Krásná země, super lidi...

Přijeli jsme z Kostariky...

3.3.2014 Granada, Nikaragua
Čeká nás cesta na hranice a nocovat chceme dneska už v Nikaraguy. Krajina je pěkná, pastviny, všude krávy a v dálce vulkány. Jen kus silnice je zrovna ve výstavbě, tak to jede pomalu a je poměrně zácpa, což je v tom vedru na nervy. Procedury na kostarické straně hranice proběhnu vcelku rychle a jsme v Nikarague. Tam je to o něco větší papírování, ale protože jsme už zběhlí, víme co je potřeba a taky aspoň trochu rozumíme španělsky, dá se i tohle. Platíme nejdřív 1 USD na hlavu, pak na imigračním dalších celkem 24 USD fakt nevím za co. Zase musíme zaplatit za pojištění motorky 12 USD, ale to má aspoň smysl. Pak nám motorku prohlíží celník a další dvě policajtky podrobně prohlídnou naše kufry. Ještě nezbytný papíry k dovozu motorky a je hotovo. Ještě chtěli 3 USD za desinfekci motorky, tak jsme jim zaplatili, ale ukecali je, že nám motorku tím svinstvem nepostříkali. Z hranice vyjíždíme už za šera a než se dostaneme do Granady, je tma. Na první pohled a za tmy se Granda jeví jako nádherný, starý, koloniální město. Večer najdeme ulici, kde je jedna hospoda vedle druhý a sedí se přímo na chodníku. Dáme si mexickou večeři, mexický pivo a pozorujeme nikaragujský život kolem.

1623630_756632431013876_480264925_n

4.3.2014 Granada, Nikaragua
Dojeli jsme do říše, kde vládne Daniel Ortega. Mimochodem ten stejný, co jí vládnul, když jsme byli ještě děti. Jsme ve městě Granada, kterou Španělé založili na začátku 16. století a je to prý nejstarší koloniální město ve střední Americe. A taky asi nejkrásnější. Jsme tu úplně nadšený. Našli jsme si úplně perfektní středověký hotel s bazénem v centru města. Válíme se tu už dva dny a zítra pokračujeme směrem k Hondurasu do města León. Nikaragua je skvělá země, nádherná příroda, levno, jakž takž bezpečno a tak. Od rána je zataženo, i když pořád vedro, tak kvůli filmování čekáme na lepší počasí. Bohužel se za celý den nezměnilo, takže jsme strávili den u hotelového bazénu. Aspoň jsem měl čas dodělat všechny komentáře k filmu, který mám doteď hotový. Večer jdeme zase na stejnou ulici plnou hospod jako včera. Všude se potulují kluci, tak mezi 10-17 lety. Prodávají různé věci a žebrají o peníze a o jídlo. Vypadají dost zanedbaně a jsou poměrně drzí. V jídelním lístku najdeme článek o těhle dětech, kde píšou, že ač to tak nevypadá, mají rodiny, chodí do školy, mají co jíst a jen jsou využíváni k těmhle věcem. Zatím jsme až doteď nikde v jižní ani střední Americe nic podobnýho neviděli. V hospodě, kde jsme seděli, měli zaměstnaného černouška s vobuchem, který tyhle děcka odhání, aby neotravovaly hosty. Naštěstí ne nějak nechutně, většinou je jen zažene nebo jim maximálně vytne nějaký ten lepák. Ale fakt na snesitelný hranici. Do hospody se za námi taky furt trousí různí prodavači trávy, kurvy apod.. Prostě dobrá společnost. Trávu nehulím a zbytek Naďa hlídá jak vostříž. Takže prd. Ale pivo tu mají dobrý. Je tedy pravda, že spíš než lokální (který si taky sem tam dám) piju mexickou Coronu, která mě baví. V Mexiku jsme okoukali jejich způsob pití tohodle piva a je to paráda, zvlášť v těhle zemích, kde je horko. Mexikáni totiž nejen že dají limetku do flašky stejně jako u nás v Čechách, ale ještě k tomu mají plno limetek bokem, který posolí, zahryznou se do ní a pak to zapijou Coronou. A to je naprostá fantazie. Tímhle způsobem máte v sobě třetinku na dva tři loky. Díky těm limetkám mám teď bělejší zuby než televizní hlasatelka a vitamínu C tolik, že začínám obrůstat mechem!!!

