Přijeli jsme z Ruska...

6.7.2012, Helsinky, Finsko

Přejeli jsme z Ruska do Finska a za hranicí bylo hned vidět, že jsme zpátky v Evropě. Vynikající silnice, řidiči dodržující předepsanou rychlost – jen kromě Rusů, kteří jezdí všude stejně blbě. Helsinky se na první pohled jeví jako nevelké město – cca půl mil. obyvatel. Skoro žádný provoz v ulicích, ale samý semafor, takže pořád čekáme. Najdeme hotel Soros v centru, za 114 EUR a já jdu zaparkovat do garáže, což je podle navigace asi 1 km od hotelu. Vjíždím do podzemních garáží a jedu čím dál níž, že mám pocit, že už musím být minimálně v Austrálii. Asi málokterý HD byl tak hluboko, jako ten můj. Zaparkuji a hledám východ. Nikde nikdo, abych se mohl zeptat a všechny nápisy jen finsky. Pak jsem našel výtah, který mě – světe div se – vyvezl přímo před vchodem do hotelu. Projdeme se po městě, najdeme českou hospodu Vltava, ale není tam místo, tak jdeme jinam. Máme štěstí, najdeme vynikající francouzskou restauraci, kde to kuchař opravdu umí a za ukrutný peníze se tam vynikajícně najíme.

480451_470169146326874_1409394760_n

7.7.2012, Oulu, Finsko
Poprvé za náš výlet stíháme snídani a nikdo nás ani ráno nemusí budit. Je to tím, že mě včera Naďa odvlekla z večeře rovnou do postele, i když jsem se bránil, protože cestou bylo několik krásných barů. Do navigace dáváme Oulu, což je město na severu Baltického moře, takže nás čeká krásná cesta podél východního pobřeží moře. Ještě se zastavujeme u dealera HD, kde zjišťujeme, že majitel toho krámu je jeden ze členů skupiny Leningradští kovbojové a tak je hned o čem kecat. Ve Finsku se jezdí bezvadně, protože všichni dodržují rychlost, a když před vámi jede auto s karavanem a jede na osmdesátce 80 km/hod, tak ho nikdo nepředjede, i když má výhled na 5 km před sebe. Díru v silnici jsme tu neviděli ani jednu. Všude je nádherná příroda a počasí je taky luxusní – kolem 22C. Cena benzínu je jen o něco málo vyšší než u nás a v obchodech jsou ceny normální. Co tu je drahé jsou služby a restaurace. Do Oulu přijíždíme kolem 21 hod a hned po příjezdu nás odchytává nějaký místní křesťanský aktivista. Nejdřív obdivuje motorku a pak se z něho vyklube zapálený náboženský náhončí a dává nám knížečku ve slovenštině (českou neměl), která v podobě komiksu vypráví o tom, jak špatně dopadneme, pokud se neobrátíme ihned na křesťanskou víru. Je to až komicky naivní, využívají zastrašování, co se stane, když člověk nebude poslušný a nebude činit dle desatera. Původně jsem to chtěl vyhodit, ale je to fakt taková zhovadilost, že si to nechám na památku. Oulu je městem, kde sídlí Nokia a je to příjemné asi 140 tisícové město se starým pěkným přístavem a zase spoustou zahrádek a restaurací. Večeříme v turecké hospodě, kde láhev vína je za 40 EUR a točené Krušovice za 8 EUR. Jídlo kolem 25-30 EUR, což je tedy dost. Povídáme s majitelem o poměrech ve Finsku a dozvídáme se, že jeho kuchař bere 3‘200 EUR/měsíčně a s odvody ho stojí celkem kolem 5‘000 EUR/měsíčně. Což v tomhle kontextu se pak jeví ty ceny jinak. Ve 23 hod zavírají všechny zahrádky a restaurace už nesmějí prodávat alkohol kromě nočních klubů, kde jsou vždy i stoly s Black Jackem a automaty. Ale i všechny kluby musí zavřít ve 4 hod. Pak už má člověk smůlu. V restauracích ani v barech se nekouří, takže to mají tak, že uprostřed baru je prosklené akvárium, kde se kouří, ale zase se tam nesmí vzít s sebou pití. Jinak by totiž stáli všichni tam a hospoda by byla prázdná. V zimě tu bývá prý i -30C, takže venku by jim kuřáci zmrzli, takže to museli vyřešit takhle.
Ráno máme před sebou z Oulu na Nordkapp 900 km a asi 300 km na polární kruh. Počasí je více než výtečné, svítí slunce a je asi 22C. Pořád ještě jedeme Finskem a je tu nádherná cesta přes úžasný lesy. Dá se říct, že čím více jedeme na sever, tím je cesta krásnější. Cesta vede podél švédské hranice a přijíždíme na polární kruh, který je označen totemem a čárou na zemi. Je tam také prodejna suvenýrů, takže kupujeme samolepky na motorku a 2 krásné klobouky, originál australáky, který fakt nevím, proč prodávají zrovna tady. Zjišťujeme taky, že je tady miliarda komárů, což doteď nebylo. Asi 50 km za polárním kruhem se začínají objevovat na silnici sobi, kteří vůbec nejsou plaší a neutečou ani před autem. Musíme dávat bacha, protože se normálně courají po silnici. Cestou potkáváme auto s karavanem, které jednoho soba sejmulo a bylo rozsekané na hadry. Krajina je snad zatím nejhezčí, co jsme kdy na cestách viděli, ale jakákoliv zastávka na cigáro obnáší tak třicet bodanců od komárů. Čím jsme severněji, tak se začíná krajina měnit…borovice vystřídaly keře a kleč.

DSCN1866

A dál pokračujeme do Norska...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com