In God We Trust...

Přijeli jsme z Mexika...

12.6.2014 Laredo, Texas
Od rána je šílený vedro. Poprvý teploměr na motorce ukazuje skoro 120F, což je cca 42C. Jedeme po dálnici a chceme dojet až do USA přes Nuevo Laredo. Cesta je poměrně jednotvárná, suchá poušť s kaktusy a v dálce hory. Nejhorší je, že se člověk neochladí ani za jízdy. V tomhle vedru jet je ještě horší…fouká na vás totiž naprosto horký vzduch, jako když si otevřete troubu.
Nuevo Laredo máme 550 km, tak si ráno nejsme jistí, jestli tam ještě nebudeme muset zůstat přes noc, kdyby se nám nepodařilo překročit hranici do USA. Nadžúha si hledá na Googlu obrázky z tohodle města a vyjedou tam na ní nějaký useklý hlavy a oběšenci. Takže začne samozřejmě jančit, že v tomhle městě spát rozhodně nebudeme a trochu se uklidní, až když si na booking.com najde, že tam mají i normální hotely typu Holiday Inn apod.. Rozhodne se případně nevytáhnout paty z hotelu. Nakonec to dopadlo tak, že jsme na hranici dorazili po 18 hodině a po drobných peripetiích se dostali až do USA. Nevěděli jsme, jestli už nebude mít zavřeno Banjercito, kde musíme vyřídit dočasné povolení pro import motorky. Nemělo. Dokonce na tomhle hraničním přechodu bylo přímo na silnici na hranici několi budek Banjercito, který vypadaly jako mýtnice a šlo to tam opravdu rychle. Za pět minut bylo vyřízeno. Stejně tak na imigračním Mexika…Nadžúha vzala oba naše pasy a než já venku vykouřil cigáro, obstarala výstupní razítka z Mexika a já ani nemusel dovnitř. Takže teď ještě USA. Fronta nebyla nějak brutální, měli otevřeno asi 10 vstupů do USA, jenže nám hned nedali vstupní razítko do pasu a poslali nás do nějaký další fronty. Po dvacetiminutovým čekání ve fromtě s Mexičanama jsme se dostali k imigračnímu úředníkovi a ten po nás chtěl mj. adresu hotelu, kde budeme za tři tejdny bydlet, až budeme na Floridě. Tak jsme chvíli dělali, že hledáme něco v telefonu a pak jsme mu řekli vymyšlenou adresu. Dostali jsme razítko do pasu a poslali nás do další fronty zaplatit 12 USD. Nechápali jsme za co, zřejmě jako odměna za vstup do USA. Tenhle poplatek jsme platili poprvý a fakt jsme nepochopili proč. Když jsem se ptal na povolení pro import motorky, byli všichni děsně chytrý, že prej žádný nepotřebujeme. Když jsem se ptal asi třetího maníka, tak ten se už trochu zamyslel a povídá, že by možná bylo dobrý zastavit se na cargu a zeptat se jich tam. Vím mnohem líp než oni, že to povolení potřebuju, takže zítra to jedeme vyřídit. Ubytovali jsme se v klasickém americkém motelu, což nám fakt chybělo. Motorku parkujeme přímo před vchodem, v pokoji máme lednici, mikrovlnku, nádobí a velkou TV a cítíme se tu skoro zase jako doma. Takže zítra jen vyřídit papíry k motorce, pojištění a vyrážíme po USA!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

