Přijeli jsme z Finska...

1024

8.7.2012, kemp někde v Norsku
Krajina je krásná, slunce svítí, ale na hranicích s Norskem přituhuje. Bude tak 10-12C, takže se oblékáme do teplejšího a zjišťuji, že mi vyhřívání heftů už potřetí přestalo fungovat. Začínáme se shánět po ubytování. Máme sice stan, ale je fakt zima a hlavně komáři jsou všude a neubylo jich ani přes klesající teplotu. Zajíždíme k nějakému kempu, ale nikde nikdo kromě obrovského vlčáka, který se k nám rozběhl a tak radši obracíme a ujíždíme pryč. O pár kilometrů dál, už v Norsku, nacházíme kemp s chatičkami, kde recepce byla ještě otevřená. Ve Finsku se to totiž dá v kempu ubytovat jen do 21 hod a tím, že tam mají čas o hodinu více než u nás, tak po přejezdu do Norska, kde je čas středoevropský, jsme získali hodinu navíc a tak jsme bez problémů našli ještě otevřeno. Chatička je v pohodě, teplo, žádní komáři, lednička, sporák, nádobí a palanda. Jídlo už žádné neměli, ale my máme naštěstí od rána nakoupeno ze sámošky. Ale nemáme pivo!

DSCN2540

9.7.2012, Nordkapp, Norsko
Čeká nás ještě asi 350 km do cíle a tak v klidu ráno vstáváme a vyrážíme kolem 11hod. Je vcelku teplo – asi 14C, neprší, jen trochu fouká vítr. Cestou potkáváme dost motorek, krajina je čím dál tím víc bez stromů, ale pořád jsou sem tam i vesnice, takže i takhle daleko na severu žijí nastálo lidé. Zjišťujeme, že tady v Norsku litr benzínu stojí cca 50 Kč, plechovka Coly 90 Kč a párek v rohlíku 150 Kč,cigára 300 Kč a hamburger 600 Kč a to si myslím, že je fakt dost. Čím jsme více na sever, tak přituhuje a oblékáme nepromok, jako další izolační vrstvu. Stále nám štěstí přeje, a když přijde déšť, tak je to jen krátká přeháňka. Počasí se mění každých pět minut. Vystřídalo se snad všechno…přeháňka, silný vítr, slunečno. Jen naštěstí nesněžilo. Cestou vidíme několik stád sobů. Každé mělo tak minimálně 30 kusů, ve Finsku jsme zahlédli spíš jen osamocené kusy. Těsně před Norkappem je náhorní plošina, kde byl tak silný boční vítr, že jsme jeli v náklonu. Konečně Nordkapp. V suvenýrech koupíme obligátní samolepky a nášivky a jdeme prošmejdit budovu, která tu stojí. Sestupujeme do suterénu, kde se objevují zcela nepochopitelné věci. Celý suterén je vydlabán ve skále a je to ohromný prostor, který musel být nesmyslně drahý. Je tu kino (tam jsme nešli), thajské muzeum (1907 navštívil Nordkapp tehdejší thajský král, tak tu má od té doby muzeum, které je ovšem velikosti hotelové koupelny průměrného hotelu). V baru kupuji pivo a dozvídám se, že jsem jejich letošním prvním hostem. Podotýkám, že je 9.7.! Tak jsem se trochu vylekal, jaký to pivo bude, když to poslední natočili někdy vloni. Kromě toho, že přišlo na 200 Kč, bylo docela dobrý. Asi se jim to v tý zimě tak nekazí. Královská vyhlídka, kterou jsem si představoval jako prosklenou, s barem a výhledem až na severní pól, byla ve skutečnosti betonovým balkonem vydlabaným ve skále a vrata, jak do požární zbrojnice. Vidět nebylo nic moc, protože zrovna začalo pršet a vlastně vidět bylo jen široširé moře. Povinné focení u globusu, prohlídka soutoku několika moří a jedeme pryč z tý děsný zimy. Hledáme hotel v nejbližším městečku a jeden je hned u moře i s pěknou hospodou. Jenže hotel je plný a ještě k tomu tam stojí noc 5000 Kč. Hledáme dál a zjišťujeme, že všechny hotely v téhle oblasti patří jednomu řetězci a tak jedeme radši rovnou do kempu. Recepční nás překvapí, protože vcelku slušně mluví česky a jak se ukáže, jen díky tomu, že chodila s Čechem. V kempu nebyla volná ani jedna chatička a nám se nechce v téhle zimě do stanu, tak nás recepční posílá nás do vedlejšího hotelu. 3‘300Kč/noc, prý prima cena na místní poměry. A se snídaní! Večeře formou bufetu, kterou jsme si museli dát, protože nikde jiná hospoda nebyla, stála dalších 3‘500 Kč pro oba! Norsko je oproti Finsku mnohem dražší a oproti střední Evropě, úplně mimo.

