeme směr Acapulco kouknout jestli tam Belmondo pořád řádí.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

4.6.2014 Acapulco
Opustili jsme Mexico City a vydali se za Belmondem do Acapulca. Dva měsíce jsem skoro neřídil motocykl a musím říct, že to bylo znát. Pokud se chcete po sezóně rozjezdit, tak jedno z blbejch míst na rozježdění je Mexico City, se svejma 22mil obyvatel a šílenou dopravou nebo spíš šílenejma řidičema. Ale ustáli jsme to, jen jsem nebyl ze začátku ve svojí kůži. Trochu mě znervozňovalo, že když mě někdo předjížděl v dost velký rychlosti, tak mi při tom téměř vohejbal zrcátko a pak další a další drobný patálie na který si časem zvyknete, chce to jen čas a nakonec vám to přijde snad i normální. Ale takhle hned po příletu a bez rozcvičky je toho najednou nějak moc. Než jsme se vymotali z města už jsem byl opět ve formě a byl ze mě podobnej magor jako jsou ty mexický řidiči. Protože tady jestli to chcete projet, tak musíte zmagořet! A zmagořet mi kupodivu nedělá problém, to jde samo. Asi jsem v tomhle talentovanej. Jinak počasí tu teď není nic extra, trochu kosa, páč jsme jeli okolo 3 000 m nad mořem a bylo zataženo. Před Acapulcem se klesá k oceánu a teplota vylezla k 30C. Takže v horách jsme klepali kosu a za pár kilometrů byl zase pařák.
První dojmy z Acapulka jsou takový, že má svoje nejlepší léta za sebou, ale uvidíme zítra. Přijeli jsme odpoledne, něco nafilmovali a sedli do plážovýho baru, tak zatím nemůžeme nic moc soudit. Ráno vyrazíme po městě a uvidíme. Zůstaneme asi dvě tři noci, aby jsme měli alespoň trochu čas město prošmejdit. Myslím, že by to tu mohlo bejt dobrý.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

5.6.2014 Acapulco
Dneska turistujeme po městě a je tu hrozný vedro a hlavně šílený vlhko. Takže i večer, když zajde slunce, furt z nás leje. Musím konstatovat, že Acapulco je město, který už je za svým horizontem. V novodobejch dějinách tohle v dávnejch dobách slavný přístavní město proslavil Hollywood, když tu ve dvacátejch letech začali točit svoje filmy. Pak to tu rostlo, ale zastavilo se to někdy odhaduju tak v sedmdesátejch letech. Od tý doby se tu moc asi neinvestuje. Hotely jsou z dnešního pohledu dost retro a v dnešní době Acapulco fakt nemůže konkurovat Cancúnu nebo Playa del Carmen u pobřeží Karibiku. Ale legenda přežívá dál a značka Acapulko má furt zvuk, teda dokud ho neuvidíte na vlasní oči. Je to tady fakt přehlídka zašlý slávy. Něco jako obchodní dům Kotva….každej Kotvu zná, ale nikdo už do ní nevleze. Na dovolenou bych Acapulco určitě nikomu nedoporučil.
Místní atrakcí jsou skoky ze skály La Quebrada. Mlaďoši vyšplhají po skále asi do výšky 15 m a skočí jeden po druhým dolů. Samo o sobě by to nebyl žádný zvláštní výkon, ale přece jen to není věž na plavečáku a hrozí, že se při tom rozsekají o skály. Skáčou jednou odpoledne a pak od půl osmý každou hodinu až do jedný hodiny v noci. Za tmy zpestří skok tím, že mají pochodeň v ruce. Celý je to poměrně turistický místo, všude mraky lidí a platí se samozřejmě vstupný, který není ale žádný přehnaný – cca 60 Kč.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

6.6.2014 Ixtapa
Krajina je furt pěkná, vyhlídka na oceán a všude hory. Máme novou kameru GoPro se vším možným i nemožným příslušenstvím a tak testujeme co se s tím všechno dá natočit. A zcela určitě, tahle malá blbina naše filmy zase oživí. Nechce se nám do města, tak stavíme v hotelu na pláži. Je to all inclusive hotel a je plnej mexickej turistů. Cizinci jsme tu jediní. Jelikož v ceně all inclusive byli i kvalitní značkové alkoholy, tak my dva jsme se jim tady určitě nevyplatili. Cuba Libre teklo proudem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