13.6. Beeville, Texas
Od rána sháníme pojištění pro motorku. I když je kolem hlavní silnice spoustu pojišťovacích kanceláří, což jsou většinou malý boudy s jedním člověkem. Není problém vyřídit pojištění pro motorku z Mexika, problém je vyřídi pojištění pro motorku z Evropy. Nikdo nám ho nebyl schopnej dát. Asi po šestý pojišťovně to vzdáváme a jedeme hledat custom. Vracíme se na hranici a znovu se ptám celníků, jak s motorkou. Povídají, že jim je to jedno, že podle nich na motorku žádný dočasný povolení k importu nepotřebuju a když se ptám, co se stane až budu chtít motorku z USA vyvézt, tak to nevědí a jen krčí rameny. Nakonec nás posílají půl hodiny za město, kde by měl být komerční přechod – pro kamiony se zbožím. Chvíli to hledáme, ale nakonec se nám to podaří najít, i když to není skoro značený. Vysvětluju celníkovi co potřebuju a ten se na to moc netváří. Zareaguje až na slovo “carnet”, vezme do ruky razítko a za minutu je to vyřízený. Tak už nám nic nebrání vyrazit.
Jedeme směrem na východ a dneska končíme v nějaký díře jménem Beeville. Evidentně tu cizince dlouho (možná nikdy) neviděli, protože všichni koho potkáme se diví, co děláme zrovna v tomhle městě. Ubytujeme se v Motelu 6 a na první pohled jsou ostatní spolubydlící nějaký divný. Od recepční se pak dozvíme, že jsou v okolí tři věznice. Večer se mě jeden potetovanej chlap ptá, kde tady sežene pivo a kecáme trochu i s jeho ženou. Ráno jsme ho tam už neviděli, tak jsem se tý ženský ptal, kde má manžela. Trochu se zarazila a pak povídá, že manžel je v práci. Tuhle “práci” mu ale asi soudce vyměřil na pár let.
Chceme si po dlouhý době na Trangii (nejlepší kempingovej vařič světa) udělat něco k jídlu, tak jdeme nakoupit. Sháníme jedno hotový jídlo – hovězí maso s omáčkou gravy, který nám tady vždycky chutnalo. V sámošce nemají ale tu stejnou značku, tak bereme jiný. V pokoji to ohřejeme a uděláme si k tomu i kolínka, ale nedá se to jíst, takže jdeme na večeři do KFC. Když po nich chci majonézu, koukaj jak blázni a diví se, k čemu to budu jako jíst.
V těhle malejch městech nejsou vůbec hospody, kde by si dal člověk k jídlu něco normálního. Zato i v takovýhle díře bylo KFC, McDonald, Taco Bell, Subway a dalších asi pět fast foodů, který u nás vůbec nejsou.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

14.6.2014 Beaumont, Texas
Dneska chceme vidět a natočit Houston a po cca 400 km v šíleným vedru tam dorážíme. Je sobota, takže naštěstí město bylo úplně prázdný. Kromě pár mrakodrapů v centru nám tam nepřišlo nic moc zajímavýho, takže i když jsme tam původně chtěli zůstat přes noc, jen město natočíme a jedeme dál směr New Orleans. Kolem 18 hod končíme ve městě Beamont už tradičně v oblíbeným motelu. Hned vedle je dealerství Harley Davidson, ale už měli bohužel zavřeno. Je to škoda, protože takhle obrovský dealerství jsme snad ještě neviděli ani v USA. Konečně večeříme něco normálního. Kousek od motelu je spousta restaurací a my si dneska dáváme super steak v Outback Steakhouse. Hospody i parkoviště jsou v neděli večer narvaný. Přemejšlíme, jak to mají s pitím a řízením auta, protože do těhle restaurací se člověk jinak než autem nedostane a při tom vidíme, že si všichni normálně dávají pivo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

