Než jsme se dostali úplně na jih do Ushuaia, několikrát jsme projeli Chile a Argentinu...

Přijeli jsme z Bolívie.

30.3. 2013 Arica, Chile
Dnes už je naštěstí asfalt, protože po včerejšku mě bolí celej člověk a ještě k tomu jsem spal asi jen 3 hodiny, protože jsem se stále budil nedostatkem kyslíku. Pořád jsme zhruba kolem 4000m nad mořem a je to znát. Krajina je pořád neuvěřitelná…zasněžené sopky, volně pasoucí se lamy a na všechno nám pořád svítí slunce.

DSC_5967

Asi po 100 km přijíždíme k chilské hranici. Vyplňujeme zase nějaký papíry pro imigrační a taky celní prohlášení. Prohlásíme v něm, že nic nevezeme a celník nám při prohlídce kufrů objeví tři bolivijská jablka a zabaví nám je. Jsme naštvaný, protože byly výborný a chutnaly, jako naše letní. Papíry k motorce jsme vyřídily celkem bez problémů a jsme v Chile. Hned za hranicemi je nádherné jezero a kolem něj zasněžené sopky. Paráda. Dochází nám benzín, tak doufáme, že v dalším městě Putre bude pumpa. Nebyla. Ptáme se po benzínu a posílají nás od jednoho baráku k druhému a nakonec seženeme aspoň 4 litry. To by nám mělo vyjít tak tak do města Arica, kde dnes chceme skončit.
Na první pohled je Chile úplně jiná než Bolívie. Mnohem čistější, lidé jsou oblečeni moderně, jako v Evropě a všude jsou obchody a restaurace na které jsme zvyklí z domova. (Mc Donald’s, KFC, C&A apod.)

DSC_6000

31.3. 2013 Iquique
Ráno nespěcháme, protože to máme do cíle jen 250km. Nadžúha má hlad, tak prudí jako obvykle, takže stavíme u pumpy a sháníme něco k jídlu. Taky kupujeme vodu, protože nás čeká zase cesta pouští. Nasedáme na motorku, zmáčknu startér a…nic. Zkouším to znovu a znovu a pořád to jen chrčí. Jsme v háji. Volám na Šaldu co s tím a vypadá to na alternátor. Je neděle odpoledne, vedro jako blázen a my stojíme u pumpy ve městě uprostřed chilské pouště a přemýšlíme, co dál. Najednou si Nadžúha všimne chlápka, který právě prošel kolem a měl na sobě tričko HD. Běžím za ním a dotáhnu ho k motorce. Nemluví sice anglicky, ale “náhodou” jeden pumpař je studentem právnické fakulty a anglicky mluví perfektně.
Ti dva přitáhnou další chlapy od kamiónů, kteří tam sedí v bistru a mají nějaký nářadí a společnými silami zkoušíme udělat něco s motorkou. Zkoušíme nastartoval moto přes kabely, ale osobní auto má na to asi slabou baterii. Nakonec Glajdu odtlačíme ke kamionu a konečně se nám podaří motorku nahodit. Podle voltmetru to vypadá, že se baterie dobíjí a tak vyrážíme 300km pouští, kde není nic než písek a vítr. Opravují cestu, takže několikrát stojíme v koloně a čekáme až pustí náš směr. Moto raději nevypínám, abychom znovu nastartovali, což je maso, když v takovém vedru motor běží a vy 20 minut čekáte. Přijíždíme do města Iquique a stavíme u hotelu na pláži. Vypnu omylem moto, protože nevíme, jestli mají volno nebo jestli to nebude stát nesmysl. Baterie se nedobila a moto je zase mrtvý. V hotelu nám řeknou, že mají plno a tak jsme v řiti. Pustí nás k internetu a Nadžúha používá svoji fintu. Přez booking.com zjišťujeme, že volný pokoj mají a ještě o 20USD levněji, tak si ho objednáme a jdeme znovu na recepci že máme rezervaci. Není to proto, že by nás nechtěli ubytovat, ale systém jim blokuje nějaký počet pokojů právě pro servery typu booking.com. Akorát by to recepční měla vědět a každému říct, že existuje i tahle možnost. Voláme Jorgeho, na kterého jsme dostali kontakt od švýcarského motorkáře Hanse, kterého jsme potkali cestou a prý je to milovník motorek a místní boháč. Domlouváme si sraz před hotelem druhý den ráno, tak snad nám s Glajdou pomůže.