1970700_756632191013900_1111604165_n

5.3.2014 Granada, Nikaragua
Udělali jsme zase výlet, tentokrát na sopku Masaya, která je dodnes činná a furt to z ní hulí. Má 11 km široký kráter a víc než 12 sopouchů. Tak to musí být síla, když začne soptit. Všude byly varovný cedule, že když ta sopka začne blbnout moc, máte se sbalit a rychle ujet. To by mě nenapadlo a jsem rád, že jsem si to přečetl. Dělají tady i večerní prohlídky, a když to moc nečoudí, je vidět i žhavá láva dole. Taky jsme se zastavili v hlavním městě Managua, který bylo zničený zemětřesením, takže po Španělech tam nezůstalo skoro nic a tím pádem je město hnusný, protože dneska už nikdo nic hezkýho nedovede postavit. Náš hotel vypadá z ulice jako obyčejný barák, ale když se vleze dovnitř, je to neuvěřitelně nádherná stavba. Má dvě vnitřní nádvoří, klenutý chodby, různý ochozy apod.. Prostě to dělal starej dobrej pan architekt. Měl to vymyšlený tak, že je tu plno stínu, komplexem budov profukuje vítr a tak je tu příjemně i když na ulici je vedro. Neznal tenkrát klimatizaci, ale dokázal si poradit i bez ní. (I když dnes je sem dodali, aby zpanštělí běloši měli, co očekávají.) Fakt nechápu, proč už se dneska takhle nestaví. Ty lidi prostě dřív věděli, co dělají.

1904008_756632731013846_480507079_n

6.3.2014 León, Nikaragua
Po cestě do Leónu se ještě jednou zastavíme na sopce Masaya, abychom to natočili za lepšího světla. Dneska je vulkán ještě aktivnější než včera a nechtějí nás tam nechat dýl než deset minut. Asi nestojí o přiotrávený turisty. Nedá se jít ani na vyhlídku nad sopku, kde nechali pověrčiví Španělé před staletími vztyčit kříž, aby se tudy nedostal Ďábel na zem. Dneska to fakt vypadá, že čerti pořádně přiložili pod kotlem a smrdí to, jak termální prameny v Karlových Varech. Od průvodce jsme se dozvěděli, že právě, když začne erupce, lítají kameny směrem k vyhlídce s křížem. Proto tam nechtějí dneska nikoho pustit. Pak nás taky začal prudit, že na filmování musíme mít speciální povolení. Nadžúha dělá, že nerozumí a vypráví mu, že vůbec nemluvíme španělsky. V zápětí se ho začne ptát, jestli je někdy vidět láva a děda potěšen naším zájmem, vytáhne telefon a ukazuje fotky žhavýho magmatu, který si tam před pár dny udělal. Škoda, že si sopka nevodplivla trochu dneska…to by byly záběry!
Jinak Nikaragua je krásná země a dost jsme si ji užili. Ortegův levicovej systém kupodivu jakž takž funguje a lidi se, alespoň z našeho pohledu, nemají tak špatně. Škola a zdravotnictví je zadarmo, což v Čechách je sice normální, ale tady to zase tak běžný není. Je tu celkem bezpečno, silnice jsou většinou lepší než v Čechách, teplo, holky vopálený atd. Jinak jak si asi pamatujete, Ortega byl kámoš soudruha Husáka a my si ještě ze základky vzpomínáme, jak jsme museli přinést do školy pastelky, který sem do Nikaraguy pak údajně poslali. Ptali jsme se po nich, ale nic. Asi si s nima Husák nebo Ortega malovali sami. Policajti tu do dnes jezdí v žigulíkách a na ulici je sem tam vidět MZeta. (Viz foto…mimochodem můj pubertální motocyklový sen z DDR.) Vůbec tenkrát jsem měl krásnej sen. Mít MZtu 250ccm, dlouhý vlasy, vopranou džísku Levis z Tuzexu, holku s garsonkou a kazeťákem a spoustou heavy metalovejch kazet. Ale svět není spravedlivej! Skoro nic z toho se mi nevyplnilo!!!. MZta nikde, vlasy taky v háji, Nadžúha žádnou garsonku nemá a nemá ani kazeťák a už vůbec ne heavy metalový kazety!! Snad jen ta džíska se mi do dnes válí někde ve skříni. To je šílený skóre nééé?!? A teď, jak jsem to napsal, tak mě to nas…., o co všechno jsem v životě přišel. Ale jinak je to tu paráda. Užíváme si to maximálně.

1779763_757572434253209_1159949727_n

A dál jedeme do Hondurasu...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com