15.6.-18.6.2014 New Orleans, Louisiana
Máme to něco přes 400 km, ale jedeme po dálnici, takže to utíká. Krajina už není jako v Texasu suchá s nízkejma keřema, ale začaly bažiny. Vypadá to jako jezera ze kterejch koukaj stromy a keře a přes ně jsou postavený mosty. Přijíždíme do New Orelans a na první pohled je to město hezčí než třeba Houston, kterej jsme projeli včera. Jsou tu mrakodrapy, ale i starý baráky. Máme hotel přímo v centru ve čtvrti French Quarter, pár bloků od slavný Bourbon Street a hned to tam jdeme prozkoumat. Představovali jsme si, že tam budou všude elegantně oblečení černoši s motýlkem pod krkem hrát na ulici jazz a místo toho to spíš vypadá jako na Reeperbahn v Hamburgu. Milión barů, kabaretů, striptýzovejch klubů, krámů s čínskejma suvenýrama a turisti z celý Ameriky. Poprvý tady vidíme, že lidi chodí s alkoholem po ulici. Normálně načepují do kelímku pivo nebo nalejou nějakej drink a všichni to popíjejí za chůze. Ptali jsme se, jak je to možný a že prej, když není na první pohled jasný, že je to alkohol, tak to nevadí. Turistujeme po městě, točíme a divíme se, co je to za město. Takovýhle jsme ještě v USA neviděli.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hlavní ulice Francouzský čtvrti, Bourbon str., tak to je fantazie. Jeden bar za druhým, v každým baru živá muzika, po ulicích choděj nejrůznější individua, v barech se hulí, což v USA není tak úplně běžný, lidi si nosej po ulicích chlast a to je na Ameriku úplně neuvěřitelný a bordel tu je 24h. Jsme tu už čtvrtej den a furt nás to baví. Společnost alkoholiků, prostitutek, různých bláznů a vynikajících hudebníků nám asi dělá dobře. Dnes jedeme na vejlet kolesovým parníkem (skutečně ještě funguje na páru) po řece Mississippi, tak to by mohlo bejt dobrý. Včera jsme si dali místní speciální drink, kterej se jmenuje Ruční granát. Je to takovej melounovej sajrajt s nějakým hodněprocentním chlastem. A Američani prostě dokážou z úplný kraviny vydolovat peníze. Takže jen licencovaná restaurace může prodávat Ruční granáty, venku před hospodou se můžete vyfotit s Granátmanem, koupit různý suvenýry alá granát atd. prostě neuvěřitelnej blázinec okolo jednoho sajrajtovýho pití. Byli jsme se i podívat v nejstarším jazzovým klubu ve městě, kterej se jmenuje Preservation Hall. Stála před ním ukrutná fronta, ale nakonec jsme si koupili lístky o dvě hodiny později a měli to bez fronty.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Louisianu jsme si teda fakt užili. Kromě několikadenní kalby na Bourbon str. v New Orleans jsme se vydali taky parníkem po řece Mississippi. No nebyla to až taková sláva, jakou jsem čekal. Řeka Mississippi má sice slavný jméno a jeli jsme opravdovým kolesovým parníkem poháněným dodnes parním strojem, ale krom parníku a jeho stroje kterej je pro čumily přístupnej, to žádná velká sláva nebyla. Parník jede asi 1,5 hod jen městem a to ještě průmyslovou částí, tak romantiku Toma Sawyera a Huckleberry Finna jsem v tom nenašel. Myslím, že vejlet parníkem po pražský Vltavě je rozhodně, ale rozhodně zajímavější. Ale Mississippi to zní světově!!!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

19.6.2014 Jean Lafitte, Louisiana
Jedeme asi 40 km za New Orleans podívat se na místní bažiny a aligátory. Najdeme ubytování v motelu v malým městě Jean Lafitte a jedeme na výlet do bažin. Nic moc od toho nečekáme, je to tady dost profláknutý. Nabídnou nám pomalou nebo rychlou loď, tak si vezmeme tu pomalou, hlavně kvůli filmování. Kupodivu ten výlet byl dobrej. Propouvali jsme ramenama řeky, všude kolem bažiny a tůně plný aligátorů. Hned jak jsme poprvý zastavili, začali se k lodi sjíždět. Kapitán jim začal házet bílý bonbóny marshmallow a vysvětlil nám, že aligátor vidí akorát černou a bílou. Evidentně jsou na lodě a tohle krmení zvyklí, protože při každý zastávce jich připlavalo několik. Jednou jich bylo asi 10 a kapitán je krmil skoro z ruky a nakonec jednoho chudáka vytáhl za ocas z vody. Pak pokračujeme v jízdě a najednou kapitán šáhne do bedny za sebou a vyndal jedno aligátoří mimino. Byl fakt malej, starej jen 10 měsíců. Skoro všichni na lodi si ho půjčili a fotili se s ním. Když mu hladíte ze zhora rypák tak usne. Zkoušel jsem to večer na Nadě a funguje to stejně. A to je zajímavý…, když mi poleze na nervy, pohladím jí frňák a bude klid.
Protože dneska máme bydlení i s kuchyní, jdeme nakoupit a k večeři bude konečně pořádný jídlo. Objednal jsem si španělský ptáky s rýží! Na ráno jsme si domluvili s majitelem motelu rybařinu. Když řekl, že sraz je v 5:30 hod, málem nás šlehlo, ale dělali jsme hrdiny. Tak jsme na sebe zejtra zvědavý…
Jinak Jean Laffite byl francouzskej pirát, kterej tady žil a loupil v okolí na začátku 19. století a prej všichni obyvatelé tohodle městečka jsou jeho potomci. Nevíme, jestli je to pravda, ale je fakt, že jsme tady potkali jen samý bělochy, což není na jihu USA obvyklý…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