DSC_6119

1.4. 2013 Iquique, Chile
Jorge dorazil přesně na minutu i s mechanikem. Vymontujeme baterii a odvezou si ji s tím, že ji nabijí a změří. Odpoledne od nich dostaneme email, že baterka je úplně mrtvá a tak se snaží sehnat novou. Problém je, že nejbližší dealer HD je 1800km v Santiago de Chile a žádnou podobnou baterii nemůžou ve městě sehnat. Takže čekáme. Jdeme se projít po městě a 200m od hotelu narazíme na krám, kde prodávají baterie. Kupujeme baterku do motorky, ale má jen 19A a originál má 30A. Konzultuju to po telefonu s Jarouchem ze Šaldy a ten povídá, že by to mělo fungovat. Pak se domlouvám s Jorgem, aby nám poslal mechanika, protože nemám žádný nářadí. Tak přijde zítra ráno. Taky přišel email od Hanse, Švýcara, že se máme ozvat místnímu bossovi MC klubu Marcellovi, že nás chce vidět. Tak mu volám a zjišťuji, že bombarďák mluví jen španělsky. Vedu svůj první telefonát ve španělštině a přestože umím asi 5 slov včetně číslovek, tak bychom se měli zítra ráno s Marcellem vidět v hotelu. Tak nám třeba pomůže s motorkou.

2.4. 2013 Iquique, Chile
Marcello dle domluvy v 8.30 hod ráno nedorazil, tak se buď dostaví v půl devátý večer nebo se zalekl mý španělštiny. Jorge vymyslel, že nám baterii pošlou z HD letadlem. Jen mě napadlo, jak to chtějí udělat, když je zakázáno baterie letecky převážet. No uvidíme….Takže zase čekáme. Jorge nás dopoledne vyzvedne a jdeme s ním nakupovat. Nejdřív do místního Obi, což je stejně obrovský krám, jako u nás a pak ještě nějaký pochůzky po městě. Kolem 14hod, což je tady čas oběda, nás vezme na jídlo do restaurace, což je historicky dům ve španělsko-maurským stylu. Vaří tam perfektně. Dáme si všichni ryby a je to super. Pak jdeme do hotelu a odpoledne se dozvíme přesně to, co jsem předpokládal…baterii odmítli do letadla naložit. Takže zase další den čekání a na nic. Nicméně Jorge vymyslel další plán….sehnal ve městě nějakýho týpka, který má taky HD, jenže neví, jaký model. Další problém je, že ten chlápek dělá někde v poušti a doma bude až večer. Čekáme na další zprávy do večera. Nakonec se ukázalo, že jeho baterie je menší než potřebujeme, takže zase nic. Už začínáme bejt dost zoufalý a litujeme, že jsme si hned první den nehodili jinou baterii na gril a nevyjeli.
K večeři si dáme sushi v nějakým bistru, ale opět zjistíme, že tady se s mezinárodní kuchyní nedá moc experimentovat.

DSC_6167

3.4. 2013 Iquique, Chile
Ráno se dozvídáme, že Jorge si nechal z HD Santiago poslat seznam všech lidí, kteří jsou z Iquique a mají HD. Teď je obvolává a shání pro nás baterku. Tak zase čekáme, ale máme alespoň další naději. Dopoledne se válíme u hotelovýho bazénu a odpoledne nás Jorge vyzvedne a přestěhuje o kus dál do svýho apartmánu. Je to super. Obrovský penthouse se třemi ložnicemi a třemi koupelnami v 17. patře domu přímo na nábřeží. Celá přední strana bytu má prosklenou terasu, takže koukáme na moře. Nadžúha nebyla od září u holiče, tak už nemá hlavu jako kaštan, ale spíš jako medůza. Odpoledne se dozvíme, že už někoho sehnali a že zítra dopoledne nám namontují baterku. Už nás ani nebaví chodit po hospodách, tak si po dlouhý době uvaříme a jdeme spát. Tak snad konečně zítra vyrazíme.

DSC_6134

4.4. 2013 Antofagasta, Chile
Dopoledne se dozvíme, že teď už mají tu zaručeně pravou baterii, jen bude až v poledne. Jorgeho mechanik nám ji namontuje rovnou do motorky, která stojí pořád v hotelové garáži a motorku mi osobně přiveze sem do bytu. Vůbec se mi to nelíbí, chci být u toho, jenže Jorge se chová jako náš otec a není s ním moc disuze. Nakonec nás přece jenom vyzvedne v bytě i s věcmi a když přijedeme k motorce, baterka je už v ní a světě div se! Je to ta pravá! Konečně! Rozloučíme se se všemi a kolem druhé vyrážíme.
Opět jedeme pouští, kde fouká tak silný vítr, že naklání motorku. Místy jsou objížďky, protože na silnici se sesunula půda a kameny z okolních skal. Končíme zase na pobřeží ve městě Antofagasta a k večeři si dáme v místním restauračním řetězci Bavaria pravou pražskou šunku s bramborovou kaší.

