V Ushuaia jsem to otočil a jel jsem zase na sever. A nevěděl jsem, co mě čeká...

Přijel jsem z Ushuaia.

26.4.2013 Río Gallegos, Argentina
Dnes dopoledne Nadžúha odletěla domů a já jedu dál sám. Cesta je nudná, rovina, pampa, lamy a nic víc. Mám dnes naplánováno dojet do Rio Gallegos, asi 600 km severněji a v cestě mám trajekt z Ohňové země do Argentiny a dvoje hranice – do Chile a pak znovu do Argentiny.
U trajektu potkávám dva Kanaďany na endurech. Kecáme a zjišťuji, že oba dva se narodili v Evropě. Jeden v Polsku a druhý v Rumunsku. Jejich rodiče emigrovali, když jim bylo 4 roky. Polák se s náma za trajektem loučí, má jiný směr. Jede prodat motorku a vrací se domů. S Rumunem dojedeme už za tmy do Río Gallegos a prokecáme večer. Zajímavý rozhovor, klučina je inteligentní, takže to byl krásný večer u piva. Máme sice stejný plán a trasu, ale pojedeme každý sám. Je to tak lepší pro nás oba.

DSC_7823

27.4.2013 Caleta Olivia, Argentina
Dnes směr Caleta Olivia. Po silnici číslo 3 stále na sever. Krajina je pořád stejná… rovina, pampa, lamy, nuda. Zastavuji vlastně jen na tankování nebo na cigáro. Není co fotit ani filmovat. Přijíždím chvíli po setmění a ubytovávám se v hotelu. Nic extra,
město je nehezké ostatně jako většina měst Patagonie. Sedím v hotelové restauraci, píšu, internetuju.

DSC_8100

28.4.2013 Puerto Madryn, Argentina
Mířím na Puerto Madryn, město u Atlantiku, odkud se jezdí na výlety za tučňáky, kosatkami, velrybami apod. Město je pěkné a je to turistické centrum, takže to tu podle toho vypadá. Kupuju si na zítra výlet s cestovkou za tučňákama. Jdu do vynikající rybí restaurace, kde to kuchař opravdu umí a dávám si jako předkrm ústřice a pak naprosto luxusní rybu a dobré víno. Excelentní!!! Pak drink v baru a jdu spát.

DSC_8199

29.4.2013 Puerto Madryn, Argentina
V 8 hodin ráno je sraz na výlet. To je katastrofa. Poprvé po dlouhé době si dávám budík. Jedeme v autě 6 lidí asi 200 km do národního parku na místo Punta Norte. Počasí a štěstí nám celkem přeje. Vidím dvě kosatky, samce a samici. Poznají se celkem snadno podle tvaru hřbetní ploutve. Dál se tu válí a v oceánu plave spousta Leon sealu a Elefant sealu. Kosatky po chvíli odplavou a tak čekáme, ale už se neobjeví. Jedeme dál k hnízdišti tučňáků. Ve volné přírodě jsem tučňáka ještě neviděl, ale bohužel je po sezóně a tučňáci tak před třemi týdny odplavali na svou zimní pouť. To je mi líto. Ještě předevčírem tu prý byli aspoň dva. V sezóně je jich tu tisíce a podle fotek to musí být senzace. Na břehu byl jen jeden tučňák, ale bohužel mrtvý. Parta v našem autě je dobrá. Mladý německý pár, jedna holka z Belgie a doktor z Ekvádoru. Večer ve městě si dávám k večeři steak. (Nic moc, na to že jsem v Argentině). Potom bar, kde potkávám dva kluky z Londýna, kteří cestují po jižní Americe dva měsíce autobusem. Kecáme a večer ubíhá u cuba libre rychle. Končíme ve 3 ráno dost přepití. Dokonce, když jsem šel na záchod, tak kluci za mě zaplatili mojí útratu. Zjistil jsem to bohužel, až když odešli a já chtěl zaplatit. Tak jsem jim ani nemohl říct děkuju.

DSC_8105

30.4.2013 Carmen de Patagones, Argentina
Po včerejší rumové smršti vylézám z postele až v poledne. No, měl jsem už i lepší rána, ale co se dá dělat. Dnešní cíl je cca 450 km vzdálené Carmen de Patagones, opět město u oceánu. Cesta nuda. Po 2 000 km od Ushuaia jsem přijel na kulaťák. Objel jsem ho 3x dokola. Takovou jsem měl radost ze zatáčky. Jinak město jako všude, zase nic moc co se týká architektury. Ubytovávám se v levném hotelu s perfektním a příjemným majitelem. Kecám s ním seč mi moje chabá španělština stačí. (Umím asi dvacet slov). Lidé na ulici obdivují moto a plácají mě uznale po zádech. Je to příjemné cítit se vítán.
K večeři dostávám horu masa z grilu. V Argentině jsou blázni a porce jsou tak pro tři. Maso, maso a maso. Hrůza. Je to dobrý, ale nedá se to sníst všechno. Argentina je myslím první na světě ve spotřebě hovězího na hlavu. Daleko před ostatními.