20.6.2014 Bayou Gauche, Louisiana
Vstáváme a je ještě tma. Takhle brzy vstávám akorát, když musím na letiště, ale nakonec to stálo za to. Rybačka byla perfektní. Na člunu jsme jen my dva a kapitán a ryby berou jedna za druhou a celkem slušný kusy. Skoro bych to přirovnal k rybolovu v Norsku, akorát tady není kosa, ale vedro. Ryb jsme vytáhli spoustu a taky nějaký kraby, ale pouštíme je všechny zpátky, protože pak hned jedeme dál.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Chtěli jsme jet do vedlejšího státu Mississippi, ale osud nám připravil jinej scénář. Jedeme si to takhle po předměstí New Orleans a předjíždí mě nějakej chlapík a ukazuje ať jedu na stranu. Tak si říkám co je to za blba, že mu vadí že jedu v prostředním pruhu. Na křižovatce zastavil vedle nás a z chlapíka se vyklubal Čech, kterej tu už 4 roky žije. No a pak už to šlo jako po drátkách. Domluvili jsme se, že půjdeme na pivo a tak jsme zajeli kousek od jeho domu do motelu, Radim nás vzal do auta a jeli jsme na exkurzi do pivovaru v New Orleans, kde pracuje jeho kamarád. Pravda nebyl to pivovar jakej si asi každej Čech představí, ale malej pivovárek. Trochu jsem si dělal srandu, že ten jejich pivovar je velkej jako dámský záchody v Heinekenu. Ale nevadí!!! Byli tam perfektní lidi a skvělá atmosféra. Pivo teklo proudem a byla sranda. Radim si s pivem za volantem nedělal starosti. Limit na alkohol tu sice nula, ale nějaký to pivo se prej toleruje. I když jsem si jistej, že jsme toho vypili mnohem víc než by asi policajt toleroval.
Z pivovaru jsme po nakoupení lahvový Plzně v místním obchůdku pokračovali v konzumaci tentokrát toho nejpivovatějšího piva a jeli jsme se podívat na plantáže, kde kdysi makali otroci. Domy majitelů jsou samozřejmě do dnes nádherný a dokonce se zachovaly i dřevěný domky otroků. Poměrně zajímavý pokoukání do poměrně nedávný historie. Pak nás Radim pozval domů a my měli možnost vidět jak se žije v Americe. Bydlí se svojí ženou Tracee, asi půl hodiny autem za městem, v krásný krajině plný vodních kanálů, aligátorů a jak se po setmění ukázalo, taky komárů. Žijou v mobilheimu, kterej v Čechách sice moc často vidět není, ale musím říct že to není špatný bydlení. Je to levný, rychlý a funkční. Rozhodně 1000x lepší než nějakej byt v paneláku. Radim a jeho žena jsou perfektní lidé a já jsem šťastnej, že jsme konečně ve světě potkali Čecha, kterej se k nám hlásil a kterej byl jako člověk skvělej. Udělali nám perfekní program, spoustu jsme toho viděli, spoustu vypili a spoustu jsme se toho o Americe dozvěděli. Sranda tam byla ukrutná. Myslím, že jsme si všichni sedli a doufám, že se v budoucnu ještě uvidíme. Děkujeme Radime a Tracee.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

21.6.2014 Ocean Springs, Mississippi
Dnes jsme dojeli do státu Mississippi a jedeme podél pobřeží kolem někonečně dlouhý pláže. Stavíme na křižovatce, kde policajt řídí dopravu, protože hned vedle je stadión, kde bude zřejmě nějakej koncert. Je sice zelená, ale policajt furt pouští auta z boční a křižovatku zrovna přechází několik lidí. Stojíme první a koukáme na ně. Najednou se vlevo přiřítí auto a jednomu přecházejícímu chlápkovi zastaví akorát u nohou. Zrcátkem mu z ruky vyrazí krabici pití a ostatní věci, co si nesl na koncert, ale chlapíkovi se naštěstí nic nestalo. Ale fakt o chlup! Auto řídila nějaká blbka evidentně čerstvě po řidičáku a kluci, co vezla vzadu rozhodně nebyli střízlivý. Pak už jsme jeli takže nevíme, jak to dopadlo, ale policajti stojící na křižovatce si je hned začali řešit. Jinak opět zůstáváme v klasickým motelu, Nadžúha pere velký prádlo a vaří a já buzeruju a píšu na FB. Prostě standardní situace, jakou doma máte doma určitě i vy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

22.6.2014 Mobile, Alabama
Původně jsme dneska chtěli dojet až do státu Florida, ale dopadlo to jinak. U pumpy jsem si všimnul, že máme rozpraskanou zadní pneumatiku. Koukli jsme do mapy, kde máme seznam všech HD v celým USA a zamířili do nejbližšího, což bylo naštěstí jen asi 50 km a čekáme v motelu až zítra otevřou servis.