868 - velké foto na úvod článku

10.7.2012, Tromso, Norsko
Ráno se probouzíme kolem 9 hod, venku mží a je asi 5C. Než se vypravíme, počasí se zase úplně změní, přestane pršet a vysvitne sluníčko. Takže uháníme v naprosto nádherném, slunečném počasí bez mráčku, asi 16C. Cíl je Tromso, nejseverněji položený dealer HD v Evropě. Čeká nás 600 km a jak jsme si mysleli, že všechno pěkné v Norsku jsme už viděli, tak tohle bylo zatím nejkrásnější. Jedeme po západním pobřeží s fjordy a cesta předčila všechna naše očekávání. Nádherná příroda se zasněženými vrcholky skalnatých kopců a pod nimi fjordy, serpentiny, vodopády a divoké řeky a žádní komáři. Celý den naprosto luxusní počasí i příroda, takže nám těch 600 km uteklo jako nic. Kolem 21 hod přijíždíme do Tromso, najdeme krásný kemp s chatkou a jdeme si koupit pivo a něco k večeři, protože si chceme uvařit, neb chatka má vybavenou kuchyni. V krámě zjistíme, že pivo prodávají jen do 20 hod (norský polosuchý zákon), tak jsem trochu ve smrti, ale co se dá dělat. Ceny potravin jsou pro nás naprosto šílené. V kempu je ještě otevřená restaurace, kde mají dokonce točené pivo, takže si dáváme dvě a kecáme s místním ožralou a zkoumáme, kde na to tady ty lidi berou…. Povídá, že průměrný měsíční plat v Norsku je kolem 110 000 Kč hrubého, z toho je okolo 40% daň z příjmu, takže průměrný Nor si přijde cca na 70 000 Kč čistého. V chatce uvaříme večeři a pustíme si topení na plné pecky. Ráno se probouzíme mumifikováni, protože přímotopy zbavily naše těla tekutin.

DSCN2515

11.7.2012 někde v Norsku
Po probuzení se zastavujeme u dealera HD v Tromso, kde okukujeme krám. Motorky tu stojí tak 2x tolik než u nás (zřejmě daň z luxusu či co.) Ani na jednom vystaveném zboží nejsou ceny a musí se chodit k počítači a tam zadat kód a zjistit si cenu. Pokračujeme na jih zase přes fjordy do Ballangenu. Opět nádherná motorovačka nádhernou přírodou. Dnes je to kousek – jen 300 km, tak plánujeme, že půjdeme večer na ryby. Zatáhlo se, chvilku sprchlo, ale ani to nestálo za řeč a nebereme si ani nepromok. Přijíždíme do kempu, který je moc pěkný, ale bohužel plný, tak si na recepci kupujeme teleskopický rybářský prut i s navijákem a návnady a těšíme se na rybačku. Trajektem přejíždíme na jeden z fjordů, kde nacházíme super kemp s chatkou s výhledem na moře a mažeme vyzkoušet novej rybářskej cajk. Chytneme prd, což je v Norsku umění, tak doufáme, že zítra budeme mít větší úspěch. Když nebyla k večeři ryba, ohřáli jsme si párek s bramborovou kaší. Popíjíme v chatce pivo a v 1:45 hod na nás někdo klepe. Vyklube se z toho chlápek, který má před našimi dveřmi zaparkován Mercedes a bojí se, že mu naše motorka spadne na jeho životní modlu. Podotýkám, že stál před naší chatkou, i když bydlel vedle a motorka parkovala tak, že by mu na auto mohla spadnout akorát v případě tornáda. Nechápu, když s tím měl takový problém, proč si sám nepopojel svým autem o metr dál a raději klepal v noci na nás.