7.6.2014 Tecomán
Jedeme dál podél pobřeží Tichýho oceánu směrem k městu Mazatlán. Cesta nás vede přes jeden z mexickejch států, Michoacán. Údajně v současný době jeden z nejhorších nebo dokonce nejhorší v Mexiku, co se týče bezpečnosti. Aktuálně tu probíhají boje mezi narcos a policií a někteří místní nás od průjezdu tohodle státu varovali. Jiní zase řekli, že nás jako cizinců, se tyhle boje netýkají a že je to tam pro nás bezpečný. Takže co si z toho vzít?! Jeden říká nejezdi, druhej… je to v pohodě. Jeli jsme. A stálo to za to. Krásná příroda, perfektní svezení na motorce nekonečnejma serpentinama v horách podél Pacifiku. Místní vesnice zdobili tak 17-ti letí klučinové se samopalama v nádhernejch stavbách kulometnejch hnízd z pytlů písku podél silnice snad v každý vesnici. Ne vojáci, ale obyčejní kluci a chlápci z vesnice. Je to domobrana, která má chránit vesničany proti místnímu narcokartelu, který si říká Templářští rytíři. Až na jeden případ jsme okolo nich projeli bez povšimnutí. Jen jednou si nás tyhle děti ze samopalem zastavili a zjišťovali kam jedem, odkud jsme, atd. Hlavně se jim nezdál stativ kamery zabalenej v obalu na nosiči zadního tourpacu. Kluci v tom asi viděli, že převážíme na jejich území pancéřovou pěst nebo kaťuši. Ale já jim rozumím. Taky jsem si hrával na vojáky. Akorát já měl tenkrát kapslíkovku a ne M-16 jako oni. Doba se strašně rychle mění… Nic, žádný drama, normálně nás pustili a jelo se dál. Spíš to z jejich strany byla zvědavost. Harley tu asi každej den neprojíždí a ten pocit důležitosti, když mě může zastavit, protože má na krku M-16 musí bejt opojnej. Po celým Michoacánu byly podél cesty billboardy se jménama a fotkama čtyř maníků a s vypsanou odměnou za jejich dopadení 30 miliónů pesos (cca 46 mil. Kč). Na všech billboardech byly ale ty obličeje přečmáraný a někde i jména. Tak si to narcos zřejmě upravili podle svýho…Jinak je tu vidět, že Michoacán je o dost chudší a špinavější než všechny ostatní státy, kterejma jsme doteď projížděli.
Jinak počasí nám zatím moc nepřeje. Každou chvíli leje a došlo i na nepromok, kterej jsme do teď, tady v Americe za rok co už tu jezdíme použili snad jen 5x. Ale to je asi dobře že tu prší, jinak bych si myslel, že Amerika je bezdešťovej kontinent. Na noc zůstáváme ve městě Tecomán a v hotelu s námi bydlí plno federálních policajtů. Opancéřovanejch aut je plný parkoviště a jeden policajt hlídá před vchodem. Ptali jsme se na recepci co tam dělají a prý tam jsou už asi půl roku a mají nějakou “práci”. Dovedu si tu práci představit….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

8.6.2014 Puerto Vallarta
Dneska to máme necelých 400 km do Puerto Vallarta. Naštěstí už neprší, ale je furt vlhko a dusno. Krajina je pořád pěkná a chvílema to vypadalo dokonce trochu jako u nás, to když silnici lemovaly borovice. Puerto Vallarta je starý město na břehu Tichýho oceánu a po dlouhý době tu zase vidíme davy amerických a kanadských turistů. Hotel máme přímo v centru, takže večeříme v místní pouliční restauraci a pak dáváme pár piv na nábřeží. Náš hotel nemá garáž, ale recepční se dušuje, že když zaparkujeme přímo před recepcí nemůže se nic stát, protože tam mají celou noc hlídače. Ráno zjistíme, že nám někdo odříznul a ukradnul stan z motorky, kterej s námi jel už ze Surinamu. Je to celkem fuk, stejně ho nepoužíváme a jen zloději přejeme, aby ten stan po tom všem, co má za sebou, byl pořádně plesnivej. Hlavně, že nám zůstal Liberator!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