DSC_6199

5.4. 2013 Caldera – Playa Inglés, Chile
Vstáváme v 8 hod a vyrážíme brzy, zase necelých 500 km. Okreska pouští, sem tam kamión, sem tam zatáčka, ale jinak nuda. Pak předjíždíme několika kilometrovou frontu a zjistíme, že silnice je zavřená a už tam všichni stojí víc než hodinu. Odstřelovali skálu, která se jim vysypala až na silnici, tak se čeká, až to uklidí. O kus dál byla zase kvůli opravě silnice objížďka přes polní cestu, kterou před náma kropící vůz kvůli prašnosti pokropil tak, že se vytvořila slabá vrstva mazlavého bláta. Mám co dělat, abych udržel motorku na dvou kolech.
V Caldeře nás odchytnou nějací místní a nabízí nám ubytování 5 km od města, přímo na pláži Playa Inglés. Jdeme se tam podívat, ale není to nic moc. Zato kousek dál je pěkný apartmán pár kroků od moře hned u bílé pláže. Je po sezóně, takže tu skoro nikdo není, ale soudě podle množství hospod, krámů a půjčoven surfů tu musí být jinak dost živo.

DSC_6203

6.4. 2013 La Serena, Chile
Zase poušť. Celých 450 km. Už to začíná být nuda a tak není o čem psát. Jedeme kus po dálnici, tak to ubíhá. Někdě okreska, ale jede to. Ani nic netočíme, protože písku už máme natočeného hodně. La Serena je pěkný město, starý, ani velký ani malý. Hotel jsme si opět objednali předem, takže s pomocí navigace jsme tam hned. Přijde nám naproti postarší chlápek mluvící plynně anglicky. Samozřejmě si myslím, že je místní, tak mu povídám, že mluví dobře anglicky. A on mi odpoví, že to bude tím, že je Skot. Je to příjemnej chlapík, poradí nám, kam do hospody a tak. V hospodě jsme sami a jídlo je spíš podprůměrný.

7.4. 2013 Valparaiso, Chile
Máme před sebou necelých 500km, ale zase po dálnici pouští, takže cesta ubíhá. Není ani dneska nic moc na co koukat, jen dálnice a poušť.
Valparaiso je město, které se táhne od moře do přilehlých kopců a náš hotel stojí na tom nejvyšším. Takže máme přímo z pokoje skvělý výhled na celé město, záliv a široké okolí.

DSC_6264

Prostě paráda. Kecáme s majitelem hotelu. Sice on umí jen španělsky, ale mluví pomalu a nějak se to dá. Probíráme všechno od Pinocheta až po to, co kde v Chile vidět. Máme v úmyslu jít na večeři do německé hospody Hamburg. Šéf našeho hotelu nám tam volá a zjistí, že mají zavřeno. Ale domluví nám, že máme zabouchat a oni nás budou čekat. Dorazíme taxíkem a otevřít nám přijde německý majitel Wolfgang. Vyklube se z něj námořník z NDR, který emigroval ještě než postavili berlínskou zeď. Pak 23 let vařil na lodích a plavil se po celém světě a následně se usadil ve Valparaiso, kde má dvě hospody. Wolfgang je šílený sběratel všeho možnýho, zejména lodních artefaktů. Záchranné kruhy, lodní zvony, stará děla, uniformy, mapy, ale i granáty, helmy, Zippo zapalovače a miliarda dalších věcí. A tohle všechno je vystavený na stěnách, stropu, podlaze a prostě všude. Hospoda je blbinami úplně narvaná a prý je to jen zlomek jeho sbírky. Další podobné věci má v druhé hospodě a taky doma. Wolfgang je svérázný chlapík, furt si se mnou dává páku.
Ve svých 67 letech je to čilý dědek a já mám co dělat, abych s ním tu přetahovanou dal.
Šel nás doprovodit a sehnat nám taxík a předem domluvil i cenu do hotelu na 3 000 pesos. Jenže já mám jen 10 000 bankovku. Ten magor taxikář mi vrátil jen 5 000 a dělal že nechápe. Chvíli jsme se hádali v taxíku před hotelem a ten idiot dokonce schovával v ruce nůž. Protože jsem měl pod čepicí, tak jsem ten nůž neviděl jako velký problém. Byl jsem připravenej mu jednu natankovat hned, jak udělá podezřelý pohyb. Nakonec mi vrátil všechno co měl a odrazil od chodníku, jak raketa. Ani si nezavřel dveře, z kterých jsem vystoupil.

DSC_6384

8.4. 2013 Santiago, Chile
Dopoledne projíždíme Valparaiso, koukáme na lanovky, barevný domy a klikatý uličky z kopce do kopce. Bohužel nám nepřeje počasí a je zataženo, takže fotky nejsou takový…Do Santiaga to máme jen 140 km, takže jsme tam za chvíli. Po dlouhý době vidíme konečně po cestě stromy. Listnaté i jehličnaté a nekonečné vinice v okolí města Casablanca. Kupodivu vjezd do 6 miliónového hlavního města proběhne bez zácpy a u hotelu jsme skoro hned. Před hotelem potkáme jednoho Čecha. Mladý kluk pracující pro českou firmu, která se zabývá tel. ústřednami. Na netu si najdeme řeckou hospodu, ale má dnes zavřeno, tak tam půjdeme zítra. Santiago je pěkné město, stromy, zeleň, historické i moderní budovy, lidé oblečení jak v Evropě, mnohdy lépe a moderněji než u nás doma.