23.6.2014 Biloxi, Mississippi
Jak se ukázalo, tak jak na sviňu tohle pondělí měli zavřeno kvůli školení. Čekat další den v černouškovský Alabamě se nám nechtělo, tak jedeme zase zpátky do Mississippi na výměnu pneumatik. Protože jsem věděl v jakým stavu zadní guma je, tak jsem pochopitelně nejel moc rychle a trochu nervózně jsem sledoval rozdivočelý kamióny, který tu narozdíl od Evropy nemaj žádný omezovače rychlosti a lítaj tu bez větších problémů i 140km/h. No a mezi nima my dva na HD jeli asi 70km/h. Tak jsem zvažoval co je lepší, jestli se nechat sejmout zezadu kamionem nebo zvýšit rychlost a rozsekat se někde až mi bouchne guma. Docela parádní zážitek.
U dealera HD v Mississippi moto vzali hned na dílnu a vyměnili obě gumy. Mezitím co to měnili tak jsme samozřejmě nakupovali a já očumoval místní ceny. (Nadžúha si s cenama starosti nedělá.) Ale že by to tu oproti ČR bylo nějak levnější to mě teda nepřišlo. Glajda vyšla bez daně na 25 000 USD což je 500 000 Kč.V Čechách stojí ta samá bez DPH 600 000 Kč. Když připočtu clo, dopravu do Evropy, výměnu tachometru, světel, tak mi z toho leze, že koupit novou motorku v USA a převážet ji k nám je nesmysl. To ani nemluvim o záruce a pruzení při přihlašování v ČR. (Novou ji ani přihlást nejde, ale pořád je to ČR a to je země neomezenejch možností.) Jo, když byl dolar 15 Kč tak chápu, že tu bylo levněji, ale za 20, to už tady žádná diskotéka není. Mimochodem cena práce za výměnu pneu byla 100 USD za kus. To je docela dost, řekl bych.
Jinak jih USA nás stále překvapuje. V Louisianě se chlastalo na ulici a hulilo v barech. V Mississippi jsme zase oběvili malý město, kde se může hulit v restauracích. (V barech samozřejmě taky). Hulit v Americe v době večeří v řetězcový restauraci Applebees, tak to jsem ještě neviděl. Barman vysvětlil, že jsou tu ve městě kasína, kde se hulit může a stát z kasín má pochopitelně obrovský daně, tak neprudí. A aby ve městě casína neměly výhodu oproti restauracím, tak to povolili i jim.
Jinak v Americe, jak asi všichni víte, pěšky nechodí nikdo. Takže i hospody za městem jsou plný, protože si k ní každej dojede autem. Limit pro alkohol je 0!!! Přitom si každej jedno, dvě piva dá. Policie to toleruje. Barman dokonce musí sledovat, aby se mu tam někdo neožral, protože když by nalejval přes únosnou míru někomu, kdo se pak vymlátí v autě, nese barman spoluzodpovědnost. To je poměrně zajímavej přístup.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

24.6.2014 Pensacola, Florida
S Floridou začala konečně pěkná krajina s borovicovejma lesama a silnicí podél moře. Jen zrovna začalo lejt jako z konve. Schováme se u pumpy a za chvíli je tam asi deset dalších motorek, samozřejmě všechno HD. Když ani po hodině nepřestává a leje čím dál víc, vezmeme hotel hned naproti pumpě a doufáme, že ráno to bude lepší. Jak jsme se dozvěděli prší tady, protože je moc horko, ale jižněji by snad mělo bejt počasí lepší. Tak uvidíme.