DSC_7800

1.5.2013 Bahía Blanca, Argentina
Dnes na motu opět nuda. Jedu stále rovnou krajinou směr Bahía Blanca. Do města přijíždím okolo 15 hodiny a vypadá to na déšť. Asi 100 km za městem beru ubytování v motelu, který je velmi slušný má wifi a tak večer trávím telefonováním do Prahy přes Viber.

DSC_8204

2.5.2013 Azul, Argentina
Dnes to mám do města Azul necelých 300km. Rovina pokračuje a tak to pálím co to jde. Odpoledne přijíždím do vyhlášeného moto baru nebo spíš do vyhlášeného klubu v garáži. Tento podnik se jmenuje La Posta a každý motocestovatel se tu zastavuje a píše na zdi klubu svůj vzkaz.
(http://www.laposta-azul.com/la_posta_index1.htm) To si samozřejmě nemůžu nechat ujít. Majitel se jmenuje Jorge a je to příjemnej chlapík. Objevuji na zdech vzkazy od Petera a Kay Forewood, Igora Brezovara a dalších motocestvatelů. Domlouváme se s Jorgem na zítra, že mi připraví hostinu.Tak jsem zvědavej a těším se na zítřek. Večer trávím v irské restauraci u pivka a internetu.

DSC_8250

3.5.2013 Azul, Argentina
Dnes přes den procházím město. Není moc na co koukat ani co fotit. Azul je malé nezajímavé město a tak navštěvuju holiče. Poprvé v životě mě stříhá, nebo spíš holí bukvice. Jde mu to tak 10x pomaleji než jeho ženským kolegyním. Dává si na mě prostě záležet. Na osmou večer jdu do La Posta a cestou ještě kupuji čtyři láhve červeného vína, toho nejlepšího, co jsem sehnal. Jak jsem si přečetl na internetu, La Posta je zadarmo. Není to klasická restaurace a tak nechci přijít s prázdnou. Jorge, majitel tohohle unikátního podniku mě vítá a akorát roztápí gril. Začínají chodit další hosté, všichni místní. Bohužel vůbec nikdo nemluví anglicky a tak točím svých pár španělských slov dokola. Naštěstí asi po hodině přišel jeden, který mluvil velmi slušně anglicky a tak se stal mojí komunikační spojkou. Jeorge hodil obrovské fláky hovězího na rošt, zasypal je solí přímo z kilové krabice a maso začlo nádherně vonět. Jeorge je fakt perfektní chlapík a tak si povídáme, jak se mu podařilo tento podnik, který nemá na světě asi obdoby, vybudovat. Před 20ti lety se rozhodl pomáhat cestovatelům na motocyklech a tak postavil malou garáž, kde je dílna a krb a ve vedlejší místnosti je kuchyň a posezení. Nic velkého to není, ale má to skvělou atmosféru. Vzadu je ještě koupelna a miniaturní ložnice. Kdo sem přijede, může se tu zdarma vyspat, nebo si postavit stan na zahradě, může si v dílně dělat opravy na svém motocyklu atd. Všechny zdi tohoto klubu, nebo jak to nazvat, jsou popsané vzkazy motocestovatelů z celého světa. Našel jsem tu nápisy od Petera a Kay Forwood, Igora Brezovara, od dalších Čechů, Rusů, Němců, Japonců prostě snad ze všech zemí.