DSC_6458

9.4. 2013 Santiago, Chile
Ráno dáváme motorku do HD na servis a pak se celý den couráme městem, prostě klasická turistika. Večer jdeme k tomu Řekovi, ale je to bída. Jídlo nic moc a nemá ani licenci na alkohol, tak nám přinese zezadu aspoň trochu ouza. Víme toho o Řecku víc než on a vrchol je, když se mě ptá, jaký je nejlepší řecký pivo, aby ho mohl dovážet.

10.4. 2013 Santiago, Chile
Dopoledne si jedeme prohlédnout město autobusem hop on – hop off. Moc starých památek tu nemají, Santiago je spíš moderní město s mrakodrapy a moderními budovami. Rozhodně víc připomíná N.Y.C. než třeba Prahu. Má taky příjemnou univerzitní čtvrť, kde kromě škol a studentů povalujících se před nimi na trávě je spousta hospod a nočních klubů.
Odpoledne jdeme pro motorku. Servis a nový gumy stály 1900 USD, což je tedy ranec, ale motorka je po servisu jako nová. Už si to zasloužila. Když jsem viděl ty brzdový destičky, málem mě kleplo. Byl to jen kus železa. A vzduchový filtr byl totálně ucpaný špínou a olejem.

DSC_6503

11.4. 2013 Salto del Laja, Chile
Máme před sebou 500 km po dálnici, takže to docela fičí. Dálnice je kvalitní a je malý provoz. Cesta je pěkná, všude kolem vinice, borovice a listnaté stromy. Motorka jede po servisu jako nová, protože má nový vzduchový filtr a je to dost znát. Po ránu je poměrně zima, tak kolem 15C, ale pak se objeví slunce a oteplí se. Odpoledne dorazíme do Salto del Laje a jdeme si prohlédnout vodopád. Nebyl sice moc velký, ale dalo se dojít až těsně k němu.

DSC_6548

Je po sezóně a tohle výletní místo je teď opuštěné. Nikde nikdo, což má své výhody. Ubytováváme se v super chatce s kuchyní a dvěma ložnicemi, takže po dlouhý době zase vaříme něco českého a jíme venku pod širým nebem.

DSC_6562

12.4.2013 Valdivia, Chile
Po ránu je docela frišno, ale svítí sluníčko, tak se víc oblékneme a vyrážíme. Ještě to máme dneska po dálnici asi 400km, což uteče jako nic. Ve Valdivii si jdeme, do jediné prodejny Trangie v Chile, jednu koupit. Našli jsme si je na netu. Je to malý krám specializovaný na kanoing a outdoor a mají přesně to, co chceme! Je to Trangia 27, což je kompletní set na vaření: dva ešusy, držátko, pánev, podstavec a závětří s vařičem na tekutý líh. Ještě si kupujeme univerzální vařič na jakékoliv palivo. Tj. na benzín, naftu, plyn, petrolej, prostě všechno, co hoří. Trangia je geniální švédský výrobek, který používá i švédská armáda. Vyrábí se víc než 80 let a je to jednoduchý, dokonalý a nerozbitný vařič, který díky chytře vymyšlenému závětří funguje venku i při silném větru. To, co je Zippo mezi zapalovači, je Trangia mezi vařiči.
Na nábřeží se jdeme podívat do zakotvené ponorky/muzea. Je to fakt super a neuvěřitelně složitý stroj. Večeříme na nábřeží super místní rybu, která se jmenuje Merluza.

DSC_6596

13.4.2013 San Carlos de Bariloche, Argentina
Dopoledne je sychravo, zamračeno a jen asi 5C. Nadžúha už začala přitápět oblečením, ale já to dávám ještě bez toho. Jedeme po dálnici, tak to aspoň utíká a kolem poledne se i oteplí tak na 13C. Přijíždíme na hranice a je to nějaký malý přechod, takže je všechno hotovo raz dva. Razítka do pasu, odevzdat na celnici papír k motorce a jedeme dál. Ještěže nás chilský celník upozorní, že argentinská hranice je až za 40km. Jinak bychom byli asi dost překvapení… V území nikoho jsou krásné hory, serpentiny a všude leží sníh. Dohadujeme se, jestli je to sníh loňský nebo letošní. Na argentinské hranici to jde taky v pohodě, skoro nikdo tam není. Carnet jim dobrovolně necpu, tak si zase jen do počítače vyplní k motorce SPZ, model a barvu a pak mi ten papír vytisknou a orazítkují. A to je všechno. Hned za hranicí je úžasné jezero Nahuel Huapi. Jedeme podél něho asi 40km až do San Carlos de Bariloche. Je to menší městečko, všude dřevěné stavby a trochu to připomíná Rakousko. V dosahu jsou lyžařská střediska, ale sezóna ještě nezačala, tak je všude relativně málo lidí. Večer začíná padat déšť se sněhem a je dost zima, tak jsme zvědaví, co nás ráno čeká.