25.6.2014 Saint Marks, Florida
Dneska je cesta snad nejkrásnější, co jsme tady na Floridě viděli. Všude borovice, moře a krásný starý domy. Stavíme na pumpě a dáváme se do řeči s policajtem, co má zrovna volno a tak si vyrazil na svým fungl novým HD. Poradí nám, ať jedeme 3 km do vedlejší vesnice, že to je super zapadákov. A taky byl. Pár baráků s pár lidma, co se znají od dětství, řeka plná ryb a dvě hospody. Do tý první jsme si zašli na večeři a dostali jsme čerstvý ústřice a krevety. Pak jsme vyrazili vedle, což byla vesnická knajpa, ale se skvělou atmosférou. Kecali jsme s jedním místním a jeho ženou, která tam dělala barmanku. Říkala nám, že si neplatí zdravotní pojištění a když měla předloni zlomenou nohu, spočítali jí to v nemocnici na 40 000 USD. Bude to splácet po malejch částkách zbytek života, ale pojištění si neplatí dál. Prej jí nezbyde měsíčně 100 USD, co by jí to stálo. Pro nás divný pochopit, ale tady běžná praxe.

26.6.2014 Ellenton, Florida
Cesta je pořád nádherná, ale je strašný vlhko. Chtěli jsme původně zůstat ve městě St. Petersburg a podívat se na Matuškův barák, ale je to zase velký město a těm my se vyhejbáme, takže nakonec tenhle americkej Leningrad profrčíme a stavíme hned v dalším městě. Už máme po krk všeho smaženýho jídla a chceme si dát někde pořádnej steak. Naštěstí hned vedle hotelu je restaurace Ruby Tuesday, kde steak měli. A perfektní! Pak jsme si ještě chtěli dát k dezertu kafe a servírka nám ho přinesla. Kafe to bylo, ale americký chuti i velkosti. Tak jsme si každej dvakrát lokli a nechali si zajít chuť.

1554617_818208418189610_4127565545929651175_n

27.6.2014 Miami, Florida
Ještě nevíme, kde teď přes prázdniny necháme Liberátora, takže se zastavujeme u jednoho dealera. Mají zrovna grilovačku a je tam spoustu motorkářů. Nejdřív si nás jako obvykle tady v USA nikdo moc nevšímá, ale za chvíli jim to asi dojde a sesypou se na nás. Následují obligátní otázky a odpovědi. Motorku nám uskladnit nechtějí, že nemají kde a poradí nám, ať si pronajmeme někde sklad, že je to prej bezpečný a oni to dělaj taky tak. V kanceláři na stěně mají mapu a chtějí po mě, abych odznáčkem označil místo, odkud pocházíme. Zkoumám mapu a nemůžu ČR najít…. za chvíli mi dojde, že jim tam visí stará mapa z doby Rakousko-Uherska.
Jedeme dál po Interstate, protože se blíží datum odletu a chceme se ještě trochu rozhlídnout na Key Westu. Je furt hrozný vedro a hlavně vlhko, takže se člověk moc neochladí ani za jízdy. Nocujeme v motelu a jíme v Applebee’s, což je americkej řetezec, kde mají aspoň steaky a kuřecí křídla. Už ty hamburgry a smažený krevety nemůžeme ani vidět.