DSC_8216

Partička to tu byla vydařená a byla strašná sranda. Já vyprávěl svoje zážitky z cest, různé vtipy a spojka překládal a nasmáli jsme se fakt dost. Vyprávěli mi, že jejich podnik navštívilo už tisíce cestovatelů a všichni se podepsali do kroniky kterou si Jeorge pečlivě vede. Takže i můj vzkaz tam samozřejmě je. Jídlo bylo jak jinak v Argentině vynikajíci a bylo ho jak jinak než moc. Každý měl tak kilo masa, k tomu salát a bagetu. Někdy po půlnoci jsem vylezl na stůl a napsal jsem svůj vzkaz na zeď těsně pod strop, vlevo od vchodových dveří. Zbylo na mě unikátní místo a divím se, že tam pro mě vydrželo, protože už je fakt problém na zdech s místem kam se zvěčnit. Také mi vyprávěli, že sem občas přijedou motorkáři vychcánci, co se tu zdarma ubytují třeba na týden ještě něco ukradnou a ve finále nedají Jeorgemu ani pesos. Prý jsou to většinou lidé z Argentiny, ne dálkoví cestovatelé. To je asi jiná krevní skupina. Myslel jsem, že takovéhle věci se můžou stát jen v Čechách, ale jak jsem slyšel tak svině jsou prostě všude. Myslím, že je moje vyprávění bavilo. Hodně se smáli a byla fakt sranda. Na konci mi pak řekli, že moje příběhy a způsob vyprávění je úplně jiný, než na který jsou tu od ostatních cestovatelů zvyklí. Že tu každý vypráví jako podle šablony. Samozřejmě, že mě to zahřálo u srdce. Končili jsme okolo čtvrté ráno a já jsem dal Jeorgemu do kasičky k tomu určené 300 pesos a očividně jsem jim udělal radost. Místní dávali tak 50 pesos. Nechtěl jsem být za blbce, nebo vyžírku a taky jsem tu zároveň reprezentoval svoji zem, která mě sice sere, ale narodil jsem se v ní. Na tento večer nikdy nezapomenu. Byla tam větší než velká koncentrace dobrých a srdečných lidí.

DSC_8263

4.5.2013 Buenos Aires, Argentina
Dnes vstávám okolo poledne. Dřív to po včerejšku nešlo. Otáčím kormidlo na Buenos Aires a asi v půl šesté jsem tam. Navigace si se mnou dneska hraje, protože místo k dealerovi HD mě dvakrát odvedla úplně jinam. Beru taxi a jedu za ním, abych se tam do zavírací doby dostal. Mají do 19 hodin a zítra a pozítří zavřeno, což je akorát doba, kdy budu v Buenos. Přijel jsem do HD 15 minut před zavřením, což stačilo, abych si koupil tričko, odznak a kšiltovku, vše samozřejmě s nápisem HD Buenos Aires. Hotel jsem si tentokrát vybral celkem luxusní v centru města. Popravdě už mě ty hostaly a levné hotely začaly štvát. Chtěl jsem se dát trochu dohromady. Odvšivit se apod. Večer procházím centrum a dávám si vynikající večeři, samozřejmě zase maso. Co jinýho.

DSC_8271

5.5.2013 Buenos Aires, Argentina
Dnes turistuju po městě. Jezdím na motocyklu po hlavních zajímavostech tady v Buenos. Fotím, filmuju atd. Buenos Aires je nádherný město s milionem restaurací a s příjemnými lidmi. Pokud se motám okolo motorky, tak mě všichni přejou šťastnou cestu vyptávají se stále dokola odkud jsem, kam jedu, odkud jedu, kolik má motor obsah, kolik stál motocykl, kolik žere a to pořát dokola. Každý den to opakuji několikrát. Když jedu po městě tak mě řidiči zdraví mávají a na křižovatkách stáhnou okénko a začne sprcha otázek viz. výše. Ve městě je poměrně dost bezdomovců a to většinou dost mladých lidí. Nevím co je špatně, ale asi něco jo. Buenos Aires je město, kde si dovedu představit, že bych žil. Líbí se mi tu opravdu hodně a líbí se mi povaha lidí. Jsou komunikativní a otevření. Zatavuji se v Hard Rock Café na jídlo, pak chvíli koukám na koncert nějakých začínajících kapel no a pokračuju v turistování až do večera a pak končím v restauraci u dobrého jídla a pivka.

DSC_8295

6.5.2013 Buenos Aires, Argentina
Dnes ráno jedu do čtvrti La Boca, která je přístavem. Všechny domy jsou tu neuvěřitelně barevné a místo má svoji atmosféru. Vše je fotogenické a tak fotím a filmuju co to jde.V restauracích tančí tango a je to tu fakt úžasný. V 15:30 se naloďuji na trajekt do Montevideo v Uruguay. Lístky stály pro mě a moto 180 USD. Pokud bych nepoužil loď měl bych dalších 1000 km navíc a takhle jsem byl v Montevideo za 2,5 hodiny. Dnes večer ani nevylejzám z hotelu. Čtu si a dopisuju resty v deníku, ale už se těším na ráno, protože jsem zvědavý na Uruguay a tohle město.

DSC_8330

Dál jedu do Uruguaye.


Komentáře:

Road trip status

114% Complete

Ujeto: 11410 KM

Zbývá: 0 KM

© 2018 www.worldismine.com