DSC_6707

14.4. 2013 Esquele, Argentina
Ráno jdeme ještě vyfotit a natočit město, protože svítí slunce a tak vyrážíme až kolem poledne. I když včera večer padal déšť se sněhem, je kolem 15C a slunce. Cesta je jedna z nejhezčích, co jsme od Aljašky viděli. Okolo pampa, kopcovitá krajina. Vypadá to mnohem výš, než ve skutečnosti jsme.

DSC_6949

V Bolívii jsme jeli 4500 m n.m., ale vypadalo to, že jedeme po rovině. Tady je to tak max 600m n.m., ale připadá nám to, jak v Alpách. Po cestě jsou jezera, lesy a protože je tady začátek podzimu, všechny stromy jsou krásně barevné a scenérie jsou fakt úchvatný. Před půl rokem jsme začátkem podzimu začínali na Aljašce a teď máme začátek podzimu tady.
V Esquele si najdeme ubytování v kabině/domku a venku na Trangii děláme večeři při čemž nám asistují toulaví psi z širokého okolí.

DSC_7056

15.4.2013 Futaleufu, Chile
Vyrážíme a je slunce a teplo, kolem 17C. Sháníme ještě po městě čelní kameru, protože ta naše nějak blbne, ale nikde ji nemají. Taky se v turistickém centru ptáme na Carreteru Austral, jestli to budeme schopni na Harley dát. Trochu nás uklidní, že sice tam není asfalt, ale silnice prý zase není v tak šíleným stavu, tak snad se nám to podaří. Vyrážíme až kolem 13 hod kvůli kameře a informacím o cestě a silnice je až do města Trevlin asfaltová. Pak už začíná šotolina, která nás od teď bude provázet pár set kilometrů. Jedeme rychlostí kolem 30 km/hod, místama jsou na silnici velký nánosy kamení a štěrku, takže občas motorka plave jako pstruh, ale dnes to zvládneme bez tlamy. Krajina je fantastická…hory, jezera, podzimně zbarvený stromy, osamocené statky s pastvinami. Počasí je na tuhle roční dobu perfektní. 20C a pořád svítí slunce. Hranice na argentinské straně je mini a hned jsme vyřešení. Na chilské straně jsou papíry taky hned, ale problém nastal, když jsme napsali do celního prohlášení, že nevezeme žádné potraviny. Následně nám udělali fakt důkladnou prohlídku motorky a zjistili, že vezeme kontraband v podobě několika brambor, tří kotlet a jednoho citrónu. Celník mě odvedl do kanceláře sepsat protokol, což byla operace asi na půl hodiny. Všechno zvážili, zapsali a já musel podepsat dvě lejstra ve španělštině. Skoro to vypadalo na kriminál. Nakonec se to obešlo bez pokuty a dalších obštrukcí, akorát nám naši večeři hodili do kontejneru a polili dezinfekcí. Zřejmě díky našim argentinským bramborám hrozila kontaminace Chile. Zkoušel jsem s nimi trošku šprýmovat, že kvůli třem bramborám musí dát deset razítek, že to přece není kokain ani heroin, ale mají v brožuře napsáno, co se dovážet nesmí a basta! Za chilskou hranicí je překvapivě hned asfaltka, po které za chvíli přijíždíme do Futaleufu a ubytováváme se v nádheré cabaňa, což je chatka. Vůbec ne taková, jakou známe z pionýrských táborů, ale dřevěná chatka s dvěma ložnicemi, kuchyní, obývákem a krbovými kamny. Ve městě jsme museli znovu nakoupit a máme k večeři úžasný guláš z kuřecích stehen s těstovinami. Pijeme k tomu krabicový chilský víno, který je lepší než naše v sedmičce. Majitel je příjemný, konverzujeme naší chabou španělštinou a zjišťujeme, že po několika měsících strávených ve španělsky mluvících zemích začínáme i něco rozumět. Za chvíli se majitel ještě vrátí a přinese dvě plachty, kterými nám přikryje motorku, která stojí před chatkou.
Venku je naprosté ticho…popíjíme, pozorujeme Jižní kříž a máme se tu nádherně.