10526047_819464614730657_5577573164716273301_n

28.6.-30.6.2014 Key West, Florida
Naše další etapa cesty kolem světa se chýlí ke konci. Jseme na Key West na Floridě. Jak jest známo, Key West je nejjižnější místo kontinentálního USA. Dnes jsme se váleli dle Američanů na nejkrásnější pláži světa. Američani by měli víc cestovat. Pěkná pláž to je, ale nejkrásnější na světě, tak do toho to má hodně daleko. Vůbec oni si myslej, že maj věchno nejkrásnější, největší, nejlepší atd.. Ani náhodou. Nejsem nějak zaujatej proti Američanům, to vůbec ne. Schází jim prostě informace, protože necestujou a tak papouškujou co jim v hospodě řekl Bob a ten to zase slyšel od Johna a ten to viděl v TV. Naučil jsem se tu všechny americký doporučení a bajky dělit deseti a pak alespoň nejsem zklamanej a jsem zhruba na realitě toho, jak to ve skutečnosti je. Mimochodem…dneska jsme s Nadžúhou pravděpodobně zachránili život nějaký Asiatce, která se za přihlížení svejch malejch dětí s úspěchem topila. Měla kliku, že jsme od ní plavali asi 20 metrů a že uměla jedno anglický slovo. HELP!!! Podařilo se nám doplavat k ní ještě včas a tak jsme ji vytáhli na břeh a díky nám je Číňanů stále 1 000 000 000. Moc nechybělo a bylo jich jen 999 999 999.
Jinak Key West a jeho hlavní bulvár, kterej se jmenuje Duval Street stojí za to vidět. Je to obdoba Bourbon Street v New Orleans. Mraky barů, hospod a různejch pošuků. Co mě překvapilo je, že je tu je dost vysoká koncentrace homosexuálů. V barech se tu opět smí kouřit a lidi si nosej na ulici pivo. Není to tu zkrátka tak prudérní jako v severnějších státech USA. Ceny jsou tu trochu natažený. Levnej hotel je tu za 200 USD na noc. A to je moc, zdá se mi. Ale chápu, že je to letovisko jen 200 km vzdálený od Miami a tak se vždycky někdo najde, kdo to tu zaplní. Kór když začaly prázdniny a ještě k tomu je víkend. Zůstáváme tu na tři noci a pak se vracíme do Miami, kde necháme Liberátora a poletíme na prázdniny domů. V září budeme pokračovat podél východního pobřeží na sever USA a do Kanady. Tentokrát se snad poprvé těším domů. Nějak nám přirosla k srdci Latinská Amerika a zdejší pořádek a řád je pro nás trochu nudnej.
Taky jsme se byli podívat v baráku Ernesta Hemigway a musím říct, že barák měl teda pěknej. Nemohli jsme si nechat ujít ani nejjižnější bod kontinentálního USA, což je takovej větší pomalovanej patník na břehu moře. Stála před ním dlouhá fronta lidí, který se tam chtěli vyfotit. Frontu jsme si vystáli taky a zítra tam ještě zajedeme s motorkou. Sice je to na chodníku, ale to mě nemůže rozhodit. Jen Nadžúha z toho bude zase nervózní.
Po večerech tu střídáme různý bary a hospody a i když jich tu není málo, najíst se tu normálně dle evropských měřitek, je skoro nemožný. Zkusili jsme i italskou restauraci, ale mělo mě napadnout, že když kuchař je Američan, nemůžou bejt boloňský špagety jako od Itala. Mají tu i bar, co je celej polepenej jednodolarovkama. Každej kdo tam přijde, si napíše na dolar vzkaz a připíchne ho na zeď. Tak teď už tam visí i ten náš.

10462557_819465008063951_855983143363274278_n

1.-2.7.2014 Miami Beach, Florida
Z Key West jsme vyrazili tentokrát prokazatelně na sever do asi 200 km vzdálenýho Miami Beach. Potřebujeme tu uskladnit moto před naším odletem domů. Jdeme znova ke stejnýmu dealerovi HD jako před pár dny a jsme zase velkou atrakcí s naším Liberátorem oblepeným samolepkama z celýho světa. Místní harlejáci nás krásně přivítali, poklepali nám uznale na rameno, chvilku jsme si příjemně zafrázovali,(Jak se máš Pavle? Mám se dobře, jak se máš ty Bobe? Mám se taky dobře. No tak to je dobře, že se máme dobře, atd..) ale s uskladněním motocyklu nám nikdo nepomohl. Jedině prej za 20USD na den. Moto tu potřebujeme nechat dva a půl měsíce, tak to je asi trochu moc. No nic, odjeli jsme do centra Miami Beach, kde moje rozčarování pokračovalo. Poměrně dobrej hotel, kterej jsme si objednali přes booking.com nemá parkoviště (mimochodem snad žádnej hotel tady nemá parkoviště) a na ulici na vyhraženým parkovišti pro pár aut hotelu prej stát s moto nemůžeme. Posílají nás o pár bloků dál do garaží. Jak se ale ukáže, tak na Miami Beach nemůžou motorky parkovat ve veřejných garážích. Zkoušíme jich několik a nikde to nejde. Na ulici motorky taky parkovat nemůžou ani na parkovacích hodinách. To jsou prý jen místa pro auta. V ulicích, kde nejsou parkovací automaty je zase povoleno parkovat jen rezidentům. Normálně bych se na to dávno vykašlal, ale recepční hotelu mě vystresoval, že mi tu motorku prostě odtáhnou, pokud nebudu zaparkovanej tam kde mám. Nenašli jsme jediný místo, kde ve městě můžou parkovat motorky. Tak jsem se vrátil opět do hotelu a ptám se znova. Sakra kde mám zaparkovat, když tu neexistuje jediný místo, kde to legálně jde??!!! Odkázali mě na policii, ať se jdu zeptat jich. OK, policie mi poradila několik míst, kde může moto na ulici po zaplacení v parkovacím automatu stát. Jsou to fakt speciální místa jen pro moto. Problém je, že max. doba parkování na takovýmhle místě je osm hodin. A ještě, aby jste to zaplatili, tak s sebou musíte mít doslova pytel čtvrťáků, protože ten automat karty ani bankovky nebere. Ale já chci parkovat celou noc a ne jen osm hodin!!!! Tak se znova vracím k hotelu a znova se ptám, kde mám nechat motorku, když tady prostě neexistuje jediný místo, kde podle těch jejich magorskejch pravidel může stát. V hotelu jen krčili ramenama. Jak to dopadlo? Vykašlal jsem se na to a stojíme na ulici pro rezidenty. Uvidíme zítra, jestli motorku ty blbci odtáhnou. Jestli jsou Čechy Kocourkov, tak co je boha tohle??!!! To jsem nikdy nikde nezažil, fakt paráda. Normálně mě tyhle americký magorárny pobavěj, jen jsem dnes asi trochu ztratil svůj nadhled.
Ale zítra už zase budu ve formě!!!!!