168862_472488019428320_444048666_n

12.7.2012, Saltstraumen, Norsko
Dnes jedeme směr Bodo. Venku je oproti včerejšku tepleji, tak 18C, takže nemusíme nasazovat jégrův drtič mrazu, bereme si jen kožené kalhoty. Slunce dneska zmizelo a je pod mrakem, ale naštěstí neprší. Jedeme stále dolů na jih podél západního pobřeží a po cestě projíždíme spoustu dlouhých tunelů vyhloubených ve skalách podél pobřeží, což musela být velká dřina. Je běžné, že ty tunely mají i 7 km. Přijíždíme k městečku Storholmen, které je dle Wikepedie jedno z nejvíc navštěvovaných míst Norska a to díky přírodnímu úkazu, kterým je silný mořský proud tekoucí až 40 km/hod, což je možná vůbec nejsilnější mořský proud na světě. Díky přílivu a odlivu se každých 6 hod mění směr proudu a na hladině se objevují obrovské víry a vypadá to, jako by se voda vařila. S tímto proudem se také žene buď do zálivu, nebo naopak obrovské množství ryb, čehož využíváme a jdeme chytit něco k večeři. V krámě v kempu kupujeme jednorázový gril a sadu kempinkového nádobí, které stojí samozřejmě 3x více než u nás, ale to v tu chvíli jednak nevíme (jen tušíme) a hlavně ho potřebujeme. Během hodiny chytneme 3 krásné Tresky, ale jednu pouštíme, protože se nám zdála malá. Chtěl jsem si jít zakouřit, tak jsem dal podržet prut Nadě a náhodou se jí chytla na prut asi nějaká velká ryba, která byla tak velká, že nešla vytáhnout ani mě a ve finále mi zlomila prut. Takže prut vydržel přesně 24 hod. Protože byl made in China, tak se není co divit. Anebo to mohlo taky být tím, že jsem tu rybu rval jak jantar. Už nebylo na co chytat a dvě ryby k večeři bohatě stačí a tak jsme je rovnou u moře vykuchali a jedem si je do kempu ugrilovat. Jednorázový gril jsem nikdy předtím ještě nepoužil, tak mě překvapilo, že fungoval dobře. Povedly se výtečně, čerstvá ryba je čerstvá ryba.

768

13.7.2012, Mo I Rana, Norsko
Od rána poprchává, ale je poměrně teplo. Vhledem k času, co nám zbývá, se odkláníme od pobřeží a bereme to kratší cestou vnitrozemím směr Trondheim. Prší stále víc, takže nakonec po 14ti dnech na nepromok došlo. Díky integrální helmě se v kombinaci s Glajdou cítím jako v autě. Také waterproof boty od HD jsou skutečně nepromokavé, tedy i v tomhle počasí se dá říct, že mi je příjemně. Jedeme podél divokých řek, kolem vodopádů, po cestě chodí stáda ovcí a koz a na 66 stupni překračujeme hranice polárního kruhu a vracíme se zpět do země zapadajícího slunce. Kupujeme zase nějaké suvenýry a posíláme z polárního kruhu sami sobě pohled (abychom tam měli razítko polární kruh!). Vedle baráku se suvenýry stojí žulový památník Rudé armády z druhé světové války. Pořád za deště jedeme na jih. V samoobsluze nakupujeme pár piv, jednorázový gril a burgery a končíme v nejbližším kempu, protože začal slejvák a dál se to už v něm nedalo. Ve vedlejší chatičce jsou ubytování dva Moraváci s dětmi, z kterých se vyklubali příjemní chlapíci, krásně si pokecáme a pomůžeme jim s jejich moravskou slivovicí. Protože nám ve výbavě chyběli talíře a příbory, tak jsem poslal Naďu, aby si to v recepci vypůjčila a neprozřetelně jsem jí dal s sebou i svoji platební kartu. Naďa se vrátila s pěti papírovými talíři a jedním dětským příborem z IKEA za 800 Kč! Seřezal jsem jí kvalitním páskem firmy Harley Davidson. Tím se mi ulevilo a mohli jsme si jít udělat večeři, kterou jsme jedli jedním nejdražším dětským příborem na světě. Další poznatek je, že sámošky v kempech jsou nechutně předražený oproti normálním ve větších městech. Ceny jsou až dvojnásobné, což je proti Čechám tak 6x více.