9.-10.6.2014 Mazatlán
Už jsem zase po roce a půl v Mazatlánu. Tenkrát jsme se tu vylodili z trajektu z La Paz na Baja California a městem jen projeli, takže se rozhodneme zůstat dvě noci. Ubytujeme se v hotelu, kterej byl postavenej jako úplně první v tomhle městě někdy na začátku 40. let minulýho století a máme z balkónu super výhled přímo na Pacifik.
Mazatlánu se říká Perla Pacifiku a má nádherný starý město s koloniálníma domama a hospodama s vynikajícím jídlem. Jako taxíky tu jezdí otevřený auta co mají podvozek a motor z VW Brouka a na tom samo domo vyrobenou laminátovou karoserii. Celý tohle auto spíš než taxík připomíná golfovej vozík. Jeden jsme si vzali na prohlídku městem a řidič dokonce mluvil slušně anglicky. Projel s námi celý město, všechny památky a ukázal nám místní čtvrti, kde bydlí Američani a Kanaďani. Sice to není zrovna Beverlly Hills, ale na kopci to bylo taky a s pěkným výhledem na oceán. Jako další “zajímavost” nám ukázal apartmán, kde letos v únoru policajti za pomoci Američanů chytli drogovýho bosse “Prcka” Guzmána, kterej patřil mezi 50 nejbohatších lidí na planetě. V USA byl po útěku z vězení, v roce 2001, nejhledanějším uprchlíkem a vypsali na něj odměnu 5 mil. dolarů plus další cca 3 mil. Mexičani. Taxikář nás vzal i do přístavu a zrovna tam mexický turisti přivezli svoje dva ulovený mečouny.
Dneska v noci se mi stala taková patálie. Spal jsem a zdálo se mi, že bych měl zkontrolovat motorku a tak jsem někdy ve 4 ráno vyrazil z pokoje a šel o patro níž kouknout na Liberátora. Jenže jsem netušil, že se mi to všechno zdá a moto bylo ještě o 6 pater níž na parkovišti. A tak stojim v šestým patře a čumím, že tam žádný parkoviště není a pomalu jsem se probudil. Samozřejmě bez klíče od pokoje. Naďa chrápala a já jsem do toho všeho zapoměl číslo pokoje ve kterým jsme. Paráda. Tak jsem sjel dolů do recepce, kde na mě pochopitelně koukali jako na magora, proč chci novej klíč. A vysvětlujte španělsky že jste asi náměsíčnej. OK, klíč jsem dostal a když jsem se plížil potichu do pokoje abych nebyl za blbce, tak se Naďa jak na sviňu vzbudila a zírala, proč jako lítám v trenkách v noci po hotelu!! Prej, co tady děláš?! No chápete to?? Co bych jako dělal??? Normálně jsem se prostě k ránu proběh po hotelu neeee!!! Co je na tom divnýho??!!
Zítra se odkloníme od Pacifiku a jedeme do vnitrozemí napříč Mexikem, směr Houston.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

11.6.2014 Torreo
Jedeme po placený silnici a vzhledem k tomu, že je to na místní poměry vcelku drahý, není tady žádný provoz. Krajina je nádherná. Stoupáme do hor až do výšky cca 2 000 m n.m. a všude jsou borovicový lesy. Vypadá to tu jako někde v Chorvatsku. Problém je, že na těhle placenejch silnicích nejsou skoro pumpy. Tankujeme u každý a stalo se nám, že jsme se i museli vracet pro benzín do nejbližšího města. Stavíme na jídlo a pití u stánku u silnice a vidíme u stolu sedět rodinu bělochů. Na první pohled jsme si mysleli, že jsou to Američani. Ale když jsme je poslouchali, angličtinou nemluvili, spíš to znělo jako holandština řízlá nějakým jazykem ze Skandinávie. Ženský byly oblečený tak jako před sto lety, včetně bonusů jako chlupatý nohy, podpaždí a světlýho kníra . Dal jsem se do řeči s jedním chlápkem od nich a ukázalo se, že jsou to potomci Němců a ten jazyk, kterým mluvili, byla zmutovaná němčina. Zkoušel jsem na ně svoji “čistokrevnou němčinu”, ale tomu rozumněla jen jedna ženská a ostatním to překládala do toho jejich nářečí. Jejich vesnice byla někde tady v horách, bydlelo jich tam asi 7 tisíc a všichni patřili k mexickejm Mennonitům. Zřejmě k tý méně ortodoxní frakci, protože používali mobilní telefony, auta a chlapi byli oblečení vcelku normálně. Každá rodina měla tak 8 dětí, živěj se hlavně řemeslem a zemědělstvím. Vypadají tak trochu z jinýho světa, ale proč ne, když jim to takhle vyhovuje.

a jedeme zase do USA...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com