DSC_6855

16.4.2013 La Junta, Chile
Ráno je nádherně. Svítí slunce a je tak akorát teplo na motorku. Jen ta cesta…kousek za městem to začíná…spojnice na Carretera Austral a první bez asfaltu. Ze začátku to celkem ještě jde, je to sice písek, ale tvrdý a ne moc kamení. To se bohužel po pár kilometrech změní. Vypadá to, jako když vjedeme do koryta řeky. Velký kameny, písek rozježděný do kolejí, a když jede kolem auto, tak jede jak blázen, že nás málem sejme. Ale příroda kolem je úžasná. Hory se zasněženými vrcholky, lesy, louky a pastviny a všechno nádherně podzimně zbarvený. Když konečně vjedeme na Carreteru Austral nezdá se nám tak hrozná. Je to sice šotolina, ale poměrně pevná a kamenů tam zase tak moc není. Jenže po pár kilometrech se to změní. Není to ani vina samotné silnice, ale zřejmě velmi brzy ji budou asfaltovat, takže dělají přípravu. Bagry, traktory a jiná těžká technika tu pevnou šotolinu rozjezdili, a když začalo pršet, byla to hrůza. Bahno několik centimetrů, louže, déšť a Glajda, co váží 500kg. Taky jsme sebou do toho bahna práskli. Ale v nulové rychlosti, takže jsme jen seskočili. Kluci z kamiónu, co zastavil za námi nám pomohli motorku zvednout a my jedeme, tedy snažíme se, jet dál. Naštěstí kousek je už La Junta, tak zůstáváme na noc. Najdeme nádherné cabaňas s ještě lepšími majiteli, se kterými se hned skamarádíme a skoro do rána sedíme u nich v hospodě u krbu.

DSC_7310

17.4. 2013 La Junta, Chile
Rozhodli jsme se zůstat ještě jeden den a udělali jsme dobře. Svítí slunce, je nádherný den a odpoledne půjdeme s Enriquem na ryby. Přes den se poflakujeme po okolí a v La Junta, kde na dveřích místní sámošky, co je hned u pumpy, najdeme nalepenou samolepku Trabantistů. Taky nakupujeme, protože jsme slíbili, že večer uvaříme typickou českou večeři a pozveme Enriqua a Patricii. Rozhodl jsem, že se budou vařit typičtí čeští španělští ptáci. Po 17 hod nás vezme Enrique na ryby. Dřív to prý stejně nemá cenu. Řeka je nádherná, teče poměrně svižně a my se snažíme chytit pstruha nebo lososa, kteří tu prý taky jsou. Pokoušíme se asi dvě hodiny a já chytnu jednoho pstruha a Nadžúha taky jednoho. Ale oba jsou podměreční, takže je pustíme zpátky. Stejně to bylo super, protože okolí je úžasný a měli jsme taky s sebou plnou lednici piva, vodky a skotský. Naše pozvání na večeři taky dopadlo dobře a španělský pták chutnal. Dokonce si přidávali.

DSC_7222

18.4. 2013 Puerto Aisen, Chile
Než se deska vypravíme, je po 11 hodině a trochu prší. Asi kilák za městem je silnice v katastrofálním stavu. Magor s traktorem a radlicí nahrnul na silnici 20cm vrstvu měkký hlíny a kamení a v tomhle sajrajtu se stává motorka neříditelnou. Několik kilometrů jsme jel míň než krokem a Nadžúha musela jít pěšky. Ve dvou to fakt nešlo. Naštěstí po pár kilometrech už je to tvrdší. Ale leje jako z konve, takže je to stejně mokrý a klouže to. Krajina je krásná, hory, jezera, louky a pastviny. Sem tam dům na samotě. Z okolních vysokých hor padá spousta vodopádů, což je nádherná podívaná. Na jednom kopci jich je třeba 6. Jen poměrně dost leje, takže po 100 km jsme oba durch. Najednou vidíme, že zase něco opravují. A je to tu opět…traktor rozhrnující písek s kamením po silnici a do toho liják. N. slezla a ani v tom nemohla pořádně jít. Natož já jet. Bylo to, jako by člověk jel po mokré pláži. Taky po pár metrech jsem zase motorku položil, ale to se dalo čekat. Zbytek týhle cesty, což byl naštěstí jen asi kilák, mi musela N. přidržovat motorku za zadní bednu. Tak to aspoň trochu pomohlo. A pořád leje a leje…Asi po 100 km je najednou asfalt. Dlouho nám nic neudělalo takovou radost, jako takhle asfaltová cesta. Až po ní dojedeme do Puerto Aisen, kam jsme sice původně ani nechtěli, ale trochu jsme zabloudili a protože už byla tma, zůstali jsme tam na noc v cabaňas. K večeři si upečeme kuře s bramborama a jahodový kompot.

DSC_7241

19.4. 2013 Chico Chile, Chile
Ráno je sice zamračeno, ale neprší. Zase krásnou barevnou krajinou jedeme přes Coihaique a dneska máme za cíl argentinské město Puerto Moreno. Poradili nám, ať do chilského Chile Chico, kde je hranice, jedeme trajektem z Puerto Ing. Ibaňez. Trajekt jede sice přes jezero General Carretera dvě hodiny, ale druhý způsob je, jet zase nezpevněnou cestou a to se nám nechce. K trajektu přijedeme kolem 15 hod a zjistíme, že jede až v 19hod. Čekáme a najednou se tam objeví jiný trajekt, ale jen s kamióny. Jdu se zeptat, jestli by nás nevzal a domluvíme se. Takže je to super, protože pojedeme už o hodinu a půl dřív. Cesta docela ubíhá, a i když je jezero obrovské, nejsou žádné vlny a nefouká ani vítr. Vylodíme se už za tmy a sháníme ubytování. Všude je totálně obsazeno, což se nám zdá divný a následně se dozvíme, že se tu točí nějaký film a bydlí tu celý štáb. Nakonec najdeme bydlení kousek za městem. Koupelnu a záchod máme sice o poschodí níž, ale aspoň máme střechu nad hlavou.