1443

Sobota, 14.7.2012, někde v Norsku
Po ránu si vaříme kávu v naší nové kempinkové kuchyni a snídáme koblihy. Cesta vnitrozemím je také zajímavá, už jsou tu borové lesy a normálně vysoké stromy, cestu lemují řeky a hory. Okolo 19 hod zajíždíme opět na nákup, protože, jak už víme, pivo prodávají jen do 20 hod, tak to nechceme prošvihnout. Opět kupujeme gril a krásné marinované vepřové kotlety, něco na salát a luxusní třešně. Od prodavače, ale zjistíme, že v sobotu prodávají pivo jen do 18hod a v neděli vůbec ne! Takže nám to naše pivo sebere z košíku a pěkně se při tom usmívá. Dostávám se na psychické dno…pivo z mého košíku mizí zpět do regálu. Ale nevzdávám to a zkouším krám vedle. Normálně dám do košíku 2 balení piv (12 plechovek), přikrývám je grilem, plížím se k pokladně jako Al Capone z Kanady do USA a modlím se. Pokladník asi neumí hodiny, takže mi piva bez problémů prodá. Jakmile zaplatím, utíkám pryč, aby mu to náhodou nedošlo. Jsem šťastný! Za městem nacházíme krásný kemp a dostaneme chatku, co má střechu porostlou trávou a je celá modrá. Vevnitř voní krásně dřevem a má samozřejmě i kuchyni s vybavením a dřezem, jen spíme na palandě. Vytahujeme polní kuchyni a gril a bezvadně se najíme. Zdejší kotlety jsou mnohem kvalitnější a maso o moc chutnější než u nás. Taky asi nedělají to co u nás, že nakládané maso je to prošlé. Ráno, když odjíždíme a recepce je prázdná, zjistíme, jak to tu v kempech funguje. Když má recepční volno, visí na dveřích – v několika jazycích pokyny k ubytování. Tedy…když přijedu a nenajdu recepčního, najdu si volnou chatku (klíče jsou ve dveřích), vyplním formulář kvůli ubytování (ve schránce na dveřích recepce) a spolu s penězi za ubytování vhodím formulář opět do této schránky a jdu kempovat. Jak prosté. A funguje to. V Čechách by nejen zmizely peníze, ale i chatky. Najezdili jsme na motorce už moc, všude bylo krásně a každá země je zajímavá něčím jiným. Ale shodli jsme se, že zatím se nám oběma nejvíce líbilo právě Norsko. Po cestě neexistovala nezajímavá krajina. Ať už fjordy u pobřeží nebo divoké řeky a borové lesy ve vnitrozemí. A všude kolem krásné dřevěné domy, žádná zběsilá architektura vynikající silnice a kultivovaní lidé. Tady ta země prostě stojí za podívání.