10458117_820318484645270_4999854948144963945_n

3.7.2014 Miami Beach, Florida
Dámy a pánové, tak je tu konec další etapy naší cesty kolem světa na motocyklu H-D Liberator. Tentokrát končíme v Miami Beach.
Když se ohlídnu do minulosti, tak naše cesta začala na Aljašce ve městě Anchorage. Pak jsme jeli podél západního pobřeží přes Kanadu a následně opět USA stále na jih, přes Mexiko a všechny středoamerický státy do Panamy. Dál následovala cesta jižní Amerikou, kterou jsme objeli kolem dokola a navštívili opět všechny státy tohodle kontinentu. Dál se naše cesta stočila zase na sever opět do Panamy přes centrální Ameriku do USA. Tentokrát jedeme v USA po východní straně a míříme přes Floridu, kde aktálně jsme a pak na sever až do Kanady, dál asi na západ do Kalifornie no a aby toho nebylo málo tak naší americkou cestu uzavřeme asi opět na Aljašce, kde naše cesta, v září 2012, začala. Doteď jsme na obou americkejch světadílech nalítali na Liberátoru cca 80 000 km a čistýho času jsme tu zatím strávili 13 měsíců. A měl bych asi říct, že to byl a stále je krásnej a zajímavej vejlet. Přál bych každýmu, aby někdy něco podobnýho zažil taky. Stojí to fakt za to.
Za celou dobu jsme tu neměli žádný vážný problémy. Liberátor měl svůj první technickej problém ve 121 000 km, kdy mu odešel alternátor. Ale furt jel nezmar!!! Sice na autobaterii, kterou jsme koupili a přimontovali ke stupačce, ale jel pořád DÁL!!! Nikdy nás nikde nenechal!!!! A za to jsem našemu Liberátorovi vděčnej. Dnes mu chybí jen pár desítek km a bude mít 130 000 km. Harley je fakt nejlepší motocykl. Myslím, že si to můžu dovolit říct. Já na něm totiž jezdím. Přes prázdniny budeme doma a 15. září by jsme se měli vracet a pokračovat v cestování. Těšíme se domů na děcka, kámoše, pivo, jídlo atd.
Děkovačky
Dík v první řadě strážnejm andělům, že i tentokrát nás udrželi na dvou kolech a že se nám nic špatnýho nestalo. DĚKUJU.
Dík Najah, že jsi to zase dala bez nějakýho velkýho držkování a že to tu s tebou byla paráda. DĚKUJU.
Dík Liberátore za tvojí výdrž. Ta je totiž obdivuhodná. DĚKUJU.
Díky Vám, co nás sledujete na Facebooku nebo na worldismine.com a máte trpělivost číst moje cestohemzy. Mám pochopitelně radost z kladnejch reakcí a z vašeho zájmu o naší cestu. Protože jsem prostě vobyčejnej kluk, zkrátka ješitnej sebestřednej macho, ale S DOBRÝM SRDCEM!!!! DĚKUJU.
Dnes večer odlétáme z Miami a dle zpráv se právě k pobřeží žene hurikán Artur. Tak doufám, že se mu naše letadlo vyhne, himbajs.
Mějte se krásně a ještě jednou děkuju za vaší podporu!!!!!!
Pokračování v září!
BTW, ty DVD co furt slibuju a furt nedodržuju co jsem řek, budou o prázdninách hotový. Ted’už to musí klapnout!!!


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2021 www.worldismine.com