DSC_7089

20.4. 2013 Gobernador Gregores, Argentina
Slunce svítí a za 4km je hranice s Argentinou. Na rozdíl od států střední Ameriky je to tady úplně normální. Žádní veksláci, žádné úplatky ani zbytečné papírování. Na imigracion vyplníme jeden krátký papír a dostaneme razítko do pasu. K motorce je taky jen jeden papír, který nám vždycky při vstupu vystaví a při výjezdu ze země seberou. Takže za 10 minut je všechno hotový.
Cesta do města Perito Moreno je krásná asfaltka, což je po Carretera Austral fakt úleva. Za městem se napojujeme na Ruta 40 a pořád po asfaltu pokračujeme na jih dalších 100km. Potom asfalt končí a jedeme po původní čtyřicítce, což je kamenitá šotolina, ale rozhodně ne tak děsivá, jak nám všichni říkali. Potom je zase asfalt. V některých částek, kde se jede po původní cestě je vidět asfaltka hned vedle, ale nedá se bohužel po ní jet, protože je na ní vytvořena barikáda z hlíny. Zřejmě ještě není zkolaudovaná, protože jinak je hotová včetně značek a dělící čáry. Po cestě vyplašíme obrovského kondora, který tam zrovna pořádal přejetého zajíce. Slyšeli jsme o těhle obrovských ptácích už od Peru, ale prvního jsme viděli až dneska.
Po dnešním dnu se nám Ruta 40 jeví asi takhle: fakt nechápeme, co na tom enduristi mají a proč nás tak strašili. Cesta je sice kamenitá s vyjetými kolejemi, ale i pro HD je naprosto sjízdná. Pokud se člověk drží v koleji, kde je povrch trochu pevnější, tak se dá bez větších problémů uhánět 50-60 km/hod i s půl tunovým strojem, jako je Electra Glide. Zřejmě motocestovatelé jsou něco jako námořníci v době Kryštofa Kolumba, kteří po návratu do Evropy vyprávěli, že viděli mořské panny, létající draky a další podobné obludy a příšery. Takže až vám příště bude radit „zkušený“ endurista na Honda Africa, BMW GS nebo KTM, vydělte jeho slova deseti a dostanete se na realitu.
Spíme v Gobernador Gregores a benzín nám sem vyšel jen tak tak. Naposledy jsme tankovali v Perito Moreno a pak už pumpa nebyla. V nádrži nám zbyl tak litr benzínu, takže to bylo o fous. Doufáme, že další dny se nezhorší silnice ani počasí a čeká nás snad už posledních 250km nezpevněné cesty, jinak by už měl být asfalt. Našli jsme super cabaňas u řeky, jen jak stoupla voda v řece, nedalo se jít na záchod ani se umýt.

DSC_7507

21.4.2013 El Calafate, Argentina
V noci dost foukal vítr a majitelka nás strašila, že předpovídali sníh, ale vstáváme do slunečného rána. Za městem pokračujeme po šotolinové Ruta 40 a dnešním cílem je El Calafate. Blbý je, že tu jsou docela málo benzínky, tak samozřejmě tankujeme úplně u každý, kterou potkáme. Jenže…přijeli jsme do La Leona a u pumpy měli jen naftu. A další pumpa byla tak daleko, že by nám nestačilo to, co máme v nádrži. Jediný, co se dalo dělat bylo sehnat někde ve městě aspoň ještě 5 litrů, abychom dojeli. Vjíždíme do města, což bylo všehovšudy asi 10 baráků a jelikož byla neděle odpoledne…nikde nikdo….jen dva chlápci omítali zeď. Nadžúha si připravila ve španělštině objasnění našeho problému a chlapi pochopili. Starší odešel dovnitř do domu pro kanystr a odlil nám benzín ze svých zásob. Byli jsme fakt vděční. Bez něj bychom nedojeli. Pokračujeme nádhernou patagonskou krajinou s horami, jezery a lesy až do El Calafate, což je menší městečko asi 80 km od ledovce Perito Moreno, kam se zítra chystáme. Ubytujeme se v centru v hotelu a k večeři si dáme jehněčí na rožni, což je místní specialita. Celé jehně pečou na otevřeném ohni přímo v restauraci a je to fakt žrádlo.