15.7.2012, Almstro, Norsko
Dnešním naším cílem je cca 300 km vzdálená Atlantic road, která patří mezi 10 nejkrásnějších silnic světa. Tak jsme na ni zvědaví. Ráno to vypadalo na déšť, ale nakonec bylo pěkně, takže si to jedeme opět pěknou norskou krajinou lesy, horami a tak. Jen co přijedeme na tu slavnou Atlantickou cestu, což je několik malých ostrůvků spojených mosty. Cesta nás docela zklamala, celá měří asi tak 5km. Výhled je tam pěkný, mosty i ostrovy také, ale že by se dala zařadit mezi 10 nejkrásnějších….no nevím. Jedeme dál a doufáme, že to ještě není všechno. Ale dál už nebylo nic, kromě toho, že mě posral pták. Tedy podle velikosti toho lejna to byla spíš kráva, ale ty nelítaj. Měl jsem jako na sviňu zvednuté plégo na helmě, takže jsem to koupil i na brýle, obličej a dokonce i helma zevnitř byla posraná. Naďa tvrdila, že to znamená nějaké štěstí. Tak jsem zvědavý, co nás potká. Po dalším kilometru mi najednou začnou cukat řídítka. Tak se nejdřív snažím najít lepší stopu na asfaltu, ale protože cukání nepřestává, začínám mít podezření, že mám uvolněné přední kolo. Zastavujeme, zkouším s ním verglovat, ale kolo vypadá v pohodě. Pokračujeme v cestě, ale furt to cuká. Takže to zkouším ještě jednou a všimnu si, že mezi vidlicí a osou kola je vytlemenej plech, takže mám podezření, že odešlo ložisko. Nezbývá nic jiného, než najít servis a něco s tím udělat. Pomůže mi HOG mapa, která říká, že nejbližší HD servis je 130km. Tak jsme zvědaví, jestli tu cestu dáme. Volám do Prahy na Šaldu, co můžu po cestě od toho čekat. Jet dál nebo nejet?! To je otázka ?! Prý se dosud nikomu s touhle závadou kolo nezablokovalo ani neupadlo, ale klidný nejsem ani po téhle informaci. Místo plánovaného rybaření se přesunujeme do servisu rychlostí 30km/hod, což je pěkná vyhlídka vzhledem k té vzdálenosti. Občas se to jeví, jako když je všechno v pořádku, ale někdy z toho jdou zvuky, jako když se šrotuje tank. Cesta je sice dlouhá, ale v této rychlosti to má také své čaro, protože si člověk stačí v klidu prohlédnout všechno kolem sebe. Podle navigace nacházíme dealera HD bez problémů, i když až kolem půlnoci. Aspoň víme, kde to je a v kolik máme ráno dorazit. Zato s ubytováním problém máme. Jsme ve městě, takže kempů je nedostatek, hotely drahé nebo plné. Jak bloudíme městem a hledáme ubytování, aspoň si prohlédneme centrum města, které je krásné, staré a lodě kotví skoro až na náměstí. Nakonec přece jen kemp i s fungující recepcí najdeme a spíme v unimobuňce (nové, pěkné a vybavené) a recepční nám sám dává slevu asi 500 Kč, že jedeme pozdě a že si už tolik pokoje neužijeme.

DSCN2591

16.7.2012, Kvam, Norsko
V 9 ráno alarm a jedem do HD. Mají od 10hod. Jak už jsme viděli v Norsku několikrát, je dealer HD současně i dealer BMW. Jsme celý napnutý, jestli budou mít ložisko skladem. Jestli ne, tak si asi Norska užijeme i pár dní nad plán. Naštěstí ložisko měli (to bylo prý to štěstí od posranýho ptáka). Sice čekáme, měli jen jednoho mechanika, který měl zrovna práci, ale samotná oprava trvala asi půl hodiny. Takže vyjíždíme směr Oslo před 14hod. Tentokrát cesta vede mezi vysokými horami, úzkými údolími a všude jsou divoké a krásné řeky. U jedné si děláme, na našem polním vařiči, oběd a koukáme při tom na peřeje. Dneska kempujeme asi 80 km SZ od Lillehameru v lese, zase v krásném kempu. Cestou obvyklá zastávka na nákup – pivo, maso, gril. Takže bezva večeře a klídek na verandě Poprvé není už v 00:50 hod světlo, ale docela tma, i když ne pořád tak jako u nás.

a už to otáčíme domů přes Švédsko...


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com