DSC_7543

22.4. 2013 El Calafate, Argentina
Slunce svítí i dneska a my na motorce vyrážíme na ledovec Perito Moreno. Celé hřebeny And o délce několika set kilometrů jsou v téhle části Patagonie pokryty ledovcovým polem. Říkají mu “Campo de Hielo Sur”, čili “Jižní ledové pole” a představuje největší ledovec světa nacházející se mimo oblasti za polárním kruhem.
Perito Moreno je “jen“ jedním z mnoha ledovců, které z Campo de Hielo Sur vytékají. Patří však k těm nejmohutnějším. Ve středu jeho proudu byla naměřena rychlost posuvu větší než 2 m za den! Proto to v jeho nitru neustále duní, puká a lupe. Už několik staletí je Perito Moreno prakticky stejně velký, jen s nepatrnými výchylkami. A to je unikát. Téměř všechny ledovce na naší planetě se v posledních letech zmenšují, tají a ustupují, jen Perito Moreno ne. Zatím ne. Rozhodně je na co koukat. Každou chvíli se někde odloupne kus čelní ledové stěny a s rachotem se zřítí do jezera. Kusy odpadávajícího ledu můžou být malé, ale klidně velké i jako panelák. Nic krásnějšího jsme doteď neviděli a vydržíme se na ledovec dívat několik hodin.

DSC_7600

23.4.2013 Pali, Aike, Chile
Pěkně je i dneska, i když trochu frišno. Cesta je poměrně nudná, samé holé kopce. Překračuje zase hranice do Chile, a protože jsme už poučeni z minula, nesnažíme se propašovat žádné jídlo a všechno co jsme měli, vyhazujeme. Na hranicích vidíme smečku lišek, a protože se vůbec nebojí, usoudíme, že mají vzteklinu. Na hranicích jsme opět vyřízeni ihned a jsme zase už v Chile. Ani už nevíme pokolikáté… Za chvíli bude tma, tak hledáme ubytování, ale zrovna jsme ve vsi, co snad ani nemá jméno. Naštěstí tam najdeme něco jako hotel, ale je to spíš ubytovna. Máme pokoj, co se nedá zamknout, kousavou deku, koupelna a záchod je na chodbě a za sousedi jsou dělníci, co staví silnici. Ale co, teplo tam bylo.

DSC_7539

24.4.2013 Ushuaia, Argentina
Vyrážíme poměrně brzy, protože do Ushuaia nám chybí posledních asi 400 km a dneska už to chceme dát! Přejíždíme trajektem a jsme konečně v Ohňové zemi. Zase už to tu fičí, ale pořád to není taková tragédie, jak všichni strašili. Ještě kus asfaltu a pak opět, ale tentokrát posledních, 130 km šotoliny. Ne že by se to nedalo, dá se na tom jet, ale je to neskutečný, ale neskutečný, vopruz! Jak říkal Google, tady už je to tundra, což vypadá asi tak, že kolem jsou zakrslý stromy a zase jezera a hory a je to čím dál hezčí. A konečně kolem 19 hodiny, už trochu za tmy, přijíždíme do Ushuaia. Tak jsme tady. A jsme fakt rádi, že jsme to zvládli. Nebyla to vždycky sranda, ale na druhou stranu ani takový horor, jak nás někteří strašili.

DSC_7888

25.4.2013 Ushuaia, Argentina
Sice je 12C a fouká, ale pořád svítí slunce. Máme vážně štěstí na počasí. Jedeme se podívat za město, kde je Parque Nacional de Tierra del Fuego (Národní park Ohňová země). Je to nádhera, která se ani nedá popsat. Na úplném “konci světa” je malý poštovní úřad, kde si můžete koupit pohled a rovnou si ho odtamtud odeslat. Mají spoustu razítek a jedno i s nápisem Fin del Mundo (Konec světa). Pošmistr byl mladý kluk mluvící anglicky a razítek nám nabouchal na pohled asi deset. Užíváme si krásného počasí a pocitu, že jsme tady.

DSC_7984

Jedeme potom ještě dál národním parkem a najdeme další konce světa, respektive ceduli, kde končí národní silnice č. 3, která vede do Buenos Aires. Potom se procházíme městem a večer si dáme poslední společnou večeři, protože Nadžúha zítra letí domů.

DSC_8017

26.4.2013
Ráno dobalujeme a Nadžúha ve 14 hodin odlétá do Buenos Aires a pak do Evropy. Okolo 11 hodiny se loučíme. Je to smutný okamžik naší cesty, ale nedá se nic dělat. Dál už pojedu sám. Ještě nevím kam, možná jen do Buenos Aires nebo do Montevideo v Uruguay nebo do Rio de Janeiro nebo ještě dál do Francouzské Guyany, Surinamu, Guyany, Venezuely a Kolumbie, na aircargo a poslat moto do USA. Tak uvidíme, co mě tu samotného čeká.

DSC_8039

Zpátky jedu na sever přes Argentinu.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com